Ohňostroj (1997)

S asijskou kinematografií mám jen málo zážitků, ale už mě stihla zklamat (Cure) a dokonce i mile potěšit (Oldboy,Parazit). Tenhle film byl naštěstí to druhé zmiňované, i když moc nevím, co si o tom mám myslet. Bylo to zdrcující drama, nebo komedie?Kitanovám ukáže hrozně smutnou depresivní scénu s mrzákem policistou a potom přepne na skvělou komediální scénu. Konec už byl jednoznačnější a musím říct, že je naprosto nádherný. Nechápu, jak to mohl natočit stejný člověk, který stojí za nejlepším TV pořadem všech dob,Takešiho Hradem. Obě díla jsou skvělá, ale o něčem naprosto jiném. Rozmanitost Kitanových žánrů je neuvěřitelná. Film také obsahuje pro mě prozatím nejlepší střih všech dob. Najdeme ho až ke konci filmu, když je jedna z postav postřelena a namísto vystříknutí krve najednou z ničeho nic !STŘIH! a přesouváme se k plátnu, na které byla malířem vystříknuta červená barva. Vrchol kinematografie. Taky mě bavil ten začátek, když se postavy bavily po Tarantinovsku o hovně a museli jste číst mezi řádky. Škoda, že v podobném duchu nepokračoval i zbytek filmu. Co nás ovšem provázelo celým filmem a nikdy nepřestávalo bavit, byl soundtrack. Jeho velikost jsem pocítil hlavně u finální scény. Neuvěřitelný zážitek.

Škoda, že moja prvá oficiálna návšteva uTakešiho Kitana, čo sa konkrétne týkalo po režisérskej stránke, dopadla tak strašne katastrofálne, až pomaly tomu nemôžem ani sám uveriť, že by ma mohol nejaký japonský snímok až takto veľmi sklamať, skôr by som to ale charakterizoval, ako proste počas sledovania tohto filmu, si prechádzať「neuveriteľnou nudou」, ktorú som dopozeral iba s obrovským vypätím všetkých svojich síl, až som momentálne teraz z toho mimoriadne vyčerpaný, keď si vzápätí môžem pogratulovať asi v tom zmysle, že to mám aspoň konečne za sebou, pričom, na druhej strane, zase pevne verím tomu, že snáď nabudúce to dopadne už úplne ináč...?! • Skrátka, aby som bol predsa trochu viacej konkrétnejší, tak som zrovna v tomto prípade - v podstate ani poriadne netušil, čoho chcel vlastne tento univerzálny tvorca dosiahnuť viac? Či sa túžil predovšetkým zamerať na typickú yakuzu, odkiaľ najviac pramenili tie najbrutálnejšie scény, alebo povedzme sa venovať i protagonistovej, smrteľne, chorej žene, či dokonca kolegovi, ktorý je kvôli nemu akurát upútaným na invalidnom vozíku a podobne. • Áno, tentoraz ste presne trafili klinček po hlavičke, pretože pokiaľ sa dobre pamätám, stelesnil nielen hlavnú postavu v podaní výbušného (niekdajšieho) detektívaNišiho, ktorého si taktiež napísal priamo na telo, ale súčasne si k tomu tento dosť『popretkávaný príbeh』, zostrihal i podľa svojho vlastného gusta, čím v mojom osobnom ponímaní vôbec nedosahuje požadovaného efektu, najskôr len určitéhodefektu, spojeného s daným rozčarovaním zo strany zainteresovaného diváka, ktorý sa pomaličky ani nestačil čudovať, čo mu to ten režisér neustále servíroval rovno na filmový tanier... • Totižto, ani jedno menované prostredie, mi neprirástlo k srdcu tak, ako som si možno trošku naivne predstavoval, že by práve mohlo, zväčša na mňa pôsobilo len chaotickejším spôsobom, nakoľko sa väčšinou vykryštalizovaloz čista jasna, ako trebárs, z nejakého, podivuhodného sna. • Bohužiaľ, musím následne skonštatovať, žeHana-bi,nie je tým filmom, na ktorý budem ešte v dobrom spomínať...

Filmy Takešiho Kitana patří pro mě k nezaměnitelným zážitkům a obvykle mě na chvíli unesou do zvláštního transu a odlišné dimenze, v níž jakoby existoval jenom režisér a jeho osobité dílo... v tomto případě nejen režisér a herec, ale ještě navrch autor krásných poetických obrazů (jež se objevují celým filmem) v jedné osobě. Slůvkazvláštníse tady zatím neumím zbavit, jelikož přesně taková mi přijde hodně neobvyklá kombinace objevujících se výjevů plných násilí a krvavé smrti, se všemi příhodami hlavní postavy a jeho nemocné ženy, které jsou zase plné dojemného prozření ze smutku, nákažlivé radosti, nevšední romantiky bez klišé a hýří příjemnou náladou. Jednou tedy tříská velký ohňostroj plný lásky a energie, jednou se stejnou intenzitou tříská krev po palbách... I přes pomalé tempo si mě Kitano svým filmem ale dost podmanil a to i v mnoha dlouhých statických záběrech, nabízejících možnost hlouběji procítit niterné pocity, a dokázal na mě zapůsobit i ukázkou dvou jakoby zcela odlišných osobnostních světů jednoho člověka – drsného policisty v boji proti japonské mafii a milujícího partnera. Přesto jsem se ne vždy zbavil jisté pachuti a hlavně dojmu, že opakování pár sdělení či výjevů občas jen prodloužuje film navrch, což mi brání sáhnout po plném počtu... ač po nejedné scéně, co měOhňostrojsvou atmosférou, poezií, vytříbenou vizuální stránkou či Kitanovým minimalistickým výkonem ohromil, jsem k němu neměl daleko.[85%]

Kecal bych, kdybych řekl, že to ve mě nic nezanechalo - to naopak, nejedna scéna tu má svoji sílu a ten příběh obecně má co nabídnout, včetně toho stěžejního tématu radování se z každodenních drobností a žití z nich, které se mi velice líbí a naprosto s ním souhlasím. Jenže přesně o tom samém je i Kikudžiro (jen se v něm děj nemotá okolo yakuzy) a ten mě nejen že dokázal víc dojmout, ale také mi ty stejné myšlenky neříkal minimálně dvacetkrát a také v něm nebylo tak moc očividné, k čemu vše spěje a jak to celé skončí. Ohňostroj má totiž určitý mustr, který sice má svou podmanivost i sílu, ale zároveň nikdy ne zrovna pořádnou a více zapamatovatelnou, protože se dá rychle prokouknout a pak už je to jako jen odškrtávání nákupního seznamu. Z toho důvodu si mě zde Kitano sice spíš získal než ne, ale zase ne tolik jako právě v Kikudžirovi, který mi přišel vyspělejší a i chytřeji vedený, A když vím, že Kitano umí stejné téma líp, nebudu na sílu přidávat čtvrtou hvězdu. Navíc i to náhlé cpaní krvavých scén do toho je sice zajímavé a osobitě podané, ale že by se mi do celku či následující scény vždy hodilo, to říct zrovna nemůžu. Ale určitě jsem se rád ke Kitanově tvorbě vrátil a těším se na tom, co mě od něj ještě čeká. Silné 3*

Tak tohle nebyl úplně film podle mého gusta. Měl jsem očekávání souvislého, jasného a pochopitelného děje, místo toho jsem dostal nesouvisející útržky příběhů několika lidí. JDĚJ:Bývalý policistaNishise po tragické nehodě, při které přišel o kolegu a další dva zůstali těžce postižení, úplně sesypal. Teď jen bezcílně bloumá, bije lidi, půjčuje si od yakuzy a stará se o svou těžce nemocnou ženu. Jeho ochrnutý kolegaHoribepropadá depresi a začíná malovat podivné surrealistické obrazy s mořem. Nishi se mezitím rozhodne vyloupit banku v policejním převleku, aby pomohl vdově po kolegovi a zaplatil dluhy.ZHODNOCENÍ:Kdyby to bylo podáno více jasně, srozumitelně a přímočaře, mohl to být dobrý film. Bohužel jsem se často ztrácel, děj mi nedával smysl a s udržením pozornosti jsem měl velký problém. Tak snad příště...možná.