Děti se vracejí (1996)

"Jednoho dne budeš šampion a já budu boss."Jenom už za ten přechod, když se přátelé po letech náhodně setkají na ulici... Shinji doručuje balík a Masaru hledá práci... a řeknou si, kde jsou teď (jeden chce druhého vzít na kole, druhý s úsměvem odmítne)... přičemž mu první řekne že "dřív spolu na kole jezdili" a střih do minulosti (s tou devadesátkovou hudbou) na jejich jízdu na kole - to dá člověku hodně dobrej feel toho, jakej tenhle film bude. Hidden gem v Kitanově tvorbě, řekl bych. Vzpomínání dvou přátel se vrací do posledního roku střední školy, kdy oba životem spíše proplouvali, dělali kraviny - chodili do kavárny, kde ukradli milostný dopis studenta číšnici a při jízdě na kole si ho se smíchem četli, strašákem s vytuněným dickem trollili oknem vyučování, zapálili učiteli auto, snažili se obejít vrátnou pro filmy pro dospělé, trefili při matematickém výkladu házení šipky šipkou spolužáka do hlavy, šikanovali a okrádali studenty (nutno dodat, že tyhle věci na iniciuje vždy Masaru)... a právě to poslední dovede Masarua k tomu, že si šikanovaní spolužáci domluví mladého boxera, který mu dá přes hubu. Masaru se pak rozhodne začít trénovat box, aby to borcovi vrátil, jenže brzo zjistí, že v boxu zkrátka není tak dobrej, zatímco Shinji, kterýho s sebou přitáhne do gymu, je přirozenej talent, kterej začne box chytat velice rychle. A tady se cesty dvou přátel tak nějak pomalu rozejdou. Shinji pokračuje v tréninku a slibné kariéře boxera. A Masaru se začne zaplétat do života gangstera v klanu yakuzy. Kitanovo zamyšlení nad cestami má tentokrát děsně ladnou režii. Film doslova plyne. To ale neznamená, že se tu neobjeví Kitano se svým klasickým trollením. Většina toho, co kluci dělají, je něco, co je na hranici vyloučení ze školy, ale zdá se, že ani jeden nemá v plánu studovat dál. Navíc je tu fakt skvělý vyobrazení boxu, tréninku, sparingů, což zabere značnou část filmu. Shinjiho pád je nakonec zapříčiněn tím, že se příliš dá dohromady s Hayashim, starším boxerem, který Shinjiho sice naučí spoustu užitečných špinavých triků jak v ringu zvítězit, ale taky ho přivede ke špatným zlozvykům, alkoholu a vůbec se zdá, že jeho problém leží hlavně v tom, že trenér nechce kluky nechat se "bavit" a sic je Shinji poněkud naivnější a lehce ovlivnitelnější, jednodušší, lehce spadne od disciplíny k tomuhle lelkování, od tréninku, změkne, prohraje zápas, nakonec ho to odvede od boxu (ale v pohodě, jak je dobře ukázáno, za chvíli přijde další novej-mladej-hladovej objev, co je plnej testosteronu a chce se ohánět). Na druhé straně opět absolutně nečekaná (a brutální) odpravovačka bosse yakuzy zapříčiní že ambiciózní Masaru si příliš horlivě otevře pusu ve špatný moment na špatné lidi. Skvělé jsou střihy v závěru, kdy sledujeme oba borce dostávat nakládačku v jejich "polích". Na konci se vracíme, protože celou dobu průběžně ve filmu sledujeme dva borce, jak dělají klasický japonský stand-up, a celou dobu jsou upozadění, ti jediní, to nakonec, stejně jako Kitano v reálu předtím, než začal natáčet filmy, zmáknou a dočkají se skrze svou konzistenci úspěchu. Na scéně se objevuje nový talent v gymu, jak už jsem řekl. A servírka z kavárny už roky pořád kouří svoje cigarety sama v rohu. Člověk by nečekal takhle profound movie, ačkoliv Kitano nezačal filmy natáčet dřív, než mu bylo 42, ale nutno dodat, že v tomhle období byl velmi aktivní a tohle je snad první film, kde ho i nevidím hrát nějakou roli a je pouze za kamerou. "Nic se nezměnilo. Myslíš, že pitomci jako my tu pořád jsou?" "Nejspíš jsme poslední. HEJ, PITOMCI, UČÍTE SE PILNĚ?!" To přátelství jsem ale filmu ne tak úplně věřil (ne ve všech momentech), ty zničehonic a bezdůvodné odtržení na dlouhou dobu, pak zase shledání "jakoby nic, vše je stejný". A chvílemi se film i trochu vleče. Ale od Kitana něco takovýho člověk úplně nečeká. 7.5/10

Kitano se tímto snímkem připojil k řadě filmů, které neúprosně kritizují autoritativnost hraničící se šikanou ve školním systému, sportu i yakuze. Tři různá prostředí, která spojuje víc než se může na první pohled zdát. Skvělý casting ústřední dvojky i zajímavá hudba Džó Hisaišiho jsou největšími přednostmi tohoto netradičního bromance.

Životní osudy dvou blbečků, kteří stejně dostanou šanci dotáhnout to vysoko, ale jejich blboňství jim v tom klade určité překážky... krásné japonské devadesátky, ze kterých na mě osobně promlouvají jisté výrazné rysy, které se objevují v pro Evropana neuchopitelné japonské kultuře kontinuálně a pravidelně: pracovní dril, smysl pro společenské kodexy, nebo i třeba školní šikana. Do toho Kitanův subtilní humor, který chtěně nebo nechtěně překlene i ty největší kulturní propasti. Když si z tohoto světa vezmu zase nový poznatek či pojem, jsem tomu rád. Tentokrát jde omanzai.

Klasicky Kitanovsky pomaly film, ktory sa tentoraz venuje pribehu dvoch mladikov behom posledneho rocnika strednej a ich zivotnym cestam po skole. Popritom sledujeme este pribehy par dalsich spoluziakov. Film je zamerany hlavne na ich profesnu drahu a sukromie, ci uz rodina alebo priatelky, je uplne ignorovnane. Potom co sa rozdelia cesty ustrednej dvojky, tak uz sa film prilis nevenuje ani ich priatelstvu. Akurat z toho vyplyva pointa, ze kym boli spolu, tak sa im darilo, kedze sa povahovo doplnali. Jeden schopny introvert a druhy nie prilis nadany ale odvazny extrovert. Jednotlive pribehy nie su prilis popreplietane a odvyjaju sa samostatne. Cely film vyzera ako take Kitanove zamyslenie nad tym ako sa mohol odvíjať jeho život podla toho aku karieru by si vybral. Nakoniec urobil dobre, ze sa stal komediant. Aj ked mne jeho komedialny styl nesedi a uzivam si poeticky seriozne filmy ako je tento. Gansterska linia tu nema velky priestor, takze fanusikovia jeho gangsteriek, tentoraz budu sklamani. A ani ako boxersky film by som to rozhodne neoznacil, aj ked tu ma box velky priestor. Proste len take pohodove zamyslenie, aj ked u niektorych príbehoch s trpkym vyustenim. Uz tradicne si zasluzi vyzdvihnutie nadherna hudba. Mne pribeh tychto dvoch kamaratov perfektne sadol. 8/10.

Druhý Takeši Kitano mi opět nabídl excelentní režii a v podstatě bezchybný způsob vyprávění tentokráte dvou osudů. Jdou si za svým, objevují svůj talent a pokoušejí se ho využít. Nahoru a zpět. Něco ty dva bývalé flákače ze střední přece jen spojuje. Výborná atmosféra i herectví a skvělý pohled na hierarchii v několika prostředích - střední škola, výuka boxu a mafie. To vše na japonský způsob.