Kobylkáři (1937)

Dam aspon trochiu vyssie skore uz len preto, ze operu vymenili tvorcovia za liecebne sanatorium. Vystupuje tam nejaky svetoznamy terorista, ci pardon tenorista , ktory sa zamiloval do Maureen O´Sullivan /hana a její sestry 1986, All I Desire 1953/. Tanec  Ok, len tievtipy .. no, tvorcovia zabudli ze s humorom opatrne 78 %

Snímek mě překvapil hlavně tím, že ani po osmdesáti letech příliš nezestárnul a ten humor je pořád dobrý, i když místy je hodně ztřeštěný, ale tohle k bratrům Marxovým prostě patří. Pak mě ještě zaujalo, že tohle není ani zdaleka pojaté jako malý film, ale je to velký film, kde je velmi dobrá výprava.

"Tolik bahna jsem neviděl od posledních voleb." Miluju Grouchův slovní humor! Líbí se mi jeho "chemie" s Chicem a jsem schopen přežít Harpovu komičnost, která je místy na hranici dnešního dobrého vkusu. V průběhu sledování filmu jsem si ale bohoužel až příliš střízlivě uvědomoval, jak je děj nudný, když tito tři "slezou" z plátna. V průběhu "černošské" hudební scény mě napadla kacířská myšlenka DVD "popostrčit" (případně film vypnout). Ale vydržel jsem a nelituji. Poslední čtvrthodina na závodišti totiž byla geniální. Takže poslední čtvrthodina a všechny scény, ve kterých mluví Groucho: 5*, všechny ostatní scény s bratry Marxovými (a Margaret Dumont): 4* a všechno ostatní: slabší 3*. Konečný resultát: 4*. ■ P.S. Noci v opeře jsem dal hodnocení o hvězdičku vyšší a myslím, že zaslouženě. Přestože je také "sledem komických scének", je konzistentnější.

"Buď je mrtvý, nebo se mi zastavily hodinky."Je to překvapení i pro mě, ale navzdory prodloužené stopáži a určitému opakování předchozích děl se mi snímek líbil více než předchozí dvě setkání s nejosobitějšími sourozenci v dějinách kinematografie. Množné číslo je tentokrát opravdu na místě - chápu, že třeba se někomu může zdát Harpo nevyužitý, ale vzhledem k tomu, že já osobně jeho komiku považuji za obtížněji přijatelnou, si myslím, že omezení jeho sólových výstupů filmu spíše prospělo. Tím nechci být ale nijak jedovatý, vypadá to, že si pomalu, ale jistě zvykám na specifickou marxovskou poetiku. Jako příklad může sloužit třeba zdejší nejsympatičtější skeč - lékařská prohlídka Margaret Dumont - proceduru, umýváním rukou počínaje, si nedovedu představit jen v podání zbylých bratří. Pár trnů ale na silněji růžolícím květu přesto zůstalo - tradiční slavičí přebornictví mi opět přijde umístěné v nesouladu s předchozím dějem, nemluvě o tom, že když je jim věnována více než čtvrthodina, nemusí to úplně každý
divák přijímat s nadšením (chápu ale argumenty obhajoby - viz profil v časopisu Cinema, číslo 1/93). Nejedná se tedy o pětihvězdičkovou záležitost jako stejnojmenné album mé oblíbené skupiny Queen, ale v mém vnímání tohoto táty moderních crazy komedií je den strávený na dostizích důležitým milníkem. 80%

První film bratří Marxů, který jsem měla čest vidět. Bylo to setkání moc příjemné, do té doby jsem neviděla podobnou černobílou grotesku (měla jsem k nim odpor kvůli Vlastu Burianovi, ve kterém stále nemůžu nalézt "krále komiků"). Musela jsem si chvíli zvykat, přeci jen podoba komedie z let třicátých a začátku jednadvacátého století se značně liší. Ale právě to, že mě dokázala rozesmát i po sedmdesáti letech (což se každé současné "komedii" nepovede), je skvělý příklad toho, že bratři Marxové nezestárnou. Teď dávám jen 3 a ½*, ale myslím, že ažKobylkářeuvidím někdy znovu, svoje hodnocení změním.