Dotek motýla (1972)

Snový televizní film o letitém nedorozumění a míjejících se citech; cesta z křižovatky, která vede do neznáma. Brejchová rozhodně není herecky sporná; minimální plocha, která jí je tady nabídnuta, je využita beze zbytku. Vondráčková tu opakovaně dokazuje, jak velkou je zpěvačkou. A kdych měl zmínit, co mě tu nejvíc upoutalo, pak je to ono barokní prolínání křehkého, tu mizícího, tu naopak sílícího citu či citů a toho rozkladu, který se koncentruje do symbolu starého sluhy. Neurčité splývání plesu a pohřbu, časová rozprostřenost postihující několik let a přesné vyjádření turgeněvovského tenoru literární předlohy povyšuje tuto zdánlivou drobnost do nadčasovosti.

Krásne spoetizovaná poviedka I.S.Turgeneva. Snová atmosféra kombinovaná s nádhernou hudbou Luboša Fišera. Ovšem, človek musí mať tú správnu náladu či rozpoloženie, aby ho oslovil a zaplavil prúd toho poetického romantizmu rinúceho sa z tohto diela. (Nepliesť s romantikou, sťa pokleslým žánrom evokujúcim povrchnú a primitívnu sentimentalitu.)

Režisér patrně natočil poeticko-milostno-lyrický snímek o lásce mladého myslivce k záhadné neznámé dívce. Já jsem viděl nekonečnou nudu. Mno - to šlechtické prostředí a rok 1972? Zajímalo by mě, co na to cenzoři z hlediska potřeb dělnické třídy na začátku normalizace? Brejchová mi tam přišla jako dnes Bohdalka - všude "nalezlá". Lepší by byla nějaká méně okoukaná herečka. Hmm a ta písnička H. Vondráčkové? Nikdy jsem ji neslyšel, až jsem si ten film pustil. Kýč.

Juraj Herz mal ten dar, že vedel aj z mála vyčariť kúzelnú atmosféru. Je pravda, że mu tu zdatne pomáhala hudba a krehký éterický zjav Jany Brejchovej. Vytvoril tak z hľadania a pátrania v uličkách, medzi sochami v parku a v znepokojivých snoch romantický príbeh nevedno kam smerujúci. ––––Vím, že víš, že vím... –––– Tak kolik je paní hraběnce let? ... A její sestře?

Na můj vkus až moc mystický televizní film, kterému jsem nijak extra nerozuměl vlivem jeho poetičnosti. Jediné, co se mi na tom filmu líbilo, byly exteriéry natáčení filmu, které jsou opravdu vkusně laděné. Herzův vliv je zde hodně silný, hodně mi to připomíná jeho film PANNA A NETVOR, který se taktéž odehrával na polorozpadlém šlechtickém sídle, z něhož je cítit taková mrazivá atmosféra. Tomu ještě více pomáhají staré barokní sochy, které jsou poznamenány vlivem počasí. Bohužel to je tak jediné na filmu, co se dá kladně vyzdvihnout. Ta jeho poetičnost to prostě pohřbila. A nepomáhá ani Jana Brejchová v nejlepších letech... [244. hodnocení, 26. komentář, 71%]