Sláva filmovému tvůrci! (2007)

Takeši Kitano opět trochu jinak a před kamerou ještě několikrátjinak... Nejvíc mě bavil jako komik v bílém sáčku s veřejným společenským projevem, z jednotlivých krátkých filmů se mi zase líbily nejvíc mini příběhy z 50. let v japonské vesnici z Takešiho dětství.Sláva filmovému tvůrci!misvou formou poslepených či volně propojených krátkých snímků a filmových skečů s často neotřelým ztřeštěným humorem připomínala filmy z dílny Monty Pythonů. Kitano si od počátku s parodickým nadhledem střílí sám ze sebe i své předchozí tvorby, stejně jako z brakové produkce, Hollywoodu či japonské režisérské legendy Jasudžira Ozuho a nakolik se mu nepodařilo vyhnout svým typickým prvkům násilí (jakkoliv si v úvodu jasně klade v rámci svého alter ega za cíl natočit cosi odlišného), projevuje ve své parodické smršti po většinu času nesmírnou kreativitu ve víru nejrůznějších žánrů včetně grotesky, horroru či sci-fi a většinou mě jeho zdejší filmařské i herecké eskapády sledovat bavilo. Menší problém spočívá v tom, že ne vždy Kitano dokáže udržet míru, některé parodické výjevy daleko bláznivější, než většina brakových příhod z pera jistého Merlina z Acapulca, na můj vkus už občas mírně balansovaly na hraně lacinosti až trapnosti a směrem k závěru Kitano ujel totálně (maškaráda s velkým červeným penisem byla už na mě moc). A jako většina filmů složených ze skečů bez celistvého příběhu, ani tenhle se nevyhl slabším místům. Mnohokrát jsem se bavil a film mi rychle utekl, nicméně nevyvrcholil takovou myšlenkou nebo výustěním, které by mě dostalo do transu a omluvilo do jisté míry to, čím mi snímek zároveň místy nesedl. Zatím tedy uděluji „jen“ silné 3 hvězdičky.[70%]

I když se zdá, že si Kitano střílí sám ze sebe, strefuje se především do diváků. Když totiž filmový Kitano dokončí zvažování, kterou žánrovou cestou se dále vydat, nechá diváky přes hodinu sledovat fantasmagorický sled absurdně ztřeštěných gagů. Ten navíc přímo označí jako to nejlepší, co mohl natočit a jako jednoznačný výsledek pečlivého zvažování aktuálních trendů a diváckých požadavků. ___ Více vrecenzina Rejže.cz.

Druhy Kitanuv experiment v rade, kde rozebira sam sebe, ale zatimco "Takeshis" bylo spravne Lynchovsky haluzni a celkove kompaktni, tohle je az prilis nahodna smesice vseho co Kitana zrovna napadlo. Ze zacatku to sice vypada slibne na jakousi vtipnou kolaz neuskutecnenych reziserovych projektu, ale nekde v pulce se to zlomi a vypada to, jakoby se Takeshi definitivne zblaznil. Dobry naznak je ten, ze to alespon bere s humorem, coz dokonale potvrdi posledni veta filmu.4/10

Rozprávať o tomto filme takeshiho kitana ako o sebareflexií s určitou dávkou surrealizmu je namieste ale musím podotknúť že je to aj niečo viacej. Kitano sa dal na umelecké hľadanie. Tak vytvoril umeleckú trilógiu, ktorej glory to the filmmaker! je druhým dielom so zameraním na filmovú tvorbu a snaží sa byť odpovedou čo všetko v dnešnej dobe film dokáže ukázať a akým spôsobom. Na začiatku sledujeme Kitanovho hrdinu, ktorému skrátka osud na poli filmov nepraje. Nech sa snaží o romancu, drámu, horor alebo akčný film nedostáva sa mu patričného uznania a práve pred týmto nepochopením jeho osoby si vytvoril seba samého ako bábku do ktorej sa vždy schová keď ide do tuhého. a v tomto prípade sa mu osud znepríjemniť jeho cestu ako sa len dá. Neskôr sa s tejto sebareflexívnej časti dostávame k samotnému príbehu, v ktorom vystupujú pamätné postavičky kitanovho sveta. Šialený profesor , ktorý je strašne vtipný, matka s dcérou ktoré sa snažia prežiť v tomto svete a každá je svojim spôsobom bizarná, dvojica kuchárov, ktorý cestovinovú polievku ochucujú švábmi , karate inštruktor a mnoho ďalších pri ktorých som sa naozaj bavil. a práve to zachraňuje tento kvázi umelecký film s vôd priemeru. pretože aj keď tomu chápať nebudete, je sa na čo pozerať. Kitanov naplno využíva či už americké alebo japonské kultúrne hodnoty, zablúdi aj k Wendersovi a mnoho ďalším. Celkovo je to opäť o hľadaní šťastia a o tom ako dokáže nepriezeň osudu zničiť veľkého umelca a aj keď nakonci vyzerá všetko ako má byť a vy si poviete - tak nakoniec sa mu to predsa len podarilo - ste na omyle, pretože nič nekončí pre umelcov šťastne. Ale o tom film je aj nie je. skôr je to o tých možnostiach a o spôsobe akým sa k tým možnostiam dostať a v tomto prípade je všetko zosynchronizované ako to mám rád. pretože Kitanovu tvorbu zbožňujem nejako sa mi týmto filmíkom dostal pod kožu. takže skoro 5* pán kitnao.

Kde Takeshis bylo dadaisticky zábavné, Sláva režisérovi je nepochopitelná a šílená. Přitom začátek, kdy Kitano zkouší točit různé typy filmů a nějaký zádrhel mu to překazí, je výborný. Jenže druhá půlka a celistvý film se zvrhává v nepopsatelné cosi, u čehož jsem se častěji nudil než bavil. Ale schválně si při vstupní prohlídce všimněte, jaká jména jsou napsaná u výsledku vyšetření.