Samuraj (2003)

Je to také... jednoducho japonské. Takže niektoré dejové obraty nemôžeme vôbec pochopiť, tečú hektolitre červenej tekutiny a už v prvých troch minútach je tam desať mŕtvych, pričom vôbec neviem prečo. Vrchol filmu nie je v závere (Bollywood šuviks), ale keď slepý masér v herni všetkých vyzabíja, lebo sa mu nepozdáva zvuk kociek. Celé to smeruje len k tomu, aby bolo na konci v meste viac mŕtvych ako živých. Nečudujem sa, že je žánroch aj komédia a keď sa na to pozriem takto, nadhodnotím aj na tri hviezdy.

Dobré to bolo! Dokonca v istých momentoch priam vynikajúce! Moja prvá skúsenosť s Takešim Kitanom dopadla priam až nad očakávania skvelo. Dej a atmosféra filmu síce skalným fanúšikom samurajských trhákov pripomenie miernu vykrádačku z filmuYojimbood Kurosawu, lenže aj napriek tomu je to akčný samurajský trhák so všetkým, čo by si divák v mojom prípade mohol želať. Akčné scény sú snímané citlivo, krv strieka na všetky strany, no oproti snímku 13 zabijakov sa z toho priemernému divákovi nerobí mdlo (čo sa mne nastáva nikdy ani pri pohľade na hororové scény slash scény). Je to super film a vyhlasujem, že som sa stal jeho fanúšikom. 98% aj za dobre zamaskovaný meč v slepeckej paličke.

Kitano se rozhodl, že se stane legendárním Zatoichim. Docela starým filmům vysekl poklonu, protože se opravdu snažil být tím starým, dobrým Zatoichim. Není a nemůže být tak úžasný, jako Šintaró Kacu. Ten byl neskutečně výjimečný a skvělý. Ale snažil se a já to beru. Také se snažil trochu přiživit a to také tak nějak beru. Kitano totiž tak nějak obdivuje sám sebe a bohužel to někdy jeho tvorbu kazí. Tady to nějak ukočíroval.

Problém je, že tenhle film mate tělem. Navenek se tváří jako pocta starým samurajským filmům či filmové sérii o Zatoichim (Ichim), má všechny atributy těchto filmů - odpadlého samuraje, boj dobra se zlem (podobně jako u některých filmů Aki Kurosawy), je tu slepý bojovník a dokonce ani ten černý humor (a někdy prostě obyčejný humor) nechybí. Vzhledem k tomu, že film často pracuje se zvukovou složkou trochu jinak, zdá se mi zřejmé, že Takeši Kitano uchopil téma nutnosti naslouchat a neposuzovat podle toho, co vidíme očima, zcela komplexně. On ten film je vlastně především poctou jistým japonským středověkým tradicím, avšak i s poukazem na jisté zlo, které ve společnosti skrytě bujelo a vlastně bují dodnes. Celá japonská společnost je založena na tom, že navenek (a jsme opět u toho) se všichni nějak tváří, ale uvnitř jinak myslí, často zvrhle. Najít čistotu je těžké, ale pokud se to podaří, tak si každý rád zatancuje, jako zde vesničané na konci na slavnosti. Pravda, vypadá to jak konec bollywoodského filmu, což mne naprosto fascinovalo, ale sedí mi to sem. Jinak akčních scén je docela hodně, ale bez nějaké větší choreografie a větších soubojů, většinou je to jen šmik sem šmik tam a digitální krev, jenže ono to zase souvisí s tím, že se tohle nějak tváří, ale pod povrchem je o něčem zcela jiném.

ZatoichiTakeši Kitanoje frajer a jeho putování je akční a zábavnou i vtipnou podívanou. Zvláštní je ale zobrazení děje, protože dobrý příběh mi nabídli spíše sourozenci, o kterých se dozvíme daleko více informací, než o hlavní slepé postavě. Ale když se spojí masérova akce a příběh sourozenců, tak se z toho stane docela slušné kombo, které funguje naprosto skvěle. Souboje byly originální, ale občas ty CGI krvavé gejzíry nebyly úplně tím nejlepším, takže bych tu ještě ocenil ty efekty praktické ze snímkůLady SnowbloodneboKill Bill. Kvalita to ale samozřejmě je a nudu jsem tu nepotkal. Jen by to chtělo někde trochu doladit. Závěrečné hudební vystoupení je skvělým rozloučením. Mé hodnocení:7.5/10