Vzpomínky na Afriku (1985)

O tomto filme som v podstate ani netušil a o osobnosti Karen Blixen som nabral vedomosť až počas cesty do Nairobi, kde dodnes stojí Karenin dom. Jej príbeh ma zaujal, a tak som sa vrhol na tento film. Musím uznať, že to bolo natočené a vystihnuté naozaj parádne. Výborná výprava, kulisy, kostýmy, výber hereckého obsadenia (Meryl bola top!), dialógy, a aj samotný príbeh - to všetko bolo naozaj na úrovni, a všetky tie ocenenia sú rozhodne zaslúžené. Karen sa počas svojho pobytu v Keni musela vysporiadať s mnohými peripetiami, a ako žena to v takom patriarchálnom kolonialistickom svete určite nemala jednoduché. Skvelý príbeh, aj filmové spracovanie. U mňa o to viac umocnené, že som si Keňu "po stopách Karen" aj sám prešiel (aj keď až o storočie po nej). 5*

Nádherná příroda, krásné záběry ...a neskutečná nuda. Nechápu, co na tom kdo vidí. Ano, všichni se snaží, záležet si dali herci i štáb, některé scény musely dát strašnou práci a Afrika je nádherná ...ale jako ..wtf? Po 100 minutách, kdy byla stále ještě hodina do konce, jsem to vypnul. Sedm Oskarů? Pro mě další argument, proč celý svět kolem Academy Awards je šaškárna. V kině bych usnul. 4/10

Já osobně se teda za romantika považuju, ale : Znám desítky romantičtějších filmů, než je tenhle, stejně jako jich znám spousty s daleko krásnějšíma záběrama na přírodu a co se příběhu týče? Pořád se tam obědvá, večeří, nebo snídá...a mluví. Mluví pro mě nudně a nezáživně. A stejně tak bych popsal Vzpomínky na Afriku. Pro mě průměrná, preceňovaná nuda, která mi nic zvláštního nedala. 60%.

O spisovatelce Karen Blixen jsem viděl seriál Kniha snů Karen Blixenové. Faktem je, že do zmíněného seriálu jsem její jméno nikdy neslyšel. Já nejsem příznivcem sladkobolných filmů, ale Vzpomínky na Afriku jsou tak slavný film, že jsem si ho nenechal ujít. Nevím, jak se to zdá dámám, ale mě přijde, že o nějakou velkou romantiku nejde. Robert Redford a Meryl Streep, respektive jejich postavy, se nejprve potkají, pak znovu, následně se sbližují a najednou jsou spolu. A pak už mnoho romantických scén opravdu vidět nejde. Ve vzpomínek na Afriku se dozvídáme trochu něco o tehdejším postavení žen ve společnosti či kapánek lokální historie. To nejvíc je ale hudba a krásné záběry Afriky. Ostatně Denys Finch Hatton je představitelem postavy, která se v savaně pohybuje s respektem k přírodě i místním kmenům. Kéž by si z něj mohli vzít ostatní příklad. Druhá strana mince je, že zobrazený příběh rozhodně neodpovídá realitě a tady zapracovalo tradiční smýšlení Hollywoodu, které raději předkládá líbivý filmový pohled, jež naláká diváky než pravdu. Podobně jako u snímku Pretty Woman ale objektivně uznávám, že Sydney Pollack to celé zabalil do atraktivního obalu, jenže výše zmíněný film byl alespoň zároveň komedií.

Prekrásny film o mentálne silnej a neskutočne trpezlivej žene, ktorá sa nebála ísť proti konvenciám doby na začiatku 20. storočia, a ktorá si išla tvrdo za svojím cieľom - aj keď sa nakoniec dostavil neúspech, čo ukončil jej pobyt v divokej a "neskrotenej" Afrike, bola Karen Blixen (filmová aj skutočná) symbolom nezlomnosti ducha. Meryl Streep je ako Karen úžasná, Robert Redford je viac ako uveriteľný Denys. Sydney Pollack si vždy potrpel na rozprávanie príbehu skrze postavu - jeho filmy sú vždy akýmsi exkurzom do života postavy, ktorú spoznávame od začiatku filmu až po koniec. Do toho sa vždy miesi bravúrne naservírovaná hudba (v prípade tohto snímku od "bondovského" skladateľa Johna Barryho) a prostredie - a skutočne: divák si pri tomto filme doslova vychutnáva dlhé zábery na divokú a krásnu africké krajinu. Ku plnému počtu hviezd v hodnotení chýba fakt len málo - možno väčší dôraz na negatíva kolonializmu, či poukázanie na fakt, že prvá svetová vojna mala na územie Kene oveľa väčšie dôsledky, ako je tu zobrazené. Priznávam ale, že vymenované negatíva vyplývajú z mojej veľkej obľuby historickej látky. Dĺžka filmu je trochu prehnaná (160 minút nie je maličkosť), ale napriek tomu si neviem predstaviť snímok skrátiť čo i len o minútu. Najviac ale na tomto filme oceňujem snahu o autenticitu - domorodci tu sú vykreslení veľmi dobre a človeku je až ľúto, keď mu pri sledovaní snímku napadne myšlienka, že ich belosi v minulosti neprávom (!!!) kolonizovali a (podľa ideológie európskej politiky) "civilizovali". A práve za túto myšlienku si film vážim.  85%