Přítelkyně pana ministra (1940)

Jak udělat z komára velblouda, aneb dokonalá ukázka češství v plné své síle. Roztomilá komedie o omylu, klepech a tmavohnědých očích jedné slečny, co ke štěstí přišla ani nevěděla jak. Jakoby z jiného filmu, sem bohužel spadla scéna zpěvů a tanců, což nabouralo takovou tu romanticko-naivní atmosféru filmu. Jo je to škvát kterých se v tu dobu točily mraky ale stejně se na tyhle staré filmy dívám raději, než na ty moderní "škváry". Mě se na těchto starých filmech vždy líbí ta slušnost, respekt a elegance, které dnešní svět už nezná.

Kdyby tento námět natočil Frič, tuším, že by vznikla svižnější komedie. Slavínského sentimentální a uhlazené pojetí bez jakýchkoliv ostnů je v tomto případě poněkud unylé. Mnohé zachraňují Madlová s Novým, což je patrné zejména v jejich společných scénách, které jsou opět lahůdkou, a přetékají roztomilostí. Když nad tím tak přemýšlím, to nejcennější na Přítelkyni pana ministra je, že takový cíleně naivní film už dnes prostě nikdo nenatočí, a ani to nelze - protektorátní publikum mělo zcela jiné požadavky. V dnešní verzi by kruté domovní klepy Adině nejen nepomohly, donutily by jí k dráze lehké ženy a emigraci (což nakonec byla po válce částečně realita). Obtěžování mladé sekretářky panem šéfem by pak skončilo jako sexuální agrese. A pan ministr? Ten by se musel ale pořádně podmáznout, aby šel firmě na ruku.

Adina Mandlová, jedna z mnoha písařek, se stane středem pozornosti ve firmě, když se rozkřikne, že má známost s ministrem, který bydlí ve stejném domě. Ze začátku nevinný klep, který přejde s úsměvem, jí přinese štěstí, pak se ale karta obrátí a domnělá známost začne být obtížná především ve vztahu k Oldřichu Novému, který se jí líbí. Můj oblíbený film.

Vidět v roce 1940 takový film muselo povznést na duchu nejednoho člověka. Dnes už se můžeme usmívat nad nereálným světem, který je nám tu reprezentován, ale pochopit ho dnešním měřítkem nelze. Jakmile totiž začnete film rozebírat, ať už podle morálky nebo logiky, selžete na celé čáře. A stejně si pak ve vaně budete pobrukovatOči tmavohnědé, i proti své vůli. Já jsem každopádně ráda, že jsem zpětně našla snímek, kde padne ona zásadní věta otce synovi:„Jestli ti smím radit, dělej si co chceš.“

Ďalšia z radu príjemných predvojnových veselohier, tentokrát so silnou romantickou linkou a príbehom čo môže spôsobiť jedna klebeta resp. jedna jazda výťahom mladej slečny s ministrom. Produkcia je štandardne dobrá a herecké obsadenie tvoria samí ostrieľaní umelci. Oldrich Nový nezaváha ani na sekundu a Adine Mandlovej úloha Julinky padne ako uliata, nie je síce Marilyn Monroe ale našťastie neprehráva a neafektuje, teda okrem krátkej scény s plačom, ktorá vyzerá dosť detinsky. Príbeh však nemôže skončiť inak ako šťastne. 70%