Kikudžiro (1999)

Kikudžiro je film od režiséra Takeshi Kitana, který také hraje hlavní roli.  Film jsem viděla na FF v KV a musím říci, že poetika filmu mi připomíná snímky z dílny Zdeňka Svěráka. Hlavním hrdinou je devítiletý chlapec Masao, tichý, uzavřený kluk, který žije s babičkou. Je léto, prázdniny, ostatní děti odjíždějí s rodiči na výlety, ale chlapec zůstává sám. Jeho maminka ho opustila, když byl malý, a on o ní nic neví. Masao  najde adresu své maminky a s myšlenkou, že by ji mohl najít, se svěří sousedce. Ta mu chce pomoct, ale sama s ním jet nemůže, a tak ho svěří svému manželovi – Kikudžirovi. To je však  pravý opak ideálního průvodce - je hrubý, nezodpovědný, líný, závislý na sázení a dost bezohledný. Zpočátku ho Masao vůbec nezajímá, bere ho spíš jako přítěž. Peníze, které dostanou na cestu, prohraje v hazardu, takže dvojice vyráží prakticky bez prostředků. Děj je jednoduchý, bez velkých gest, ale citově velmi silný. Kikudžiro, původně hulvát a outsider, se ukáže jako někdo, kdo dokáže projevit empatii tam, kde by to člověk nečekal. Jedinečná hudba Joe Hisaishiho dává filmu úžasnou atmosféru a ústřední melodie Summer vás dojme a rozradostní zároveň. Chcete se prostě vydat na cestu, v létě, kamkoli :-)

Tohle bylu utrpení servírované za studena. Nelíbilo se mi tady takřka vůbec nic. Nesedl mi ubohý příběh. Přičem jsem neměl problém se samotným nápadem, který je sice milionkrát okopírovaný, ale skrýval potenciál. To by se ovšem nesměl táhnout odnikud nikam. Nesedl mi ubohý humor postavený na tom, že hlavní hrdina je hulvát a rád uráží lidi kolem sebe. Nebylo to moc vtipné ani poprvé, natož to sledovat v podstatě 2 hodiny. Nesedlo mi ani zpracování, které se snaží působit děsně svěžím dojmem, ale v podstatě pouze zhoršuje orientaci v extrémně nezáživném ději. Tuhle sračku bylo třeba zhruba v polovině zrychlit na dvojnásobnou rychlost a zkrátit si tak utrpení. Zcela nesmyslně byl takhle mělký scénář roztahán do 2 hodin, a tak nebylo možné se vyhnout extrémně častému stereotypu. Jediné, co mi zde nevadilo byl hudební motiv, který ovšem nápadně připomínal jiné filmy. [9 %]

„Všade dobre, doma najlepšie”• Malý chlapecMasaobýva iba so svojou, stále pracujúcou babkou v tokijskej oblasti Šitamači, pričom jeho matka by údajne mala (po)bývať kdesi v meste Tojohaši, v prefektúre Aiči, súčasne sa nachádzajúcom na ostrove Honšú, kde sa taktiež venuje i nejakej určitej profesnej činnosti, aby povedzme mohla neskoršie poriadne zabezpečiť nielen samú seba, ale zároveň i svojho neplnoletého syna, čiže v podstate by sa dalo celkom podčiarknuť najmä to, že zrejme horúčkovito pracuje zrovna na tom, aby sa momentálne tieto nenaplnené idey, stali raz skutočnosťou? Rovnako sa tiež začínajú i letné prázdniny, a tak je hádam vari namieste, že syn sa konečne odhodlal ísť navštíviť svojustratenúmamu, kedy táto nemalá vzdialenosť, ktorá ich vlastne od seba rozdeľuje, predstavuje celkovú trajektóriu takmer 300 km, čo si toto chlapča spočiatku trúfa samo zdolať, no našťastie mu vojde do cesty snáď nikto iný, ako jehomimoriadne vulgárny, nevyspytateľný a nepredvídateľný「strýko」, a tak sa tým pádom sen razom premieňa na holú skutočnosť, čiže tento výlet náhle dostáva obrysy reálnych kontúr, čo by sa dalo práve teraz zdôrazniť presne tak, že odteraz začína i akýsi『Cestný výlet』s dvomi ústrednými, vekovo rozdielnymi, no i napriek tomu rovnakými, atypickými postavami, ktoré počas tejto strastiplnej cesty, stretnú aj niekoľko ďalších postáv, zohrávajúcich síce vtipné, no nepovedal by som, že kľúčové momenty, pritom pri jednej zásadnej scéne, by sa toto moje tvrdenie, vôbec nemuselo zhodovať s čírou realitou, a tak je potom nanajvýš možné, že táto exkurzia, maximálne tak poznačila len dvoch zásadných protagonistov, spomínaných na začiatku, nakoľko ostatné postavy zvyčajne len zručne sekundovali tým hlavným, pričom„sváko”v podaní Takešiho "Beata" Kitana, si zväčša spoľahlivo kradol celú snímku len vo svoj prospech, až sa mi vskutku videlo, že predstaviteľMasaa, Júsuke Sekiguči, dokonca hral iba druhé husle, pričom bez jeho priamej účasti, by sme sa tentoraz vonkoncom nezaobišli, keďže pôvodnýKitanovscenár, pravdepodobne pozliepaný niekde v「Kancelárii Kitano」, je tomu (ú)plne prispôsobený, nastavený podľa najklasickejších smerníc, aké si dokážeme sami predstaviť, alebo nás nakoniec sám autor, vodí po celý čas trochu za nos, čo na to napokon poviete...? • Jedná sa o dosť príjemné strávenie dnešného popoludnia, na čo mi mimochodom poslúžilo toto sympatické spracovanie konkrétnej látky, ktorá bola predtým i následne potom, spracovaná v podobných variáciách, oveľa precíznejšími spôsobmi, no i napriek tomu mi tento pozoruhodný, kinematografický počin, prišiel, ako rozhodne inšpiratívny, ktorý by som jednoznačne všetkým divákom vrelo odporučil.

V časoch mojej mladosti sa nikto nepozastavoval nad tým, že vo filmoch sa hodne chodí, behá a zobrazujú sa aj ďalšie prozaické činnosti. Dnes mi to prekáža, a nielen mne. Filmári predsa nie sú platení časovou mzdou a tak nevidím dôvod na takéto zbytočné spomaľovanie deja. Sú filmy, v ktorých chôdza, bez a dokonca aj mlčanie majú svoj význam, ale v Kitanovej road movie mi ostal neodhalený. Kitano sa tak ani na piaty pokus nestane mojim obľúbených režisérom.

Malý Masao se o prázdninách celkem nudí. Ale naštěstí má svérázného strýčka, který se rád baví sázením na cyklistické závody, a rád mladého využije na to, aby hádal čísla. Poté se společně vydávají za jeho matkou, kterou malý Masao nikdy nepoznal. Po cestě potkají Podivného strýčka alias pedofila z parku, který nutí Masaa stáhnout si kalhoty, ale na strýčka si to už nedovolí. Hoši cestují především pomoci stopu. Strejda je dost hrubý a neomalený a nejraději všem říká "hovado", "parchante" nebo "sráči". V hotelu si dokonce vymane na recepčním to, aby je odvezl, protože jsou to zloději předražení. Potkají také mladý páreček, kde týpek umí skvěle dělat robota a holka zase žongluje. Strejda to od ní okouká a nakonec se to naučí, na rozdíl od plavání nebo stepu. A ti hodní strýčkové a motorkáři rozveselí pomocí různých her a pomalovaných obličejů malého Masaa, na kterého mamka jaksi zapomněla a založila si novou rodinu. Film je na jednu stranu veselý a plný vtipných situací (díky strýčkovi), na druhou stranu melancholický a smutný, obzvláště díky hudbě a také je zde trocha té fantazie a vtipných obrázků mezi scénami. Nebylo to špatné a aspoň mi to trochu zvedlo náladu ve zkurvenou neděli, kdy jsem byl navíc marod. Jo, a strejda se jmenuje stejně, jako tento film!