Bohužel pro mě (1993)

Film o Bohu v nás.

Film je možná o hledání věčnosti, lásky, citu. Ale možná taky ne. Svojí formou a "dopadem" na diváka je tento film blízký předešlému Godardovu snímku Pěstuj si pravačku.

Když jsem jako kluk viděl "U konce s dechem" a pak dalších pár Godrdových filmů, říkal jsem si, proč nezůstal u jasně komentovatelných příběhů. Teď si říkám: naštěstí, protože "Běda mi" nelze říct jinak než godardovsky. Godard se odkazuje (jak sem si přečetl a jak bych to ani nepoznal a ani snad nemohl) na achajský mýtus o kryptonevěře královny Alkmény (takže Hérakles se stal pouze nevlastním synem jejího manžela Amfitryóna). Zánlivě jedoduchý příběh, který však hned od začátku vznáší mnohé otázky, které se časem množí a jsou naléhavější. Může se bůh vtělit do manžela tak, aby to manželka nepoznala? Je syn vlastní nebo nevlastní, když ho nezplodí manžel, ale bůh? V čem se vlastně bůh a manžel od sebe liší? Toho se nejsíš týká skvělý úvod, v němž Godard tvrdí, že z mýtu se opět múže stát příběh a on ví, jak jej vyprávět. Bůh (Gérard Depardieu) se tedy musí chovat jako člověk a přitom nesmí přestat být bohem. Helas pour Dieu.(10.10.2024)

Totální ART. Simon opouští svou milující ženu (asi tak na den), zatímco se do jeho osoby personifikuje Bůh, který se pokouší Rachel svést. Nebo tak něco možná úplně jiného. Jejich city i činy jeden přes druhého komentují sousedé a náhodní kolemjdoucí, zavádějící mezititulky, neživé teatrální aranže či burácivé výpady orchestru. Nesouvisle, hluboce, tiše i hlučně, intelektuálně, absurdně; bohužel pro mě též nesrozumitelně, chaoticky a po krátké době k uspání nudně.(02.06.2023)

"Pozitívne je, keď sa narodíš. Všetko ostatné je už negatívne." Popravde, riadne ani neviem, o čom to bolo. Na začiatku bol v tom chaos, a tak si film nezískal moju plnú pozornosť. Chaos sa tiahol celým filmom. Nepáči sa mi, akým štýlom je film podaný. Mrzí ma to, keďže v ňom hrá mnou obľúbený Depardieu.(23.01.2023)