Přezůvky štěstí (1986)

Pohádka? Pche...Tohle má opravdu do pohádky hodně daleko. Spíš nějaké podobenství či co. Nemám moc rád, když jsou "pohádky" umístěny do reálného světa, kde jsou odkazy na reálné historické postavy či období. Což je případ přesně tohoto, kdy se míchají nějaké víly s Karlem IV. či přelomem 19. / 20. století....Netušim, jaká je Andersenova předloha, každopádně tohle je mimojiné šílený maglajz co se postav týče, které se naprosto náhodně generují do jednotlivých mikropříběhů a propletenec osudů v podstatě už od začátku nedává vůbec smysl. Do toho mě celou dobu ještě iritoval prapodivný český dabing, kde spousta českých herců je z nějakého důvodu přemluvena jinými českými herci. Tohle opravdu v celkové kvalitě nedosahuje ani zdaleka kvalit Herzových nejlepších filmů.

„Zavřete oči, teď máte být mrtvý...“Vskutku netradiční cesta do světa pohádky, přání a snů, s honosnou výpravou a jedinečnou atmosférou, která v sobě ukrývá velký kus tajemna, romantiku i humor a grotesknost. Cesta do světa, kde je zároveň hlavním vládcem sám autor-režisér, který si originálně hraje se žánrem a nabízí výtvarně i hudebně krásně vyladěnou podívanou plnou úžasných nápadů. Juraj Herz tady opravdu kouzlí, už jen tím, kolik bláznivých myšlenek dokáže stylově přenést na plátno a zakomponovat je do klasického pohádkového námětu. Herz se tu sám rovněž v několika menších rolích objeví a trošku i odkazuje na některé své předchozí kousky (vyčarované plesové šaty na Janě Brejchové připomenou scénu zPanny a netvora, obsazení herečky do dvou protichodných kostýmních postav či karetní dejchánky zaseMorgianu)... Spočátku jsem si při tom myslel, že mě tento kostymní výlet do staré Prahy kromě vizuální stránky moc neosloví, oplýval zvláštní komorní atmosféru, ale postupně si mě získal a nakonec jsem si tuto pohádku s půvabnou zasněnou princeznou Terezkou Pokornou, dost užil. Oceňuji, že se Herzovi podařilo všechny ty podivuhodné nápady, atrakce a příhody rozvrstvit napříč celým filmem, který mě tak postupně stále něčím mile překvapil, zabával, uchvacoval, až do konce... Je to pak zážitek, nechat se nést na stejné vlně s tvůrcem a plně vnímat tu nevyzpytatelnou krásu umění v takhle opravdu kouzelné a hravé podobě.[85%]

Na můj vkus příliš německé a pomatené. Například, proč je lampář vysvlečený ze šatů, ale obutý, proč jednou se po vyzutí galoší vše vrátí zpět a jindy ne a co znamenalo chování toho asistenta v opeře, to si taky přál? Líbila se mi tam pouze Terezka Pokorná, která se zde seznámila s režisérem Herzem a pak s ním emigrovala do Německa. Herz prostě neumí točit pohádky, vždycky mu to vyjde spíš jako horror ve stylu německého romantismu, nic pro děti.

Rozprávka to nie je zlá, má však zle napísaný scenár, zlú réžiu, ktorá je celkom dobrá v jednotlivých scénach (niektoré si dodnes veľmi dobre pamätám) ale celkovo vytvorila z dobrého námetu nudnú zlátaninu, a predovšetkým absolútne hrozný! slovenský dabing. A že sa jedná o chyby jasné a strategické, to si krásne dokážem (sám sebe) porovnaním napr. sPerinbabou. Tá je takisto medzinárodným projektom, má slovenský dabing ale omnoho lepší scenár a hlavne režiséra.Galoše šťastiasú Bohužiaľ rozprávkou, ku ktorej sa pravidelne vracať nedokážem. 50%

Pohádková alegorie dle H. Ch. Andersena o Štěstěně a Starosti prubujících bídu lidské existence na pražském bále nastraženými galošemi, jež nositeli splní každé přání. Než se mladá víla, jež je provází, dočká vyhlédnutého studenta (M. Brodský), ocitají se plesoví hosté ve fantaskním reji proměn, jež jsou místy romantickou, jindy dadaistickou, makabrózní a bizarní, vždy však poněkud vnějškově výpravnou hrou, která je víc efektní než uhrančivá. J. Brejchová v hlavní protikladné dvojroli připomene Morgianu (1972) a s ní období, kdy J. Herz tvořil umělecký nosnější a sevřenější díla. Kladem filmu je ovšem kamera ladící pražské ulice do schikanederovského šerosvitu.