Muži nestárnou (1942)

Samozřejmě, že je to červená knihovna, samozřejmě, že je to jednoduchý a naivní příběh. Nehledejme v tom logiku, ale jenom pobavení. Já jsem se u tohoto filmu vždy bavil královsky: vlezlá melodie se mi líbila, líbil se mi Gustav Nezval, ale nejvíc se mi líbila Zita Kabátová, která tu má neobyčejný šmrnc a řekl bych jakousi zdrženlivou, kultivovanou smyslnost, prostě je nádherná. Pivec tu  byl o šest let starší než ona, když hrál studentíka.

Pan Stáňa, to je klasik. Ten udělá nevím co, aby svoje DNA spojil s DNA Kabátové. Chápu, ona je kus, ale přeci jen jsou jisté meze. Už od dětství mi nebylo jasné, jak si může nakonec vzít vlastní dceru a nebýt za to uvězněn. Velmi vysoká pravděpodobnost otcovství mu zřejmě nikdy hlavu nelámala. V prostřední fázi měl možnost nabídnout partnerství rovnou Kabátové – ona vdova, stále svěží (29 let😉), chovají k sobě vzájemně vřelé city, Pivec nyní samostatný. Co jim bránilo? Láska pana Stáni zkrátka nepřekonala ješitnost. Tenhle film je neskutečný kýč, místy hodně perverzní, i přesto není možné ho nemít rád. Mně osobně vždycky navodí příjemnou vánoční atmosféru.

"Proboha, tak mu ji dejte, nebo si počká na další generaci!" ... A proč ne. Možná i další generace žen nebude chtít generovaného současného potetovaného bezmozka, ale galantního, milého a vtipného gentlemana, který ví, jak se k dámě chovat, naslouchat ji a ctít. Co na tom, že je starší? Takové filmy mám rád právě z tohoto důvodu. Ach... žít tak, právě tak, "good luck"!

Muž, který se jako mladý student zamiloval do starší vdané ženy, nemohl si později vzít její dceru, protože ještě dost nevydělával, a tak nakonec skončil s její vnučkou. Zní to zvláštně, ale i přes věkové rozdíly s první a poslední láskou to dávalo smysl. Přece jen získat peníze na zajištění rodiny trvalo dlouho. Navíc Jan Pivec tu byl šarmantní jako nikdy, v hlavní roli a bavilo mě to stejně jako před téměř třiceti lety, když jsem to viděla poprvé.

Na jednu stranu mám ten film rád, na druhou stojí jen na jednoduchém nápadu. A tak v očekávání závěrečného "Proboha, tak mu ji dejte, nebo si počká na další generaci!" čekáme subjektivně nekonečně dlouho, než se děj posune o deset a pak o devět let (nebo obráceně, už nevím), přičemž každá epocha je vyplněna nekonečným tlachánímv různých vilách o ničem, na večírcích, kde se odezpívá několikero písniček a zahraje několik skladeb - přičemž ta ústřední zazní ve filmu celá hned třikrát, jednou s upraveným textem, čímž se povedlo také nějak prodloužit stopáž. Ale jinak Pivec se hodně snaží, jeho herecké partnerky rovněž, a ostatní jsou jen do počtu, aby sem tam něco řekli, sem tam ve vhodný čas odjeli a tak. Btw, zajímavé, jak film odehrávající se ve své závěrečné části v roce 1939 nijak nereflektuje aktuální politickou situaci v zemi, jako by šlo o nějaké jiné místo. Jo, a mimochodem, nepochopil jsem, proč si nemohl vzít už tu druhou, když by finančně už tenkrát mohl rodinu zachránit on, a ne ten továrník odvedle.