Scény u moře (1991)

Asi mi bude trvat chvilku déle film vstřebat. Plně vstřebat. On se sice tváří jako romance o dvou hluchoněmých (a žel musím přiznat, že mi došlo docela pozdě, že jsou hluchoněmí, do té doby mi tam chyběl jasný náznak). Ale celé se to dá brát i jako podobenství o lidském životě a jeho vzestupech a pádech, nutnosti vytrvat a prát se, a umět si získat respekt svou houževnatostí a posléze jistým umem. Také je o tom, že člověk má jít za svými sny, někdy bez ohledu na to, co říkají druzí - prostě si umět udělat radost. A umět se v životě rozhlížet a vážit si maličkostí. A také je o tom, že je fajn mít po boku někoho, na koho se dá spolehnout. Hodně mi to připomnělo mou oblíbenou knížku Já nebyl u tebe, když začínalo jaro od Agathy Christie (knihu napsala pod pseudonymem Mary Westmacott), resp. ten osud jejího manželka. Který si nakonec nejvíc rozuměl se sousedkou z okolí, se kterou mohl jen mlčky sedět na útesu a dívat se na krásnou krajinu. Tomu říkám úplné souznění. Málokdy se povede podobného partnera, partnerku najít. O to větší je to pak vzácnost. Příběh je navíc vyprávěn s jemným humorem, některé vtípky mi vykouzlily úsměv na tváři. Ale potom ano, také mě naštval ten klišovitý, evropským festivalům poplatný konec. Skončit to na lodi po převzetí ceny by stačilo. Ani jsem nemusel vidět, že si oba kamarádi nakonec koupili i druhé prkno. Fakt to mohlo skončit i tím, že kluk holku doprovodí domů. Začalo to obyčejně, mělo to skončit obyčejně. A abych nezapomněl - dokonalý soundtrack. Trochu mi připomněl soundtrack z mých oblíbených her jako Lost Eden nebo Atlantis.

Na Kitanově tvorbě je nejvíce fascinujícím faktem, že dokáže točit všechno možné a vždy si v tom zachovat svůj osobitý filmařský rukopis i přes to, že ty filmy vypadají úplně jinak. Ve srovnání třeba s Ten chlap je magor! jsou obojí dost rozdílné filmy, ale přitom v pár prvcích velice podobné. Scény u moře jsou krásný poetický film, který jsem v první půlce bral jako pětihvězdičkový film, který chytře pracuje s temporytmem, kompozicí (povětšinou) statických záběrů a hlavně s geniálním vedením dvou světů naráz; světa neslyšících a světa slyšících. Oba světy mezi sebou interagují, ale každý vše okolo sebe vnímá naprosto jinak - co hluchý kluk a jeho hluchá přítelkyně berou jako krásnou zábavu se surfem na moři, ostatní berou jako veřejně ztrapňování a vysmívají se jim, což ale oni dva nevnímají. Až jsem si říkal, že bych si to jednou měl pustit znova a bez zvuku a titulků, abych svět vnímal stejně jako oni. Tak experimentální sledování jsem ale napoprvé nechtěl mít a tak jsem i v druhé půlce pokračoval dál jako slyšící a bylo to správné rozhodnutí, jelikož jak se začne neslyšící kluk v surfování zlepšovat, oba světy se spojí dohromady a začne to celé být rozházené. Sice s jasnými postavami, ale všechny scény s nimi se střídají nahodile a filmařskou stránku už to nemá tak propracovanou jako doposud, zvlášť u práce se střihy. A na konci mě zamrzelo, že celá ta romance (o kterou tu nejde tolik jako o poetiku) skončila nejpředvídatelněji jak se jen dalo. A ačkoli to mělo svůj smysl, zamrzelo mě, že tak krásně rozehraný film skončí tak klišovitě. Škoda, jelikož jinak se mi to trefilo přesně do noty svojí poetikou a tyhle scény u moře mě opravdu bavilo sledovat. Nic to ale nemění na tom, že to stále je nadprůměrný film s magicky pomalou a příjemnou atmosférou, s charaktery vyvíjenými skrze obraz a mezi řádky (což mám hodně rád, když to někdo umí a Kitanovi se to tady povedlo) a půvabnou kamerou, která má každý záběr pečlivě promyšlený. A soundtrack (který se sice skládá asi jen ze dvou skladeb, ale naprosto mě nadchl a musím si ho někde sehnat) zajistil, že mé čtyři hvězdy budou čisté, ačkoli se mi to trochu příčí s tím, kam to časem upadlo. 4*

Aktuálna snímkaTo leto, najpokojnejšie more, pod režisérskou taktovkouTakešiho Kitana, je síce úplne rozdielnou, než zrovna na čo bývame zväčša u neho priamo zvyknutí, t. j. tentoraz bez všelijakýchhrdlorezných gangstrovaskorumpovaných policajtov, čo sa teda práve týka tohopredchádzajúcehoprípadu, aby i napriek tomuto menšiemu「handicapu」, nás divákov predsa zoznámil i s naprosto rozdielnym príbehom, v ktorom si môžeme v podstate odpočinúť od extrémnych situácií, pričom zase o tie, povedzme komickejšie, určite nebude žiadnej núdze, keďže by následne ani nebolo vlastne o čom poriadne rozprávať, no našťastie som sa neustále iba nesmial, nakoľko originálny scenár, rovnako ponúkol i o niečo zaujímavejšiu,romantickejšiu líniumedzi protagonistomŠigeroma protagonistkouTakakou, ktorí sa nielenže väčšinou predovšetkým i dosť vzájomne dopĺňali, a to už len z toho prostého hľadiska, na čo príde samotný divák hneď, akonáhle sa totižto spustí tento sympatický počin, u ktorého si taktiež myslím, že na jedno zhliadnutie bohato stačí, o čom už vypovedá moje konečné hodnotenie v podobe 3* , kedy možno ani nie som napokon bohvieako nadšeným z výsledného kinematografického produktu, ale súčasne ani zas príliš otráveným, že by som oľutoval niečo málo nad 90 minút filmového času s tým, že podľa mňa zrejme najväčšíhandicaptohto filmu spočíval najmä v tom, že hlavná postava v podaníClaudea Makiho(o rovných 9 rokov neskôr sa zaskvel v kultovomBrotherovi, s ktorým nemal tentokrát absolútne nič spoločného, čo len vypovedá o jeho všestrannom prístupe!), sa postupne vypracovala, či zlepšila v tom, čo ju skrátka mimoriadne napĺňalo, no stále sa opakujúci motív, vskutku začínal byť pre mňa pomaličky unavujúcim, či dokonca máličko otupujúcim, a tak už kvôli tomu by som snáď nakoniec len podotkol, že režisérovi táto látka príliš nesadla, pritom chcel iba trošku odbočiť zo zavedených koľají, no akosi sa z nich viacej vychýlil, než ako bolo vôbec prípustné.

Čo to malo byť ako? Teda, je mi jasné, že nie som cieľovou skupinou, ale ozaj neviem, čo by malo byť na tomto filme dobré? Veď sakra nemá žiadny dej, či myšlienku, nie sú v ňom vzťahy alebo akcia. A celý mi pripadal totálne o ničom. Niektoré zábery alebo aj scény boli podľa mňa úplne zbytočné a poslúžili len na toľko, aby natiahli stopáž. Inak by ten film asi nemal viac ako dvadsať minút (v mojej réžii). Navyše je to všetko točené v neatraktívnom a fádnom prostredí, čo ešte prehlbuje ten pocit stereotypu a človek ako ja sa tak môže unudiť k smrti. Mne sa to skoro podarilo, nedať si pred záverečnou polhodinkou (ktorá napokon aj tak trvala večne) sprchu. Ak to malo byť o láske, tak nebolo. Ak o surfovaní, tak tiež nie. Ale ak si Japončíci proste len robili piču, tak je to bezkonkurenčne za 5*(no to sa mi nezdá byť pravdepodobné). Takže ešte raz to zhrniem. Okrem tej ušatej hrůzy, ktorá ma určite ešte pár nocí bude strašiť, je ten film horúcim kandidátom na prvú priečku pomyselného rebríčku najnudnejších filmov, ktoré som kedy videl. Ale aj tento traumatizujúci zážitok beriem pozitívne - nech bude ďalší film, ktorý zhliadnem akokoľvek veľmi zlý, aj tak bude v mojich očiach neuveriteľne neskutočným majstrovským dielom. +Super to vystihla aj užívateľka matilda, s ktorej názorom sa dokonale stotožňujem. :)

Vklouznout do poetiky světa hluchoněmých se v tomto snímku podaří překvapivě snadno. Lehce infantilní, ale stále sympatický serfař samouk a jeho věrná dívenka putují městem, pláží, vodou... Vůbec nevadí, že se toho zde mnoho neděje, film si vystačí s výmluvnými obličeji postav, s příjemnou hudbou a mimoňskou atmosférou... Přesto si myslím, že nějaká pointa, či tah na branku je pro tento typ filmu žádoucí, a právě to mi zde chybělo. Měl jsem pocit, že film kamsi směřuje, což když se v závěru nenaplnilo, dostavil se jistý pocit hořkosti. Z toho důvodu se 4* těsně nekonají.7/10