O Schmidtovi (2002)

Příjemně smutný film o životě, který mě překvapil zkombinováním se žánrem road movie, čehož jsem si původně mezi žánry ani nevšiml. Celkově se mi docela líbilo i pomalejší tempo, ovšem někdy snímek prostě ztratil tu jakousi energii, kterou zase později načerpal v jiných scénách. Takže jestli existuje něco jako milá melancholie, tak je to tohle. 3/5

Dear Ndugu, ...Jak zvládnout, že nebožka byla děvka, která se kurvila s nejlepším kamarádem, životní náplň a zdánlivý smysl jsou fuč, dcera nevděčná husa, zeť idiot, zbytky útěšných iluzí v trapu a horizont na dohled?
Payne tuto neblahou situaci, s níž se dříve či později setká každý divák, který není ve víře abrahamovsky pevný (Warren není), inscenuje s dokonale vyváženou kombinací věrohodného smutku a ironie, která koriguje sklon vnímat ji jako jedinečnou osobní tragédii; vždyť v našem civilizačním okruhu je neveselá fraška tohoto typu spíš pravidlem.
Navíc není jisté, že je pro Warrena vše ztraceno.
Schmidt je nejen díky Nicholsonovi, který jako obsazený proti svému typu ďábelského dědka svůj temperament nechá jen řízeně probublávat, asi nejlepší film Alexandra Paynea.
A polemicky řečeno - diváci, kteří mistrovství tohoto filmu nedovedou vnímat, jsou zralí otevřít si obchod s vodními postelemi.HAPPY RETIREMENT, WARREN SCHMITD

Na americkou produkci nezvykle existenciální film, který plyne zdánlivě pomalým tempem, ale o to větší má nenápadnou hloubku. Je to nevtíravé zamyšlení nad smyslem života, které si sice vypomáhá nezpochybnitelným klišé v tématu sponzorovaného afrického sirotka, ale v tomto případě to hraje dost klíčovou roli zejména v závěru. Postava Schmidta je jakoby ušitá přímo na Nicholsona, jeho typický sarkasmus a cynismus, který je zde však obohacen i o skutečný lidský rozměr, jenž o sobě dává ve zlomových momentech náležitě znát. Nicholsonovo herecké mistrovství je zde dovedeno k uvěřitelné dokonalosti a závěr je jeho skutečným vyvrcholením, kdy je naštěstí přesně na hraně toho, co by se mohlo lehce přetavit v onen obvyklý americký sentimentální kýč. Kdyby ovšem onu tenkou hranici překročil a negoval tak tu vnitřní psychologickou hloubku, která je zde přítomna v mistrovsky detailním záběru Nicholsonovy tváře.

Možná by to nebyl špatnej film, kdyby tam hrálo více známějších herců.. Nicholson to zahrál bezvadně, ale zbytek party nějak nechápu.. kdo vybíral třeba že zrovna tahle bába bude jeho manželka? - celá tahle část než vyrazil na cestu byla za mne těžká nuda.. Pak už se na to dalo krapet dívat, ale asi bych to komedii nenazýval...

Warren Schmidt je sice poměrně majetný, ovšem jinak vlastně obyčejný člověk, kterému začíná osud více brát než dávat. On se s tím však nesmíří a snaží se zachránit, co se zachránit dá. Na cestě karavanem se seznamuje s novými lidmi, avšak ve své duševní kondici není schopen sociální interakci zvládat. Záleží mu na tom, aby si jeho milovaná dcera nevzala troubu, jenže je konfrontován se skutečností, že ji onomu troubovi vehnal do náručí. A zároveň bilancuje a postupně si uvědomuje svůj dosavadní život, přičemž mu mnohé dochází se zpožděním. No, nejsem si jist, jak by film dopadl u diváků, kdyby v něm hlavní roli nezahrál Jack Nicholson, který je na podivně svérázné chlápky expert. 80%