Kulhavý ďábel (1968)

Na druhý pokus o dost lepší. Zvedám o dva ďábelské pentagramy!! Dobré výkony od Šulcové i Neckáře. Pěkné písně Jaromíra Klempíře, hlavně duety Vondráčková – Neckář ale i Kubišová a Neckář sólo ujde, Štědrý jakbysmet. Šulcové to ve starých kostýmech moc sluší. 3 x skvělá melodie od Jana Klusáka. První: ďábel jdoucí Prahou před úvodními titulky – 1. minuta a 6. minuta na koupališti. Druhá: tatínek stíhá uprchlou dceru v taxíku – 18. minuta. Třetí: svatební jízda kočárem – nejlepší, překrásná melodie, jen škoda že tak krátká – 30. minuta. Famózní hádka Zuzany a Honzy v ložnici. Rekordní řev Šulcové: „Tak v posteli se mi ožírat nebudeš! To si jdi do hospody!!“ Fenomenální hod kočkou do dálky. Opulentní výprava. Strašidelné masky jak z bálu iluminátů. Druhá půlka: takový mejdan iluminátů. Zmalovaní teploušové, nesmyslná dortová bitva a Zvarík nadabovaný Třískou – nejhorší části filmu. Začátek dortové bitvy s nakažlivým smíchem Šulcové ještě ujde, ale pak už je to samoúčelná zbytečnost. Zednářská symbolika: 12:01 – obrovská zeměkoule přes celý barák. Naprostá náhoda. V žádném případě se nejedná o pečlivě a strategicky připravený záběr.; 29:07 – chlapi v ženských šatech; 1:02:22 – zednářské podání ruky klasik; 1:05:03 – multiple one eye symbolism; kozy (Tohle zvíře má zásadní význam v satanismu. Baphomet, Goat Yoga atd. atd.).

(2x),,Odemkněte!" / ,,To nejde - je zamčeno."Na rok 1968, kdy byla čs. kinematografie na vrcholu, není tohle zrovna žádný světový zázrak (a v porovnání s ostatní tvorbou Juraje Herze té doby už vůbec ne), jinak velice stylová záležitost. Formálně se velice podobá ze soudobé produkce naPísně pro Rudolfa III., vizuálně připomínáPražské noci. KULHAVÝ ĎÁBEL je filmovou hříčkou lehce fantazijní, místy překypující černým a absurdním humorem, nacházející své uplatnění i jako podobenství obrazu lásky a zamilovanosti ze života. Juraj Herz si v titulní roli ďábla pohrává s osudem dvou zamilovaných lidí, navozuje situace, vstupuje a zasahuje, nastoluje překážky, vodí řešení i varuje. Coby režisér si Herz současně pohrává s barvami, celou kompozicí příběhu i historickým časem. Střídá se nejen historické pozadí, ale i hudební styly, hraje bigbítové Mefisto, Traditional Jazz Studio Smetáčkovců i cikánský lidový soubor. Film povyšuje zejména výtvarní a hudební stránka filmu, který obsahuje spoustu chytlavých písniček, především v podání zpěváků z Golden Kids a Karla Štědrého. Jen je možná škoda, že Marta Kubišová - narozdíl od Neckáře - pouze nazpívala písně za Olgu Šalagovou a ve filmu si nezahrála (i když její kariéra na konci dekády 60. let musela být nejen hodně bohatá, ale i vyčerpávající).(70%)

To snad mělo být nějaké komediální podobenství ne? Ani hudebně se mi to nelíbilo, o ději ani nemluvě. Podle mého byl scénář velice slabý, ba přímo špatný, takže kromě dortové bitvy na konci filmu to není naprosto ničím zajímavé. Nezasmál jsem se, nudil jsem se. Jedině postava Asmodeje mne zaujala, a to jen proto, že ji hrál pan režisér samotný. Hodně dlouho jsem váhal, než jsem dal alespoň tu dvacítku. No, už se stalo.

Ústřední dějovou linkou je snaha ďábla Asmodea svést mladého muže na scestí a ukázat mu pošetilost lásky. Činí tak v různých převlecích a dobách, přičemž jsou tyto mezi sebou jen velmi volně spojeny. Kontinuitu a návaznost celého filmu dále přerušují hudební výstupy.Snímek je ve výsledku jen zkratkovitou mozaikou jednotlivých scén. Ty se odlišují jak barevností, tak i použitým stylem.Snímek začíná jako zvláštně natočené černobílé drama ze života mládeže tehdejší Prahy. Scény na sebe nenavazují, nočnímu ději dominují stíny spíše než herecká akce a Herz nedodržuje ani pravidlo osy. Postavy se v záběru volně objevují a mizí. Scéna v „takovém malém ústavu pro citové poruchy“ je snímána přes zelený filtr.Celek se sestává z muzikálového čísla a absurdních prvků,které hlavní postavu přenesou do úplně jiných dob. Sérii „proměn“ komentuje všudypřítomnýjazz. Ten zvesela vyhrává i v kompilaci scén Zuzanina upálení, zazdění či odchodu do kláštera, která dostává nečekaně ironický závěr.„Buďte rád, že to tak dopadlo, taky vás mohl donutit si ji vzít!“Snad pro dosažení dojmu „krutosti“ je použit červený filtr. Další části se odehrávajív tlumené i pestré barevnosti kostýmových dramat:námluvy s hudebníky v pozdní renesanci, svatba v baroku, manželství v rokoku a secesi. Herz do děje zakomponovalbujarý maškarní bál, podzemní pitevnu s lebkami i velkou dortovou bitvu.Je jen otázkou, jak by konečné dílo vypadalo bez velkých zásahů schvalovací komise, která z něj udělala torzo už ve fázi psaní scénáře. Hudební výstupy pak měly filmu dodat potřebnou stopáž celovečerního snímku. Výslednou mozaiku spojujeněkolik opakujících se prvků. Asmodej nejprve jako doktor, později satyr, kocour či kněz, dveře pouze s jednou klikou, kozel na vodítku jako znamení Janovy nepoučitelnosti, parohy symbolizující nevěru a věta„Ty neznáš Rudolfa?“pokaždé, když Zuzana manželovi představuje svého milence. V závěru se dočká i Janovy odpovědi„Znám! Už tři sta let a pořád mne otravuje!“Po následující šlehačkové bitvě se snímek zcela přesune do polohygroteskya končí nepovedenou operací a až surrealistickým pronásledováním uprchlého a nepoučitelného mladíka. Ten si po návratu ze snu do reálné Prahy Zuzanu přes všechny pekelníkovy rady vezme a po východu z kostela následuje závěrečná věta celého snímku.„Ty neznáš Rudolfa?“Nevěsta odjíždí s milencem, ďábel vylétne stropem a hloupému Honzovi zůstane v ruce jen svatební pugét.Právě v poslední části lze nalézt prvky typické pro pozdější Herzův styl, jenž plně rozvinul ve Spalovači mrtvol.

"Cit mě nezajímá. Cit je jako močový měchýř, nafoukne se a splaskne. Mozek je nebezpečný, protože myšlenka zůstává. Zatím křičí jenom o lásce, ale dovedete si představit, co bude vykřikovat zítra?!"Možná stačilo málo a mohlo jít o velice zajímavý kousek - kostýmní hudební komedii, odlišnou od těch, co režíroval Zdeněk Podskalský. Výsledek mi nepřipadá tak hrozný, jak zde mnozí líčí a oficiální distributor vyhrožuje. Postava ďábla v provedení páně režiséra se mi zamlouvala, hudební kousky v podání předních českých zpěváků také potěšily. Bavila jsem se.