Matka Kráčmerka (1934)

Nebýt Antonie Nedošinské a Theodora Pištěka určitě by byl film poloviční. Jde především o jejich koncert. Jinak mi to trochu přijde jako série peripetií jedné rodiny, jež začíná výhrou v loterii, pokračuje nákupem paláce a končí svatbou. Jasný ucelený děj to totiž nemá. Jedinou spojovací linkou je právě ta loterijní výhra. V krizi 30. let je tento snímek jakousi nadějí i pro chudé. Určitě zde byla snaha vlít jim jakýsi optimismus do žil v co největší míře.

Antonie Nedošínská a Theodor Pištěk jsou námezdní zelináři, obdělávají záhonky a polovinu výdělku dají majiteli pozemku. Jednoho dne ale vyhrají na los třídní loterie miliony, takže je čeká spousta humorných situací, když se vypořádávají s novým sociálním statusem. Po zbohatnutí se o zelinářovic dceru začne ucházet jeden zdegenerovaný kretén, nejde mu však o ni samu, ale o majetky. Naštěstí nakonec zvítězí pravá láska. "Ty hloupinkej, snad si nemysliš, že tě přestanu mít ráda?". Natočeno podle knižní předlohy Popelky Biliánové - Do panského stavu.

108 minut dlouhá vyprávěnka o matce Kráčmerce a její rodině, kterak se od záhonku se zelím, dostali až do paláce. Byť je předlohou "ženský román", který je zatížen idealizováním chudoby, nelze autorům upřít, že se jim povedlo velmi pěkně "oživit" všechny postavy. Samozřejmě na tom mají lví podíl osvědčení herci v čele s duem NedoPiš. Klasické posťuchovaní a špičkování Nedošínské a Pistěka se táhne snad od prvního filmu, kde se jako pár objevili. A to bez ohledu na autora scénáře...možná improvizovali. Každopádně je dobře, že tento remakeněmého filmuvznikl. Za mě dosahuje podobné úrovně zábavnosti, jako jiný pozdější remake,Otec Kondelík a .... Jen chybí ta přidaná hodnota v podobě lepší předlohy. Herrmann byl přece jen lepší "záznamník lidovna", než poněkud naivní Popelka Biliánová. I tak to vydá na poctivé 3*.

Kolosálně pyramidální výkon paní Nedošinské, nejlepší české filmové mámy. Scénář se opravdu povedl a němou verzi bez vyřídilky paní Antonie si nedovedu dost dobře představit (ale věřím, že mohla fungovat i ta). Chemie Pištěk - Nedošinská funguje na jedničku, k tomu moje oblíbenkyně Vítová a v malé roli i Ferbasová a je zřejmé, že pod čtyři hvězdy prostě jít nelze.

Mám tenhle film moc rád,, protože z něho čiší ohromné lidství. Příběh Popelky Bilánové "Do panského stavu" je její asi nejpopulárnější knížka a této popularitě jistě přispěla i Slavínského adaptace. Přirozeně můžete namítnout, že je to dílko ryze sentimentální a plně se řadí do "Červené knihovny", třebaže se liší tím, že si chudá nenamlouvá bohatého. Z filmu dýchá pocit lidské sounáležitosti, když Kráčmerka předá živnost a domek chudé dvojici příbuzných. Pocit krásné prostoty, když vidíme, jak je nasupená na záhadného a neuctivého nájemníka Mozarta. Všechno okořeněno dokonalým hereckým mistrovstvím Antonie Nedošinské a Theodora Pištěka. Film na svou dobu trošku delší, ale rozhodně nenudí a jedna zápletka střídá druhou, nejsou v ní prázdná místa. Na druhou stranu nelze si neuvědomit, že Hana Vítová stejně jako v mnoha jiných filmech hrozně přehrávala a její výkon by způsobil úsměv i u dnešních ochotníků; u Rolfa Wanky je tomu obdobně, nemluvě o nevýrazné Blance Waleské. Přesto si film zaslouží víc než tři hvězdičky, o tom jsem přesvědčen.