Ve spárech yakuzy (2000)

Posledný mesiac a pol som sa rozhodol osviežiť si repertoár japonských filmov. No a odhliadnuc od môjho miláčika Akiru Kurosawu, sa mi najviac pozdáva práve Takeši Kitano a jeho spôsob vniesť do naratívov svojich filmov akúsi atmosféru nepredvídateľnosti. Nie nadarmo si (aj keď podľa mňa nie veľmi zaslúžene) vyslúžil od niektorých divákov prezývku "japonský Tarantino". Istá podobnosť tu síce je, ale inak sa jedná o originalitu v tom najbrutálnejšom možnom slova zmysle. No a po vydarenomSamurajovi, je práveV zajatí Yakuzyjeho (podľa môjho názoru) najlepší filmársky počin. Trochu to pripomínaScarface, no je to okorenené o famózny čierny humor a násilie tu nie je tak naoko - práve naopak, je presne tam, kde má byť, aj keď (ako som spomínal na začiatku) Kitano majstrovsky narába s nepredvídateľnosťou, a tak si divák nikdy nemôže byť stopercentne istý, či hlavný hrdina Aniki (sám režisér) v danej chvíli vytiahne búchačku, alebo len cigarety. Precízne, drsné a chladnokrvné - všetko čo od japonskej gangsterky divák chce a očakáva. A aj keď sa dej odohráva z veľkej časti v LA v USA, japonské prostredie a "filmárske" majstrovstvo krajiny vychádzajúceho Slnka je tu cítiť na sto honov.

Úvod z Japonska je kvalitní a dbá na detaily, jenže po přesunu do USA se z filmu stává celkem křečovitá gangsterka která navíc pohlíží na tamní pouliční gangy s trochu idealizovanou naivitou. Že se průměrný pouliční černoši změní na zrcadlovej obraz yakuzy, to nesežeru ani Kitanovi. On je Kitano v podstatě takovej japonskej Clint Eastwood takže to meditativní tempo a klidná hudba na pozadí ultranásilí (hůlky zaražený do mozku, uřezaná hlava) nebyly až tak zarážející, neuškodilo by ovšem víc scén co se zaměřuje na sbližování se těch dvou světů co se tady potkaj. Z filmu je viditelně hodně vystříháno takže kdo ví, třeba to původně bylo ucelenější, ale nedivim se že sám Kitano s timhle nebyl spokojenej. Herecky je to půl napůl, japonský obsazení odvádí tradičně super práci (Kitano, Terajima, Kato) ale amíci jsou totálně mimo. Nedá se však říct že by to byla ztráta času, je z toho cítit taková ta příjemná post-90s atmosféra a nemůžu říct že bych se vyloženě nudil.

ProtagonistaAniki Jamamoto, síce kompletne zmenil svoje prostredie, no podstata veci ostala i naďalej zachovaná... • Presne tak, nakoľko už podľa jeho mena a priezviska, je viac než zrejmé, že má japonský pôvod, s pôsobením v tokijskej yakuze, pričom na základe predchádzajúcich, pomerne i dosť vyhrotených udalostí, sa tentoraz snáď už konečne nadobro presídli do slnečnej Kalifornie, kde by si mal údajne na čas「odpočinúť」od svojich naprosto vyčerpávajúcich aktivít, spájajúcich sa so vskutku divokými praktikami, nad ktorými koľkokrát normálne ostáva rozum stáť. • Áno, totižto som sa ani nestačil poriadne čudovať, keď pôsobil v『Krajine vychádzajúceho slnka』, čo ešte nie je nič v porovnaní s tým, čo všetko na neho vlastne čaká na území osadníkov, čiže na západnom pobreží Spojených štátov, konkrétne v「Meste anjelov」, a to s mimoriadne prekvitajúcou korupciou nielen zo strany bezpečnostných zložiek, ale zároveň tu predovšetkým vari úplne najviac dominoval i drogový biznis, na čom práve rozprávkovo zarábajú dodávatelia & dealeri, čo je v podstate hlavnou myšlienkou tejto drzej"kitanovky", a to ani nehovoriac o tom, keď sa do tohto procesu postupne pridáva i povedzme taká talianska mafia, tak je celkom vymaľované s potenciálnymi konfliktmi na viacerých stranách, ktoré určite vôbec neostanú nepovšimnuté, skôr naopak, treba sa pripraviť na brutálne masakre, čo mi napokon predsa dali trochu zabrať... •Takeši Kitanozobral so sebou japonský štáb a hercov, aby spoločne s americkým obsadením, nakrútil drsný thriller tam, kde to mimochodom spomínam už o pár riadkov vyššie, a to s mierne predvídateľným dianím, za to s nepredvídateľnými postavami, od ktorých môže divák očakávať splna čokoľvek, a vedzte, že je tomu bez akéhokoľvek prikrášlenia stopercentne tak, až som býval občas totálne zaskočeným, či zarazeným zo scén, ktoré mi ponúkol tento herec, strihač a režisér v jednejosobe, ktorá si u mňa napravila pošramotenú reputáciu po predošlomOhňostroji, keďže toto je absolútne odlišnýohňostroj, ako bolo tomu zrovna predtým. • Až som na záver milo prekvapený, ako dobre mi sadla táto porcia nekonečného násilia, s našťastie nesamoúčelným charakterom, no súčasne s prehnaným zovretím ako v celku, na ktorý sa v súčasnosti nechytajú ani podobné napodobeniny od výmyslu sveta...

Drsný a tvrdý krimi thriller bez výraznějšího příběhu, zato však se spoustou výrazných hnusných momentů.DĚJ: Yamamoto (Aniki), člen Yakuzy, přijede do L.A. za mladším bratremKenempoté, co je jeho boss zavražděn v gangsterských válkách. Ken se tu nevěnuje studiu, ale prodeji drog s partou včetně týpka jménemDenny. Aniki se rychle zapojí do byznysu a začne likvidovat konkurenci – Hispánce postřílí, italské mafii vyhrožuje a ukazuje, jak se to dělá v Japonsku. Když má prokázat loajalitu, jeho kolegaKatosi před šéfem provedením seppuky rozpáře břicho. Scény s usekáváním prstů dealerům, dřívky v nose, rozpáranými břichy a hromadami mrtvol jsou tak brutální, že jsem musel odvracet zrak. Nakonec se Aniki a Denny stanou "bratry" a Aniki končí svou krvavou pouť v typickém yakuzáckém stylu.ZHODNOCENÍ:No, bylo to dost brutální a krvavé, pravidla Yakuzy jsou podle mě dost přísná a scény s prokazováním loajality pomocí párání břicha, stejně jako s trestáním dealerů usekáváním prstů byly tak hnusné, že jsem musel odvracet zrak, a to snesu kurva hodně.
Film je syrový, bez zbytečných keců a plný té správné yakuzácké brutality a loajality. Takeshi Kitano jako Aniki je chladný, mlčenlivý a nekompromisní – přesně jak má být. Pro fanoušky drsných gangsterských filmů bez příkras pořádná pecka.

S upřímným politováním jsem nucena konstatovat, že mě japonská yakuza do spárů nedostala... Krvavý příběh, ve kterém hlavní postava změní své působiště, ovšem zabijácké návyky ne, mě příliš neoslovil, tohle holt není můj filmový šálek... Ona je to taková drsná chlapácká záležitost se spoustou mrtvých, krve, střev, uřezaných hlav i prstů a ač to své nepřehlédnutelné kvality má, vím o tom, místy zazní i nádherná hudba, hodnotím za tři, žádné emoce ze mne tvůrci nevydolovali...