Dědečkem proti své vůli (1939)

Vím, že se jedná o velmi průměrnou komedii, i přesto patří mezi moje oblíbené patrně díky obsazení Nového, Schránila a Ferbasové. Otec již dospělého muže, který se ještě necítí starý, a tak z vlastní ješitnosti, ale i strachu, sabotuje všechny snahy svého syna o trvalý vztah, který by ve výsledku mohl znamenat, že se stane dědečkem. Všechny postavy jsou sympatické, děj nenáročný, ale milý.

Viděl jsem snad všechny české filmy pro pamětníky, ale tento mně nějak unikl. S chutí jme se na něj dnes podívali a užívali si naivní zápletku, zahranou výtečnými herci a s velkou chutí. Z dnešního pohledu tak trochu pohádka, ale pěkná a milá. Rádi jsme prožili pěkný sobotní podvečer a děkujeme za něj.

Možná průměrnější komedie než většina mnohem větších a slavnějších snímků doby protektorátní, která toho možná kromě slavných prvorepublikových tváří stříbrného plátna (Nový, Schránil, Futurista či Ferbasová) nenabídne nic víc. Já jsem však trochu jiného názoru. Ano, místy je to pomalejší a to možná ještě pomalejší a uloudanější než by divák zprvu čekal, ale po většinu stopáže si to stejně drží příjemné tempo, které je posunuté ještě o něco výš, když dojde na společné scény otce a syna, Nového a Schránila, protože když ti dva se hádají, tak to je vážně něco! :) 4/5

Možná to není jedna z nejlepších komedií, ale pořád jde o velmi dobrý film, se solidním přesahem. Výborní herci, dialogy standardně pamětnicky milé, ale současně bez patosu. Navíc v dnešní době je to téma generační obměny obvzlášť aktuální...mileniálové, generace Z, X, Y...kdyby tehdejší tvůrci věděli... .  Jen škoda toho uspěchaného konce, kde najednou zarputilý antidědař jako mávnutím kouzelné berle otočí... .

Oldřich Nový tentokrát jako továrník a pokud se dá v tomto filmu vůbec hledat záporná postava, pak je to on, což u něj není obvyklé. Intrikuje proti vlastnímu synovi. Jenže komedie se nevyhnula klasickému prvorepublikovému romantickému zobrazení děje. Syn odmítá dědictví a postavení a jde dělat dělníka natruc tátovi. A jak později dokazuje kolegům u strojů, i obyčejný dělňas se může vypracovat. Kdyby v tom nehráli hlavní roli živnostníci, mohl socialismus tuhle komedii s radostí pouštět. Nový se navíc dědečkem stává až na úplném konci. Mě ale víc bavily konverzační střety otce a syna. Zvláštní ovšem je, že Oldřich Nový hrál otce Raoula Schránila a přitom od sebe byli jen jedenáct let. A zajímavý je další inovace. Dnes už zcela běžná. Filmaři si dopřáli jednu vizionářskou myšlenku, kdy továrník Osten sleduje dělníky na kamerách. A ještě jedna věc. Až po shlédnutí tohoto filmu mě napadlo, zda si v pohádkové komedii Šíleně smutná princezna nestřihli filmaři odkaz na tento film. Zde je totiž také postava jménem Kokoška a koktá. Sice ne pořád, ale v rozčilení ano. V pohádce přitom sledují Chaplinovy grotesky, takže...? Kdo ví...