Holky z porcelánu (1974)

Snímek bohužel ve světě nikdo nezná, a tak jen proto může být za jazyk s nejmenší slovní zásobou označován surinamský Taki Taki. Ten ovšem obsahuje 340 slov a kam se tak hrabe na hartlovštinu, která se skládá z maximálně pěti slov, a přesto dokáže vyjádřit i ty největší a nejnižší city člověka. Navíc je velmi univerzální, pouhé jedno slovo "to" může mít střízlivým odhadem až 3 000 různých významů. U jednorukých a zvláště bezrukých mluvčích ovšem počet významů klesá až na desetinu, vzhledem k tomu, že gestikulace je velmi důležitou součástí tohoto jazyka. Protože ale takových bezúdých je jen minimum, zůstává hartlovština bezkonkurečním kandidátem na celosvětový jazyk. K jeho naučení by stačily dvě hodiny, i s hodinou a půl přestávky na oběd. Její občasnou nejednoznačnost by někdo mohl označit za nevýhodu, obšem může to být i výhoda, protože vysílači i přijímači nechává prostor na fantazii a manévrování, jak názorně předvedla gazela Veškrnová. Výhodou tohoto jazyka by taky bylo, že těch 5 slov nezabírá tolik místa v paměti jako slovní zásoba jiných košatějších jazyků, a člověk by tak mohl uvolněnou kapacitu použít na ukládání jiných důležitých dat, např. jmen všech 200 papežů či všech herců seriálu Ulice i s datem narození. PS: Tady čtu, že Ganéša, indický bůh, měl dokonce čtyři ruce. Pokud by mluvil hartlovštinou, mohl jedním slovem vyjádřit až 6 000 významů. Vůbec by tedy nebylo nutné, aby jeho otec po trapné nehodě, kdy mu paprskem ze svého prostředního oka spálil hlavu (to se přece může stát každému!), bojoval se slonem, aby nasadil svému synkovi jeho hlavu. Sloní paměť by Ganéša vůbec nepotřeboval a otec tak mohl bez nebezpečí a námahy zakroutit krkem třeba jen slepici.

Film, který jsem až včera viděla celý. Bohužel z mého pohledu jedna velká nuda, až tak v poslední třetině se začalo něco dít. Jinak jen blbnutí učnic, šílené písničky (i pan Hapka se utne...) a jedna velká socialistická inventura. Zajímavé je brát to jako dokument - natočil se film, kde bylo normální zobrazit skladnice se skandálně odhalenýma nohama, jejich totálně naivní představy o sexuálním životě, které končí neplánovaným těhotenstvím - a holka poraď si. Prostě taková normalizační normálka. Pravda, že neměli problém s nízkou porodností.

"Tak vám se zdá živé dítě ve skladu úplne normální věc, jo?!" "Jistě, s mrtvým by to bylo horší, to by se muselo hlásit SNB."V sklade porcelánu plnom veselých mladých skladníc (šibnutá Veškrnová, slávybažná Rašlová, nevesta Čeřovská, slobodná matka Juklová, pubertálna nová krv Kořínková) pod vedením ráznej vedúcej Myslíkovej prebieha práve inventúra. Na počítanie tanierov, šálok, váz, nočníkov a sošiek dozerá suchopárnym okom pedanta predseda komisie Hofmann a popri robení čiarok do notesa sa pozvoľna zoznamujeme s životnými osudmi dievčat."Vždyť vy se, člověče, stavíte proti populaci! Vy se tady před mládeží klidne vyslovujete proti vládní politice! Kvůli takovým jako vy by za chvíli celej národ vymřel!"Jedná sa o komédiu, takže nejaké extra hlboké psychologické rozbory nečakajte, celé je to veselé, občas mokré, doplnené pesničkami aktuálnych populárov (úvodnú titulkovú si zaspievala Kořínková osobne), niektoré pasáže evokujú dokonca nemú grotesku (ktorej režisér Herz o 13 rokov neskôr vzdal poctu v seriáliGagman), príjemne to plynie a nenudí. Z hercov ma okrem spomínaných potešili ironická dôchodkyňa Rosůlková, starší obdivovateľ dievčenskej krásy Hlavatý a v svojich klasických polohách seladón Langmiler a vedúci Větrovec. Za štyri paradajky a kekse."Skazila mi svatbu a já jí ještě pomáhám!"

Sedmdesátá léta, to bylo mládí spíše mojí maminky. Vážně dřív holky byly tak prostoduché? Tomu se mi nechce věřit. Jako kdyby celá jejich existence spočívala v tom najít si chlapa, jinak je to průšvih jak vrata. Smutné. Pár úsměvných momentů by se asi našlo, ale spíš mi z toho bylo do pláče. Bylo mi řečeno, že dřív děvčata nebyla tak "oprsklá", ale aspoň nějaké základní hodnoty a standardy by mít mohly, ne?

Tak tohle jsem nikdy neměla ve velké oblibě, ale ve srovnání s tím, co se točí dnes, má i tohle dílko velké ambice na klasiku. Místy až dekadentní chaos, který nabírá trochu reálné/srozumitelné kontury až v poslední třetině filmu. Naprosto ireálný obraz socialistického podniku a jeho zaměstnanců. Spíše podivný pokus o jakýsi "bohémský cirkus", zasazený do reálného socialismu. Komedie s několika dobrými hláškami a scénami, např. scéna s příslušníky SNB. Veškrnová ukázala hned napoprvé svůj velký herecký talent, o němž pochybují nebo ho nevidí jen blbci. Zamýšlený efektní závěr celého cirkusu (roztřískání stovek talířů) je tak průhledný/záměrný,  že z něho veškerá efektnost zmizela. ...Herci luxus v čele s jedinečnou MM.