Sladké starosti (1984)

Super komédia z 80tych rokov, ktorá rozhodne pobaví - nielen svojim prevedením, ale aj celkovou formou a postavami, ktoré pomerne jednoduchý dej dokázali vyplniť doslova naplno. Šikovný Šimon pôsobí ako keby všetko to, čo sa mu deje, bolo úplne v pohode (pritom často naráža na pomerne absurdné okolnosti). Úprimne ma tento film pobavil, a niektoré hlášky naozaj stoja zato - samozrejme najmä debušé (to je proste topka!). 4*

"Začína to ako nič a potom aby si si hľadal štranok na obesenie."Chýrečný majster cukrár Horváth mladší si žije skromným spokojným staromládeneckým životom, ktorý sa mu snaží narušiť starostlivá mať Kačírková (s hlasom Strniskovej) prostredníctvom zoznamovacích inzerátov. V práci v lepšej reštaurácii mu zasa jeho sladké umenie narušuje servírka Mašková (s hlasom Kožkovej) s ktorou spoločne sa ocitol na obálke Slovenky, čo v nej prebudilo veľké ambície a hlavný čašník a barman-improvizátor Hryc so slabosťou na sukne a pochybné kšefty. Vcelku jednoduchý príbeh je prevalcovaný množstvom vtípkov a gagov, miestami ako z klasickej nemej grotesky, bez hluchých miest. Solídne obsadenie množstvom slovenských aj predabovaných českých hercov, dokonca aj populár Duchoň sa tu mihne rok pred smrťou. Komediálna klasika čo vždy pobaví, aj keď musím priznať, že pred pár desaťročiami mi prišla o niečo vtipnejšia. Štyrikrát surprise du roi."Ženy majú mozog o 20 deko menší ako my, ale sú prefíkané!"

Výborná slovenská komédia naplnená jemný humorom a miestami až satirickým podtónom, zaoberajúca sa síce hlavne vzťahovými problémami hlavného hrdinu, ale nenápadne kritizujúca rôzne spoločenské neduhy. Zdrojom zábavy je neobratnosť hlavného hrdinu a samozrejme situačná komika. Produkcia je dobrá a atmosféra nestráda. Výkony hercov sú veľmi dobré a hoci Emil Horváth nie je Pierre Richard, postava mu sedí rovnako ako aj Andrejovi Hrycovi, ktorý je ikonický so svojím Debouché. 75%

Nač asi myslel Herz, když točil tuto hořkosladkou komedii? Scéna, při níž všichni hledají zakutálený prstýnek, naznačuje, že snad v orwellovském roce vzpomínal na zlatá šedesátá. Ale ani to není možná pravda. Do snímku se promítají i motivy z Holek z porcelánu – především charaktery a půvaby oněch „světlušek“ – ale rozmývají se v odvážněji, ale povrchněji snímaných banálních servírkách, odžívajících své „preteky so šťastím“. Ústřední hrdina zase předznamenává příchod gagmana a prozrazuje, že vtip vždy závisí na tom, kdo žertuje, i na tom, kteří se smějí. Tak se každá vteřina různě převaluje jako neklidný spáč a je vlastně jedno, jak to celé skončí, protože film končí každou svou vteřinou, kterou spěje od sebe sama.

Pokus o socialiastickou grotesku Herzovi nevyšel. Zejména proto, že není vtipná a Emil Horváth ml., jakkoliv disponuje nesmělým chlapeckým šarmem, v sobě nemá jedinou komickou buňku. Jeho opakované etudy, jak mu někde uvízne prst nebo jak bourá nacvičenou oslavu nebyly vtipné, ale pitomé. K tomu mají šnečí pomalé tempo, čímž začínají nudit - z rocknrollového rytmu grotesky nepochytily vůbec nic. Takže spíš divák uvažuje, jestli se nedívá na mentálně zaostalého nebožáka. A ty jeho proslavené dorty byly jedna hrůzná přeplácanost vedle druhé – i když beru, že musely dát dost práce, a že tehdy byl jiný vkus i v gastronomii. SHRNUTÍ: Socialistická upachtěnost.