Panna a netvor (1978)

Pohádka...No pohádka, spíš goticko hororové fantasy. Jako malý jsem se této pohádky velmi bál, ale zároveň mě velmi fascinovala. Ať už úvodní titulky s famózní hudbou od Petra Hapky a děsivími obrazy od Josefa Vyleťala, tak velice hutnou a temnou atmosférou, která provází film celou dobu. Ale najdou se i hřejivé a světlé momenty, které velmi potěší. Zdena Studenková a Vlastimil Harapes odvedli skvělou práci a to samé i jejich dabéři. 5 hvězdiček.

Dlouho jsem přemýšlela mezi 3 a 4 hvězdičkami. Stále jsem se nerozhodla. Atmosféra je temná, možná až trošku bizarní. Zvláštní a temné provedení známé pohádky. Tahle ovšem není pro děti. Zvláštní hudební motiv, který hrál v průběhu filmu se mi líbil. Stejně tak hlavní myšlenku filmu. A to, že záleží na tom, co je uvnitř. Čehož jsem celoživotním zastáncem. Vcelku hezký film, ze kterého mi bylo chvílemi i smutno.

Ačkoliv Panna a netvor brzy oslaví padesát let od svého vzniku, jedná se stále o působivý horor s temnou atmosférou a stísňujícím pocitem ohrožení. Juraj Herz staví na dvou věcech – všudypřítomné temnotě a hororové varhanní hudbě, kterou dodal Petr Hapka. Celkově to moc dobře funguje a vytváří nezapomenutelný efekt. Vizuálně temný, atmosféricky sevřený snímek Juraje Herze se vymyká tradičním představám o rodinné pohádce a nabízí divákovi zážitek, který je spíš zneklidňující než uklidňující. Herecké výkony, výrazná výprava i hudba vytvářejí kompaktní celek, jenž stojí především na náladě a obrazech, nikoli na efektech. V současné době se snímek na databázi ČSFD pohybuje přibližně na hranici 78 %, což jen potvrzuje jeho autenticitu a originalitu.

Temná, syrová a vizuálně podmanivá. Československá Panna a netvor je podle mě nejlepší verzí slavné klasiky. Herzova verze se obejde bez disneyovského pozlátka a místo toho sází na hutnou, až goticky hororovou atmosféru, která vás pohltí od prvních vteřin. Celý ten mrazivý prožitek podtrhuje výborná hudba Petra Hapky, která vám zůstane v hlavě ještě dlouho po závěrečných titulcích. Skvělý!

Nesmírně se mi líbila temná atmosféra, veškeré interiéry i exteriéry, kostýmy, na svůj rok vzniku i masky a úžasný byl hudební motiv, který nás celou temnou pohádkou provází. Zkrátka audiovizuální stránka je i z pohledu dnešního diváka stále dokonalá a netroufám si ji vytknout zhola nic. Podstatně méně mě bavil těžce stereotypní příběh o panně, která každý večer prohodila 3 věty se zazobancem, aby se další den zase jen poflakovala po zámku (místo aby tam uklidila) a večer znovu to samé. Chválím alespoň velmi přátelsky krátkou stopáž, která tento stereotyp do jisté míry zachraňovala. [60 %]