Finální ukrutnost (2017)

Tak predsa sa mi podarilo bez výraznejšej ujmy na zdraví, absolvovaťKitanovu, naprosto frenetickútrilógiuPobúrenie, aj s jej úplnezáverečnou kapitolou, ktorá bola zo všetkých troch dielov, vari tou najslabšou, či povedzme zároveň i tou najrozpačitejšou, akú si vôbec dokážem predstaviť, skrátka, nevedel som sa dočkať toho, keď nastane definitívny koniec okolo protagonistu Otomoa v podaní Takešiho Kitana, z ktorého sa mimochodom, začala postupne vytvárať akási prehnaná「karikatúra」, čo by som mohol rovnako prehlásiť aj o ďalších podivuhodných postavách, účinkujúcich v tejto mimoriadne『intrigovej ságe』, a so samými yakuzákmi na jej čele, pričom po dôkladnom uvážení, musím celkovo túto zložku podtrhnúť zrovna v tom zmysle, že by som sa jednoznačne bez nej celkovo『zaobišiel』, teda konkrétne v ponímaní ako celku, keďže na jednotlivých častiach som si začínal predovšetkým všímať ichklesajúcu tendenciu, čo napokon vyvrcholilo týmtoscenáristickým(dejovým)gulášom, ktorý ma sprevádzal počas neuveriteľných 104 minút...!

Mluva teď za všechny Ukrutnosti, nečekal jsem majstrštyk, naopak jsem čekal jedny z nejslabších snímků Takešiho Kitana (avšak obzvláštnění v podobně návaznosti na sebe). Ale nečekal jsem něco takového, tedy i tak -na Kitana- slabého. Možná proto že, doteď jasně čitelný reřisér, a ne předvídatelný to nikoli, ale tak nějak s jasnými postupy, ne že by zde nezanechával svůj rukopis, jen je však rukopisem pro detektivy. Poetičnost, hudba -tedy Hisaiši, typ záběrů i jejich trvání a hlavně nemluvnost nepo spíše neukecanost jsou ty tam. Opravdu ta ukecanost ta byla hrozná, až se člověk ztrácel, na ostatní filmy tohoto typu ovšem -dobrý. Nakonec si říkám, vždyť takhle novodobá Jakuza asi opravdu funguje, hezky to mimo akčnost vlastně ukazuje co je pod námi všemi, jakési podsvětí (které je ale někdy tak vysoko kde bychom ho nehledali), prohnilost, jenže to už si tam člověk spíš našel, žádnej záměr. Celkově se to ale v průběhu stává nehezky zamotané, táhnoucí (ale taky nehezky, neKitanovsky-jasně celý je to trochu neKitanovské) a hlavně repetitivní a tyto pocity máte už klidně po zhlédnutí prvního z Ukrutností kor po druhém a třetím Ukrutnu. Díky Kitanovi se z toho stala dobrá, průměrná gangsterka. Ale ne tak úplně pro mě. Z celého filmu si ale vzpomínám na jednu hlášku (Finální ukrutnost jsem sehnal jedinou dabovanou): ,,A vy vlastně, jak, jak se jmenujete?" ,,Jmenuji se Jdi doprdele, Ty úchyle" (ještě jeden trailer:https://www.youtube.com/watch?v=JRbu1DL5xE4)

Třetí a závěrečný díl už mě nepobavil tak dobře jako oba předchozí filmy. Mohla za to naprosto nevýrazná postava nového předsedy pana Nomury ale i výrazně slabší děj. Otomo san se po druhém dílu změnil v Johna Ramba (ano, obličej tomu mocně pomohl), takže se se svým jediným pomocníkem stává hrozbou pro celou Yakuzu- jaká změna proti jedničce, která se mi zdála být mnohem reálnější.

Dvojka si ce navazuje na jedničku a evropský divák zvládající si pamatovat asijské obličeje dokonce pozná pár přeživších hrdinů z prvního dílu. Samozřejmě čas postoupil a tak všichni trochu zestárli. Yakuza ale dále vládně podvětí i se svými klany a rodinami. Starodávný zvyk řezat si prsty jako omluvu za cokoliv už nevyžaduje, nadále však netoleruje zradu nebo jakékoliv pochybení či urážku sousedních gangů. Tady to jsou Korejci. Přiznávám, že v jedničce jsem stíhal, ale tady jsem mírně tápal v tom všem kdo co a s kým. Bylo zajímavé sledovat jak z první urážky opět naroste vyvražďovací válka neuvěřitelných rozměrů jíž vévodí vskutku masové scéna v restauraci. Ať tak či tak, divák co neviděl jedničku ji v podstatě ani vidět nemusí. Za mně tohle bylo jen další stejně podané vyprávění jen s časovým odstupem a jinými mafiány. Opět jsem se spíše kochal luxusními interiéry a exteriéry japonských paláců všech těch předsedů a bratrů... S japonskými gangsterkami si teď asi dám na nějaký čas pokoj, celkem stačilo... Dávám za 3 pouta. * * *

Oproti predchádzajúcim dvom dielom je to značný krok späť. A je to v zásade logické. Hybné figurky, ktoré spôsobili domino efekt zrád a intríg boli zničení koncom druhého dielu. Toto bolo len akési vyprázdňovanie ľudí, ktorých sme nepoznali z toho komplexnejšieho hľadiska a ktorý v zásade držali spolu viac ako tomu bolo u postáv z predchádzajúcich dielov. Otomo je stále majster hoci na jeho rezanicu musíme zase raz čakať. Zostáva ale z toho taká zvláštna pachuť nenaplnenosti čo ma trochu mrzí, lebo predchádzajúce dva dieli považujem v rámci žánru za skvelý zárez. Možno sa nevyplatilo to čakanie. Boh vie. Každopádne sa to skončilo a som zvedavý čo Kitano naservíruje nabudúce.