Okénko (1933)

Roztomilá veselohra o roztržitom profesorovi etiky a krásnej dcére pani domácej, ktorej zápletkou je "okénko" alebo skôr okno pána profesora, získané počas rozjareného posedenia v bare s priateľmi. Vďaka tomuto malému výpadku pamäte od polnoci do úsvitu sa  profesor Johánek zamotá do osídel dvoch malých podvodov, ale zjavne si to užíva. To najdôležitejšie však je, že celá táto kucapaca má za následok romantické zblíženie hlavných hrdinov. Produkcia je dobrá a nevymyká sa zo štandardu československých predvojnových filmov. Herci hrajú výborne hoci po komickej stránke to ťahá hlavne Hugo Haas svojou naivne milou popletenosťou. 65%

Režisér Slavínský měl v počátcích kariéry tendenci točit filmy poněkud rozvláčným způsobem, jako by mu trochu chyběl cit pro dynamiku a tempo, které ve svých nejlepších výtvorech prokazovali Frič a Cikán. Z Okénka je cítit, že jde o adaptaci divadelní hry, ať již jde o některé zbytečné scény, zpěv či herecké akce natáčené na jeden dlouhý záběr. Po prvním shlédnutí jsem tak odcházela s pocitem, že jde o milý a vtipný film s dosud štíhlým, pohledným a herecky naprosto bezkonkurenčním Haasem, kterému ovšem chybí spád a švih a jehož humorný potenciál bohužel nebyl využit v plné míře. Při opětovném shlédnutí s týdenním odstupem byl můj dojem kupodivu již podstatně lepší. Okénko je tedy snímek, který asi musí člověk nechat v sobě trochu uzrát. Stále ovšem platí, že některým scénám by prospěla práce střihače: konkrétně bych vypustila úvodní zpěv na pavlači, celou cestu Baarové z práce domů a její vale vytrvalému nápadníkovi, které jsou nadbytečné. Rovněž scéna v baru by se dala zkrátit minimálně o různé tance a zpěvy a ořezat na to podstatné, stejně jako by se dalo vypustit opakování milostné písně v závěru filmu, kde by bylo vhodné je nahradit nějakým údernějším a vtipnějším koncem. Výjev z kanceláře na policii bych naopak ponechala, protože v teatrálním pojetí, s jakým k němu herci přistoupili, cítím notnou dávku ironie, jako by si z prostoduchosti námětu vlastně dělali legraci. Konec konců i Nedošínské instrukce, jak správně hrát panenský stud, je z podobného soudku. Ačkoli ohledně samotného námětu bych zase až tak přísná nebyla, protože nápad ohledně ,, okna" je vlastně dobrý a nosný. Celý film nezaměnitelným způsobem táhne na svých bedrech či ramenou, vlastně celou svou impozantní figurou, zmíněný Hugo Haas, který zde vytvořil jednu ze svých nejlepších a současně nejroztomilejších rolí. Jeho docent Jakub Johánek se svou nesmělostí a neohrabaností v kontaktu se ženami podobá Mazlíčkovi, a ve své roztržitosti, totální nepraktičnosti i dětské nevinnosti doplněné neochvějným morálním postojem i odborným zaujetím vlastní domnělou zvrhlostí a dokonale vědeckým nadšením z hrozícího kriminálu, který by mu umožnil napsat převratnou odbornou studii, je doslova k zulíbání (dala-li bych průchod ,, strašlivému slepému impulsu své vášně", troufla bych si říci, že je až k pomilování) a celkově budí dojem opuštěného štěněte, které máte chuť si vzít domů, i když vlastně nevíte, co byste si s ním pak počali. Vyrovná se mu snad jen ,, studující filosofie Divíšek ráčící frekventovati páně docentovy přenášky z oboru étiky", který je snad ještě nemožnější než jeho vzor. Opět těžko překonatelný výkon Ladislava Peška, který dokazuje, že není malých rolí. Ostatně samotná POINTA snímku, v níž má právě Divíšek klíčovou úlohu, a která dokazuje, že pan docent je natolik pohlcen vědou a odtržen od normálního světa, že i v podnapilosti je schopen pouze přednášet o svém tématu, je skvělá. (KONEC SPOILERU) Stejně jako pointa ohledně onoho slavného dědictví. Celek hereckým výkonem výborně doplňuje Antonie Nedošínská, ve vacátkovské mikroroličce potěší přítomnost Jaroslava Marvana. Baarová hraje místy opět toporně, jak je u ní zvykem, naštěstí ne ve všech scénách, takže mi tentokrát až tolik nevadila. Navíc Haas svým takřka geniálním výkonem naštěstí všechny scény s ní zachraňuje. S ostatním obsazením nemám žádný problém. Sadomasochistické představy jsou úsměvné, narážka na homosexualitu v prvorepublikovém filmu překvapivá. Snímek je protkán množstvím slovního humoru (Ty dialogy! Ta čeština! Dnes už to takhle nikdo neumí napsat.) a některé scénky jsou nezapomenutelné. Hudební podkres pak na některých místech film hezky doplňuje. Pokud se tedy naladíte na pomalejší tempo a budete k snímku přistupovat spíše jako k divadelní hře, tak si Okénko jistě užijete. Čtyři zasloužené hvězdy. Jinak až dosud jsem netušila, jak nemravnou věcí mohou být pouhé kalhoty. Myslím, že už se na ně nikdy nebudu dívat stejně.Update:Tento snímek zraje s každým dalším shlédnutím jako archivní víno, i na tu Baarovou si člověk nakonec nějak zvykne. Nedošínská je skvělá, totéž zbytek ansámblu, a Haas je prostě fenomén. Sama autorka hry byla ostatně stejného názoru: ,, Jsem mu vděčná jako autorka za neodolatelného docenta Johánka v Okénku, viděla jsem v této roli několik komiků, ale žádný se mu nevyrovnal." (Olga Scheinpflugová: Byla jsem na světě, Praha 1988, str. 237) Je jen škoda, že ve 30. letech nebylo dosud zvykem zaznamenávat úspěšné divadelní kusy na kameru, a tak je zfilmovaná verze Okénka, v němž Haas zářil na divadle, vedle Bílé nemoci jedním z mála vzácných dokladů o jeho hereckém umu na divadelních prknech, z něhož se nám jinak dochovalo jen pár fotografií z jednotlivých představení. Po srovnání s vlažnou verzí Dnes neordinuji a herecky slabou verzí Okénka z roku 1967 navíc mohu říci, že tento film je ze všech variant rozhodně tou nejlepší a současně jedinou nadčasovou, která se neomrzí a pokaždé zanechá na tváři úsměv. Slovy mé maminky, ,, tohle je opravdu pěkný film, na ten se nechá koukat." Po nějakých deseti shlédnutích, kdy se film stal naším oblíbeným, tak zvedám na 5 hvězd, byť vzhledem k výše uvedeným drobným nedostatkům by byl objektivně asi na 4 či 4,5.

Když jsem viděl remake verzi Dnes neordinuji, tak jsem byl přesvědčen, že Okénko bude stejně dobré, možná i lepší. Hned jsem si totiž představil v roli rozpačitého docenta s pijáckým oknem právě Huga Haase a říkal jsem si, že role je mu střižená na tělo. Co se týče role, tak to je pravda. Jenže to je zdaleka všechno. Film je nesmírně zdlouhavý a více než na samotnou hlavní zápletku a její komediální část se zaměřuje na tu romantickou. Velmi vázne střih, kdy některé scény měly být zkráceny a jiné alespoň upraveny a najdeme zde plno hluchých míst.

Sám Slavínský zjistil, že tohle se příliš nepovedlo a natočil komedii znovu. Srovnám-li oba scénáře, starší je mnohem jednodušší a nese se v duchu prvorepublikové naivity. Novější scénář přináší více postav i rozvinutější zápletku a ve výsledku mi přijde vtipnější. Nejzásadnějším rozdílem jsou herecké výkony. Dnes neordinuji osciluje na pomezí doznívající filmové naivity let třicátých a poloviny čtyřicátých s tvrdě nastupujícím realismem. Tomu odpovídají i mnohem civilnější herecké projevy. Okénko je hráno velmi divadelně. Dokonce ani Nedošínská nemá ten půvab jejích pozdějších herdekbab se zlatým srdcem. Ale vzhledem k tristním hereckým výkonům všech ostatních, z nichž jsou světlými výjimkami pouze Haas a Marvan, samozřejmě výrazně září. Marvan je sice v roli policisty velice přesvědčivý, ale bohužel tato role je ryze epizodní. Kéž by tomu tak bylo u Johánkova přítele v podání Veleckého! I pět sekund Veleckého před kamerou je o mnoho více, než se dá snést. Velecký připomíná máslovník africký, u nějž je však to, že se chová jako dřevina, očekávanou vlastností, a to, že plodí sliz, dokonce vítaná vlastnost. U Veleckého nevítám ani jedno. Haas se snaží ze všech sil, ale tvůrčí balast kolem sebe nedokáže zakrýt. Pivec mi v roli doktora Johánka přijde o chloupek lepší. Je smůlou pro tento film, že jsem nejdříve viděla poválečné zpracování, z tohoto srovnání nemá šanci Okénko vyváznout bez nelichotivých šrámů.

"Co Vy, pane docente, kdy se budete ženit?" "Nemaje nevěst, ani pokdy, na sňatek jsem zatím pomýšlet nemohl..."Extrémně nesmělý, citově nedobytný a ten nejsilnější obraz spravedlnosti zosobňující ("O ten kriminál jsem, bohužel, přišel, no...") profesor, který nadává pouze sám sobě do zrcadla a kterému může konkurovat jen jeho student, jenž vypadá, že se při každé další větě doslova rozplyne, se v rámci oslavy neznámého dědictví odebéře na večírek, který mu obrátí život vzhůru nohama. Klasická romance s výborným humorem i herectvím, ve které jsem schopen vstřebat i Lídu Baarovou. Jinak Haas bez konkurence, stejně tak Nedošinská a kdo jiný zde může hrát policejního radu než pan Marvan. I při své délce povedené ve všech směrech. Zaujalo mne, že v titulcích je má oblíbená Helena Bušová uvedena ještě jako Buschova.