Bílá vrána (1938)

Roztomilá romantická komédia s naivne prostučkým príbehom, ktorý sa síce snaží navonok všetko zamotávať, ale každá zápletka má od počiatku úplne jasné rozuzlenie. Trampoty zadĺženého pána veľkostatkára a jeho dcéry, ktorého zachráni šikovnosť jeho sluhu a pomocnice. Produkcia je veľmi dobrá. Všetko však stojí na výborne napísanom scenári, ktorý rozohráva množstvo komických situácií a keď práve nerieši všetky tie naoko komplikované zápletky, tak sa o zábavu postará František Kryštof-Veselý osobne. Herci dávajú scénam svojimi osobitými výkonmi šmrnc aj keď Adina Mandlová a Eva Gérová svojím sileným plačom asi nikoho nepresvedčia. Mandlová naviac pôsobí trocha strojene, no to sa však dcére veľkostatkára dá, s privrením jedného oka, odpustiť. Eva Gerová je zasa svojím detinským optimizmom celkom rozkošná. Nič nemôže zabrániť šťastnému koncu, takže zlo je potrestané a každá ruka skončí v rukáve. 70%

Komedie omylů se odehrává na zámečku, jehož zadlužený majitel se rozhodl provdat dceru za milionáře a sám se oženil se sňatkovou podvodnicí. Zatímco se vypravili na svatební cestu, zámeček se proměnil na hotel, ve kterém se všichni tak nějak pomíchají. Dcera si hraje na služebnou, i když v životě neměla koště v ruce apod. Bylo to tak bláznivé, že se trochu zapomnělo na humor, a tak hodnotím jako průměr. Mírně pobaví, neurazí, vidět podruhé netřeba.

Pozitivní energie všech herců, především ale Evy Gerové, je největší předností tohoto filmu. Zvlášť první půle, měla i díky tomu příjemnou dynamiku. Ta druhá o ni byla trochu ochuzena, pro klasické romatičnění a zápletku se skrytou identitou...což ovšem k těmto filmům patří. Oceňuji i to, že všechny hvězdy mají stejně důležité role. Camea v té době nebyla v módě. Ve finále tak jde o velmi pohodový film.

Jedna z tých prvorepublikových komédií, ktoré stoja za pozretie. Okrem výborného tempa sú tu špičkoví herci svojej doby, naivný príbeh viacnásobnej lásky podľa očakávania a pesničky. Práve bez tých pesničiek by som sa aj zaobišiel, našťastie nepredlžujú film príliš, a sú dostatočne falošne zaspievané, aby sa brali skôr ako vtipný prvok. ––––Nehodlám se ženit, a když, tak jenom z lásky! –––– Přeci se dvě milující srdce nerozejdou kvůli nějaké hlouposti.

„Jak je vlastně stár?“ - „Kolik mu může být…no, ať je mu třicet? Nejvýš padesát, ale neptej se mě na to, já nevím.“ - „A jaké má zaměstnání?“ - „No dovol! Je dědic!“ Aneb když chce tatínek zaplácnout dluhy provdáním své dcery… Stejně jako v Pán a sluha se tu sešla dvojka Plachta/Krištof-Veselý, ale tady bohužel první jmenovaný nemá žádného pořádného nahrávače typu Trégla, navíc i v jeho případě šlo o 1 z jeho slabších rolí (ačkoliv pořád je Dubanský nejzábavnější postavou). A podobně to bylo i s dalšími, od těch spíš křečovitých, zoufale nevtipných (Speerger, Kohout) až k těm, kteří těch hluchých míst naštěstí moc nemají (Šlemrová, Svozilová). Humor a komika tak fungují jen občas, navíc je vše rozmělněno ve velkorysé stopáži, která je dána přidáním písniček (bez těch bych se já osobně obešel). Ve výsledku čistý průměr. „Ale víte, co bych udělala já, maminko?“ - „No co, rozběhla by ses mu naproti, pověsila se mu na krk a řekla tady mě máš, Jindřichu!“ - „A to se moc mýlíte, maminko. Ani bych mu ruku nepodala…možná.“