Pokušení paní Antonie (1934)

Ve stejném roce natočila Antonie Nedošinská i další dva filmy: Matka Kráčmerka a Zlatá Kateřina. A ve všech jako by představovala tutéž matku. Až na výjimky jí vlastně nebylo v jiných rolích vidět. Působila ale dobrosrdečně a člověk by jí uvěřil všechno, s jakým elánem své role hrála. V tomto snímku se musí smířit s tím, že jí do řemesla fušuje dcera, pracuje jako její nadřízená a navíc se navzájem musí zapřít. Antonie Nováková nás navíc přesvědčí, že dokáže srovnat do latě ministry i lecjakou delegaci a to i přesto, že si vzájemně nerozumí jedinému slovu. Nemluvě o faktu, že zde zazní i několik politických narážek.

Vladimír Slavínský v tomto vlastně nenápadném filmu s dobře napsaným příběhem o dvou zapřeních vzdal především poctu První republice. Mravní hrdinové z řad vyšší buržoasie pracují, vydělávají a reprezentují svou vlast. Jsou múzičtí i progresivní a dokáží dobýt Evropu i zapřít své touhy, když jde o jejich poslání a prospěch rodné země, což jsou vlastně spojité nádoby. Jsou skromní a věrní a dokáží ocenit prostotu, protože sami z těchto kořenů vyrostli. Ženy do jejich cest vstupují s mateřským pochopením a nevinným obdivem. Láska nikdy nemůže jejich dílo ohrozit, vždy dokáží ustoupit příteli, a vykročit na své cestě dál. Vždyť je ještě pár let na vše čas.

Další sentimentální snímek s duem Nedošínská Baarová v rolích matky a dcery. Tentokrát se obě omylem sejdou v jedné domácnosti, kde jejich pán netuší, že patří k sobě. Najednou má dcera vyšší postavení než matka, což vytvoří různé třenice a nepříjemnosti, protože paní Antonie je rázná, ale musí poslouchat. Úplně špatné to nebylo, při sledování jsem se necítila nikterak trapně, ale výsledek působí jako sériová výroba.

Nenadchne, neurazí (tedy mě rozhodně neurazí, mám na filmy pro pamětníky úchylku). Antonie Nedošínská skvělá, jako vždy. Lída Baarová by neměla zpívat. Jaroslav Gleich zpívat naopak umí, ale je otázka, jestli se do filmu ty jeho árie, a v takovém množství, vůbec hodily. Ale pro tu jednu vtipnou větu, která mi rozjasnila den, to za to stálo. Aneb je třeba zachovávat dekoltum.

Po dlouhé době konečně opravdu dobrá komedie třicátých let. Antonie Nedošínská byla prostě božská a její herecká apokalypsa v tomto filmu mě ůplně zamotala blahem hlavu. A to že byla Baarová zamilovaná do dvou mužů mě taky přišel zajímavý a netradiční nápad. A taky tu vypadala i docela hezky. A u jejich zkoušky jak dlouho se vydržely přetvařovat aby se neprozradily jsem se místy i smála. Takže za mě plný počet.