Právě začínáme (1946)

Proč miluju pamětnické komedie s vynikajícími herci své doby? Možná pro laskavý humor a krásnou naivitu příběhů, vesměs velice jednoduchých, lidových. Živelnost Marvana a dobrácký výraz Plachty spolu s jeho pověstným suchým humorem tady funguje fantasticky. Malý osiřelý chlapec chytne za srdíčko a pak je tu pochopitelně ještě "Domácí rozhlas" . 👍🏻

Bankéři, pedanti, ředitelé a nerudní úředníci, stereotyp do kterého byl "předválečný" J. Marvan zaškatulkován, naednou působí jako svěrací kazajka, ze které se vyšmodrchal až v roli Bohouška. Přestože i na něm musela zlá doba nechat nějaké šrámy, pro jeho projev typická upjatost zmizela a byl jako politý živou vodou. Vlastně jen díky němu a Plachtovi se dá tento film považovat za komedii. Dnes by dostal takový příběh nálepku dramedie. Na bezstarostné prvorepublikové komedie ještě nebyli válkou zmordovaní diváci připraveni; dost možná na ně nebyli připraveni ani tvůrci. Snad i proto z tohoto filmu prosvítá nejen sentiment, ale také jistá konejšivost a laskavost. J. Plachta, jehož hudrování stejně nikoho nepřesvědčilo, že by byl schopen ublížit, byl přesně ten typ člověka, kterého bylo v poválečném filmu zapotřebí. Je velká škoda, že jen pět let nato zemřel. Ale je dobře, že nám po něm zůstaly filmy, jako je tento. Nenechte se odradit uřvaným začátkem, jakmile se dají ti dva dohromady, je to klidnější. PS: holčička zpravodajka, všedrbna, byla dle mého názoru použita v českém/československém filmu poprvé a hned to pěkně zafungovalo.

Nádherný film. Herecký koncert pánů Marvana a Plachty snad ani nepotřebuje komentář. Režisér Slavínský mohl ve třicátých letech platit za mistra kýče, ale i v tomto období u mě platí za nadprůměr. Od Protektorátu šla křivka jeho výkonnosti ještě nahoru, viz báječné snímky "To byl český muzikant", "Nebe a dudy", "Advokát chudých" a "Zlaté dno". Po konci Druhé světové pak natočil ještě dva klenoty - "Poslední mohykán" a "Právě začínáme". Škoda, že zemřel tak brzy, i když se nabízí otázka, jak by se v padesátých letech realizoval.

Neuveriteľne progresívny film, ktorý predbehol svoju dobu tak o sedem desaťročí. Muž utečie od svojej ženy s iným mužom, spolu vychovávajú adoptované dieťa, ale iný pár dvoch zlých mužov im ho závidí, tak ho unesú. A do toho stále pionierka, neskôr psvb sleduje, čo sa deje u cudzích ľudí v kuchyni, a to isté bude robiť aj keď bude babka.

„Děkuju vám, paní šéfová. A vy zůstanete v Praze?“ - „Asi, mám už toho věčnýho harcování po krk. Kdyby se Bohoušek vrátil, koupila bych tady někde domek a žili bychom spolu jako dvě hrdličky…ale já tomu holomkovi ještě ukážu, se mnou si hrát nebude!“ Paní šéfová je ras a sukničkářský Bohoušek raději uteče ke kamarádovi, tomu ale nově přibyl i rodinný problém…Namlsán o rok mladším Posledním mohykánem jsem čekal zas výbornou zábavu, ale ta je trochu slabší, a to i navzdory ústřední dvojce obchodníků. O co víc se ve filmu křičí (zvlášť Marvanovy hlasivky musely dostat zabrat), o to méně je v něm humoru. Atmosféra je sice pořád vesměs pohodová, sociální podtext s opuštěným chlapcem nijak nepřekáží, film má i řadu dobrých postav (krom výše zmíněných zaujme hlavně malá drbna Eliška), ale víc podařených fórů a vtipných scén bohužel chybí. Příjemná podívaná za lepší 3*. „Já sem takovej už od přírody a můžu za to, že se mi hezký ženský líběj?“ - „Líběj, líbějí, pamatuj si Bohouši, napřed krátký líbení a pak dlouhý trápení!“