For Ever Mozart (1996)

Godard - Duchamp filmu? Zas jednou mám pocit, že abych dílo nějak vstřebal, musel bych předtím absolvovat několik kursů z dějin Evropy, její literatury, filosofie, kinematografie atd. Což vysvětluje mimo jiné i skutečnost, že nejsem schopen si ujasnit, do jaké míry se tu režisér opakuje a do jaké míry to vadí. Nicméně, jak píše jistý kritik, Godard je jedním z mála posttechnicolorových filmařů, kteří dokáží učinit barvu přinejmenším stejně uměleckou, jako je černá a bílá. A jeho volba doprovodné hudby je neomylná.

Niektoré myšlienky podnetné, hlavne jak snobskí Európania skreslene vnímajú hrôzy vojny. Tiež sa mi páčila scéna, jak zatrhli toho dedka, než stihol vyjadriť názor. Teda nie ako kritika toho, že nenecháme starších sa vyjadriť - tak je to, samozrejme, správne; vyjadrujú sa až moc a väčšinou je z toho len vojna a nenávisť. A určite nechcem Godardov film odsudzovať zato, že s ním nesúhlasím. Len mi tak nejak príde ako najsnobskejší Európan on sám, a jeho intošská zábavka malinko nedôstojná, vzhľadom k vážnosti tém, o ktorých pojednáva. “Is your fucking movie full of corpses?” (...) “Are there any boobs?” :D
Ale možno som to iba nepochopil.(20.03.2021)

Na pozdního Godarda velmi "dějový" (a proto pro diváckou většinu přístupnější) film. Formální postupy zde nejsou (naneštěstí) ani tak využity jako další významotvorná vrstva, ale spíše jako stylistický prvek - jedná se především o tradiční disjunkci zvuku a obrazu (zajímavostí je, že absentují klasické mezititulky). Také kontrast mezi klasickou čili klasicistní (krásnou/ kýčovitou - dle vkusu každého soudruha) nádherou použité Mozartovy hudby a záběrů mořského pobřeží a hrůzami jugoslávské války není až tak objevná. Obdobnou, avšak zajímavější, juxtapozici můžeme sledovat v rovině obsahu, kde se proplétá několik dějových linek se zamýšlením se nad funkcí umění. A umění selhává tváří v tvář tankům i konzumním divákům, v rukou mladých i starých. Zde je, jako je latentně z celého filmu, nejlépe cítit jistá bolestná nostalgie a pesimismus - mladí sice radikálně a odvážně, ale zbytečně hynou, navíc neschopni vytvořit něco skutečně nového (vlastně jen reprodukují de Musseta, Camuse), zatímco stařec-režisér nadále tvoří, ale nedokáže oslovit povrchní vnější svět, sledující v kinech nového Terminátora na pozadí dělostřeleckých granátů. Nevím, zda je to pouhá korelace nebo skutečná kauzalita, ale autorovy filmy, ve kterých stárnoucího neúspěšného a vysmívaného režiséra hraje sám Godard, tedy hrající sebe sama svýma očima, jsou lepší, než tento, kde se nechal nahradit hercem.(15.05.2015)

Co že v tom filmu je??(24.03.2025)

Zlatý Lev - výběr(20.12.2005)