Sladké hry minulého léta (1969)

Film jsem si pustil, abych si ověřil tvrzení Oldřicha Janeby - má výborný youtubový kanál o československé kinematografii, že Jana Plichtová patří k těm nejfotogeničtějším herečkám, co se kdy u nás postavily před kameru. Jestli je pravda, že je v civilním životě nevýrazná a přehlédnutelná, tak ve filmu to rozhodně neplatí. Tam je naopak ozdobou každého záběru, i přes to, že jí bolestně chybí herecké zkušenosti. Bohužel mimo ni toho na filmu moc zajímavého není, takže ani ta hodina a pár minut není adekvátně využita. Je to skandální, letní, rozverné a nespoutané, ale také je to prázdné.

Po letech jsem se zase podívala na film, který mě už kdysi zaujal. Ani ne tak atmosférou, ta je skutečně impresionisticky prosluněná, ale postavou Mušky. Na Janu Plichtovou jsem se nemohla vynadívat. Krásná holka. Zaujala mě už v pořadu Okna vesmíru dokořán. Když jsem si ji včera gúglila, pochopila jsem, proč už se desítky let jako herečka nerealizuje. Ostatně už z filmu Sladké hry minulého léta vnímáme nejen její krásu, ale také potenciál výrazné ženy. No, podle mého je film postavený právě na ní, vše okolo bledne. Škoda.

Před dvaceti lety bych na to asi koukala překvapeně, mladá a neznalá. Proto mě tehdy dostal třeba Jakubisko a jeho Vtáčkovia, siroty a blázni, aj. Dnes vidím, že je to utahané, neodvážné a neoriginální... Kdyby se každá scéna o dvě třetiny zkrátila a film se smrsknul na 22 minut, ještě i tak by byl moc rozvláčný a měl málo co říct. Impresionismus měl k opileckému chichotání a unikání před vážností a hloubkou stejně daleko jako tohle prvoplánové a většinou spíš otravné cvičení k pohlcujícímu komplexnímu filmu. Pocta ničemu a nikomu to doopravdy není a samo to taky neobstojí. *~

Slavný "trtkací" film, který tehdejší ředitel televize stáhnul z festivalu v Monte Carlu, když ho označil jako pornografický. Přitom tam mezi ostatními projekcemi vyloženě zářil a získal i ceny. Ale u nás ho zavřeli do trezoru. Škoda mluvit. Snímek je umělecké dílo, ovlivněné impresionistickou školou, což z obrazovky šplíchá barvami na všechny strany. Kamera je kompozičně nádherná a kouzelná, úžasně sladěná s hudbou Štěpána Koníčka. Je vidět, že mistr se dost naučil od Zdeňka Lišky :). Juraj Herz zachoval auru Maupassantovy povídky opravdu se vším všudy. Erotičnost, pohoda, lehkost, klídek, bezstarostnost, užívání si života plnými doušky. Herecké obsazení špička, z Jany Plichtové v roli Mušky čiší přírodní a přirozená krása. Pánové kteří ji obletují, Velecký, Lasica, Satinský, Záhon a Debnár, charakterově ladí dokonale. Juraj Herz byl zkrátka geniální režisér.

Doba dávno minulá, bezstarostná a postavená na tom, že život je jen zábava a hry. Tak to alespoň vnímají hrdinové a my s nimi. Tou zábavou se myslí především to, že jedna žena se dělí mezi všechny přátelící se muže. Takže s každým laškuje, tráví nějaký čas, a nakonec se i vypeleší. Nevíme o těch mužích nic. Kde pracují, co dělají, když se nebaví atd. Víme jen, že film je plný odvážného pojetí erotických scén a nahoty (na tehdejší dobu určitě) a když dojde k tragédii, tak i tu berou s úsměvem. Dá-li se ovšem potrat, navíc jimi zapříčiněný, brát tak lehkovážně. Tím spíš, co hrdinové dělají a jak se chovají, je skoro zvláštní přítomnost Júliuse Satinského a Milana Lasici. Komediální část zastupovali vcelku důstojně, na svoje umění a humornou polohu jistě, ale jinak mi tam moc nepasovali. Filmy Juraje Herze jsem nikdy moc nemusel, ale leccos je už i na mě moc.