Studentská máma (1935)

Studentské komedie byly ve 30. letech velmi oblíbené, ale popularity dosáhly jiné. Tato se navíc nevěnuje přímo studiu jako takovému, ale bydlení, které poskytuje slečna Klatovská. Ta studenty schraňuje, ale též je vede k řádnému studiu a pomáhá jim, kde může. Rodiče jsou jí za to zavázaní a vlastně to od ní asi i čekají. No a když je někde nějaký problém, tak se parta semkne a pomůže si navzájem. Pravda, jde o komedii dosti naivní i na svou dobu. Ovšem nejvíc mě bavil Theodor Pištěk. Hlavně jeho postava dělá tento film komedií. Nebýt jeho, tak je snímek o poznání slabší. To Antonii Nedošinské byla role šitá na míru. Kolik takových starostlivých mamin hrála.

Hrubě nedoceněný snímek. Velké sólo pro úžasnou mámu paní Nedošinskou, zdatně jí sekunduje Theodor Pištěk, tentokrát ne jako manžel, ale jako strejda všech ubytovaných študáků. Lidskost tohoto filmu mi trochu připomněla americký snímek "Život je krásný" režiséra Capry, především jak všichni shánějí peníze pro svého kamaráda, to je moc hezké. Jestli se to někomu zdá naivní, jeho problém, cynik podobné filmy nikdy nepochopí. Že je dnes cynická většina národa, za to může třicet let vlády úchylného a nemocného "neumění", které sem dorazilo zpoza velké louže...

"Čeněčku semhle, Čeněčku támhle, Čeněčku běž se pobavit, Čeněčku tady máš klíče od domu, tak by mě měla žena obletovat". Čeněček by si zkrátka dokázal představit zlepšení pracovních podmínek, ale Studentská máma Klatovská má důležitější věci na práci. Všichni u ní ubytovaní studenti totiž musí dostudovat v řádném termínu a přes to nejede vlak, drezína ani Čeněček. Mne by tedy taková paní svým přístupem asi vyděsila, ale jako trošku naivní prvorepublikovou moralitku tento snímek celkem beru.

K této komedii mám osobní vztah, protože jsem mezi studenty žila spoustu let. Role provozovatelky studentského privátního penzionu skvěle sedla „mamuši“ Antonii Nedošínské, která společně se strýčkem Pištěkem zachraňovala film po herecké stránce. Jejich osm ubytovaných studentů, vesměs začínajících hvězdiček svým sentimentálním, divadelním a prkenným herectvím sráželo komedii místy na úroveň parodie. Hlavní dějovou osnovou bylo řešení studentských problémů, jejich lásek, úspěchů, klopýtnutí i pádů. Přesto, že mezi studenty byl stejně jako dnes běžný vzorek populace od šprtů a dříčů až po povaleče a flamendry, drželi pospolu. Byli to hoši a dívky různých povah, ale v případě potřeby se dokázali semknout kolem „mamuše“, povzbuzovat se a pomáhat si navzájem. V současnosti se to jeví jako naivní, nereálné a příliš idealistické. To nemění nic na faktu, že i dnes by bylo fajn mít v době studií takovou bytnou a takové kamarády.

Dal bych tři hvězdičky, ale ke konci filmu mě několik scén přes několikáté vidění vhrklo slzy do očí. Námět byl výborný, výborní byli Nedošinská s Pištěkem, ale jinak bylo především režisérsky s filmem jednáno macešsky. Začínající Beneš a jeho výstup s kárající i povzbuzující Nedošinskou - to byla hrůza. Chemik Svoboda - ten nemohl dopadnout jinak, protože ten byl vždy čirým amatérem. A další hrůza - soud s se Studentskou mámou, který tak elegantně vyřešil Jaroslav Bráška. Upřímně, Jiří Dohnal mával tou dirigentskou hůlkou taky pěkně toporně.