Agónie - konec Rasputina (1981)

Podle názvu a plakátu jsem čekal drsný, silně expresivní historický film, který mi nedá vydechnout. A o to víc jsem se na něj těšil, když jsem poznal jeho dobovou pověst a vše se ještě zvýšilo, když hrozilo, že se jeho projekce nikdy nedočkám. Ale nakonec se povedlo, viděl jsem... a zhlédnutí nelituji, jako ostatně skoro u žádného filmu, ale tohle bylo dost daleko od toho, co jsem si pod tím představil. Prvně nutno zmínit, že fakt nemám rád velká historická dramata, kde se to hemží desítky jmen různých, do zobrazovaných dějin spadajících lidí, ze kterých ale nemalá část zde má jen svůj štěk, který jak splní, už nejsou potřeba. Neorientuji se v tom, časem ztrácím přehled, kdo teda byl celkově důležitý a kdo ne, zvlášť, když se celkový koncept filmu ukáže být bolestně jednoduchým a pro stejně plnohodnotnou pointu stačilo její zobrazení pouze skrze jednu postavě. Klimov celouAgóniipojal skrze dva typy shluků scén - Rasuptin a ti ostatní. Oba typy vypoví to samé, jen u Rasputina to vře šílenstvím, zatímco u ostatních až historickou přehlceností. Zároveň to nejde dohromady, ale střídá se to celé dvě a půl hodiny, takže buď mi něco uniklo, nebo se to vzájemně prostě neslučuje. Úvod je navíc podle mě otřesným případem toho, jak diváka naprosto nevtáhnout do historického děje - tuna vypravěčských popisů o epických historických událostech prokládaných scénami z porad vlády a šlechty. Vypadalo to jak hraný dokument vhodný na ČT2 na nedělní odpoledne. Časem se to naštěstí zvedne, použité dobové záběry dostanou svůj půvab a Klimov pak předvede i lehce expresivně podané šílenství, které z druhé poloviny naštěstí udělá atmosférickou. Pořád mi ale přišlo, jako kdybych sledoval dva filmy v jednom. Přičemž Rapsutinovy části nemají historického pozadí ani čehokoli dalšího, prostě jen zobrazují, kde zrovna je, bez toho, jak se tam dostal, zatímco historicky přehlcené scény jsou občas strohé jak z učebnice dějepisu, bez životných postav. Z Rasputina pak životnost stříká všude okolo něj a Petrenko ho zahrál naprosto dokonale, ale jeho postavě zoufale chybí nějaké pozadí, které je k plnohodnotné životnosti (nejen) filmové postavy podle mě dost potřeba. A tak jediné propracované, co zbyde, je kritika končící ruské monarchie, která ale slouží tehdejšímu režimu, tudíž největší zlo jsou bohatí a pravoslavní, ale v takovém podání, že bohatí jsou buď věčně opilí, nebo naprosto neschopní jakéhokoki rozhodnutí, zatímco křesťanská církev působí jako sekta, inklinující k satanistickým praktikám víc, než samotní satanisté (kteří zde nejsou, ale třeba "podpis Rasputinovi krví" je pro to pro mě vcelku jasná symbolika...). Tahle prohnilost a pomalé umírání carského režimu se pak prolíná právě v Rasputinovi - rádci cara, který je obdivován i proklínán za jeho vize a přístup, které ale z dnešního (i v době vzniku filmu) pohledu působí spíš jako halucinace schizofrenika, který byl omylem brán za svatého, ale přitom naprosto falešného, dejme tomu, Ježíše. Což je samo o sobě dost zajímavé, ale ve výsledku je to jen plochá plakátová služba komunismu, což stvrdí i závěrečná scéna s oslavnou říjnovou revolucí. Je v tom tedy i určitá propracovanost, včetně nejednoho dobré stylistického nápadu, ale celý film na mě působil příliš nesourodě, mdle a odcizeně na to, abych z něj měl něco víc. I ty mé finální tři hvězdy jsou hodně slabé a spíš bych dal dvě a půl. Tak snad budeJdi a dívej selepší, to bych taky rád v blízké době dal, ale poAgóniina to zrovna chuť nemám... Slabé 3*

Film kolíše na pomyselnej hrane. Na jednej strane je to čistá propaganda, ktorá ticho velebí komunizmus a ostro a hlučne zatracuje monarchiu a vykazuje ju ako silne úpadkovú. Pričom všetci dúfam vieme, že Rusko sa len z jedného úpadkového režimu dostalo do doto druhého. Je smiešne predkladať tisícky mŕtvych počas cárskej monarchie, keď komunistický režim priniesol tých obetí na státisíce. Cár je vykreslený ako slaboch, cárovná zasa ako naivná mámuška, ktorá nenávidí všetko ruské. Šlachta je zasa v područí hnusného Západu. Do toho dokumentárne zábery, z ktorých časť je autentická, ale tá druhá je natočená špeciálne pre tento film a retušou upravená na dobové snímky. Prosto propaganda v plnej paráde. Na druhej strane ale nemôžem opomenúť kvalitatívnu stránku filmu, ktorý sa atmosfericky pohráva s divákom a predkladá na sovietske pomery solídnu kvalitu a spracovanie. Škoda, že ide o ďalší film o Rasputinovi, ktorý je divákom predostrený neobjektívne a len z jedného pohľadu. Jedny filmy ho velebia, iné - ako je aj tento - od začiatku zatracujú a spochyňujú akýkoľvek prínos. Tak rád by som videl konečné objektívny pohľad na túto osobnosť ruských dejín v hranej podobe, zatiaľ sa mi to podarilo iba v tej dokumentárnej.

Peterenko fenomenalni, jako Rasputin neprekonatelny. Rezie Elem Klimov kvalitka. Nevim, co bych zde vytkla, procez vpaluji plnou palbu a raduju se ze po milionech letech kdy mam den jen pro sebe jsem sahla po tady tomhle vybornem filmu. Zitra bysem chtela dat Stalkera, ale jsou tam miniaturni titulky a jsem v nove praci ucetni zjistila ze jsem slepa jak patrona a pro bryle jsem si jeste nesla. To je muj osud!

Filmovost Agónie zpomaluje v první polovině neběžné zacházení s psaným textem - se spoustou textu - ...a zpomaluje ho také řada dokumentárních záběrů. A to i přesto, že jsou dynamičtější, než samotné vyprávění. Zvykal jsem si dlouho na přechody mezi nimi a mezi viscontiovsky luxusním barevným snímáním příběhu (- který se ostatně rozvíjí jen velmi zvolna a navíc leckde zašustí papírem). ...tajné komnaty paláců, přiznaně studiové (cikánská scéna, chodba za "poradní" místností válečného důstojnictva - figuríny důstojníků jak z Tajemného hradu v Karpatech) a do toho prostřih na místnost dětského pokoje carského synka - s realistickou výpravou tak jak "má být" ve velkém filmu; a do toho všeho občas černobílé "artové" záběry nahoty - Klimov byl expresionista naturelem. Neorganičnost těchhle kontrastů i to, že to vlastně nevadilo - 15 let po Nové vlně ovšem zůstává jako hlavní akcent: obecnější zachycení údělu nadaného jedince žraného vlastní choutkou a mocí anebo výpověď o dějinných pohybech, o tom, jak prohnilý pozdní carismus byl, to mi všechen ten expresionismus a vizualitu nevyvážilo - je to totéž, co mi vadilo v Jdi a dívej se: tlačit na pilu uměl Klimov výtečně. Étos je v tom ale podle mě jen jako vedlejší produkt. Mj. Schnittke úžasný! Mít tak symfoňák s Eri Klasem a film k hudbě!

Expresívne vyjadrenie posledných okamžikov cárskeho Ruska. Veľmi obsažné, poučné a všetky poznatky ohľadom tejto témy a predovšetkým Rasputina dokumentárne zhromaždené a predostreté divákovi. Skrátka ide o kvantum užitočných informácií, v ktorých som si hovel ako prasa v žite. Na druhú stranu mi nie celkom sadol poetizmus, miestami až surrealizmus tohto diela, chápem, že Rasputin bol úchylný blázon, ale na mňa toho bolo v jeho podaní až moc, aj keď herec bol parádny, typovo aj po hereckej stránke. Tiež sa tu ponúka otázka, že kto bol väčší blázon? Či Rasputin alebo cárska rodina - niečo na zamyslenie. Ten kto nepoužíva zdravý sedliacky rozum, tak aj potom dopadne. Tiež je škoda, že práve v týchto ťažkých chvíľach bol na čele cárskeho Ruska jeden z najslabších a najneschopnejších panovníkov v dejinách tejto krajiny. Nech je ako chce, po páde ruskej monarchie, tak ako bolo v snímku niekoľko krát povedané, sa svet zmenil.
Perlička: Nie je žiadnou záhadou, prečo na Rasputina neúčinkoval kyanid. Jednoducho si rád vypil vína a mal rád sladké. Do určitej miery to neutralizovalo účinky jedu. Skôr sa čudujem, že prežil tú streľbu (atentátnici museli mať riadne naložené v gatiach), aby konečne nakoniec našiel smrť utopením. Skrátka tuhý korienok - zlá burina sa kántri ťažko. Slušný nadpriemer.80/100