Večírek (1968)

Jedna z mnoha klasik, kde jsem nepovažoval za nutné přidávat recenzi. Hrundi V. Bakshi trochu připomíná Mr. Beana, trochu je jako Clouseau, ale jak vyplývá z jedné z recenzí, na rozdíl od známého Sellersova inspektora Clouseaua je Hrundi ve svých malérech nevinně. Je slušný, tichý a zdvořilý...Je prostě jen smolař, který se ke svých průšvihům (na rozdíl od zbabělého Mr. Beana) staví čelem. Když tak člověk přemítá nad závěrečnou scénou, je v tom i skrytý happyend (neboť příští týden si přijde pro klobouk k té krásné Francouzce ... zapomněl jsem jméno (Claudine Longet).

Velmi povedená komedie. Peter Sellers v roli Inda, kterého si Hollywood najal jako vedlejší postavu pro natáčení historického filmu, se přežene jako ničivé tornádo nejprve skrze samotné natáčení, a následně přes večírek hollywoodské smetánky, kam se dostal omylem. Tento film byl údajně oblíbeným filmem Elvise Presleyho, a při natáčení filmu byla používání improvizace. Je tu skvělý nejen samotný Sellers, ale i spousta vedlejších rolí, třeba role číšníka, který si v průběhu večírku progresívně dává panáky.

Že bych si někdy znova pustil tento film, tak to rozhodně ne. Ze zvědavosti pustil taky něco jiného s Peter Sellersem a jako nebylo to rozhodně špatný, ale nesmál jsem se. Jo snad jednou u nějakého gagu s číšníkem. A vlastně nevím jestli to bylo tím, že Sellerse daboval Postránecký, ač ho jako dabéra nemusím tak se zde vážně snažil. Památný je asi slon a závěrečný pěnový skoky do vody. Jako je tam toho dost, Sellers prostě hraje takového neohrabaného joudu svým určitým stylem, který ještě nepřepadá na absolutní frašku. Jak jsem psal v úvodu, zajímavý náměť jedné menší pařbičky, kde jsem se u komedie nesmál. 65%

Začíná to jako komorní, introvertní komedie a skončí to jako totálně bláznivá jízda, ve které je všechno vzhůru nohama. Feel-good záležitost, kterou jsem neviděl čtvrt století! Jako teenagerovi se mi to moc líbilo a bál jsem si to pustit, abych nebyl zklamaný. Zbytečně. Není to sice žádná řachanda, u které by člověk hlasitě hýkal smíchy, ale k navození příjemné nálady a úsměvu na rtech stačí bohatě. Pro milovníky Clouseauovského idiotismu povinnost!

Swingující šedesátky se krásně projevily v tomto příběhu snobů, co konečně jednou zažijí pořádný večírek! Hraje se o přetvářce, o falešné morálce, o tom, jak by všem bylo lépe, kdyby se hostitelé na večírku místo neustálého hlídání regulí, prostě od srdce zasmáli. A třeba po sobě hodili dortem... Rozpustilá nálada tohoto snímku je báječná a baví mě i lehce nostalgický konec. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem si tuto jízdu užil od začátku do konce. Skutečně od srdce jsem se zasmál dvakrát (hrátky s přístrojem, co ovládá zařízení domu, záchodová scéna), jinak mi film přišel zvláštně zdlouhavý (neustálé přechody Bakshiho po domě), místy nevypointovaný (kam odtekla voda ze záchoda? co se stalo s dírou v podlaze?) a navíc se zvláštním sound designem (dlouhé rozhovory, co nejsou slyšet, neustále podbarvené "výtahovým" jazzem). Zpočátku jsou gagy slušné, ale pak se čím dál tím více opakuje to, že někdo někam padá, omdlívá (hostitelka omdlí a spadne do vody snad třikrát!) nebo se ožrale motá. Ano, jdu zřejmě proti většině, ale ožralý číšník mě spíš iritoval než bavil. Neustále jsem řešil otázku - proč ho proboha nevyhodí?