Mise (1986)

Mistrovské dílo se skvělou hudbou a neuvěřitelnou výpravou. Snad jedinou výtku mám k mizerné taktice obrany, totiž nepokrytí útesu a vodopádů, a i vedení následných bojů. Jedna z památných scén je šplh na útes s přivázaným kajícným „balvanem“. Ve filmu se krátce mihne lenochod jako mazliček.„He doesn't think you speak the God, he thinks you speak the Portugese.“

Krásný film s nádherným lokacemi, úžasnou hudbou, skvělými herci a nesmírně smutným koncem. Misie ukazuje, že svět je pořád stejný. Touha jednotlivců po moci a zisku ničila vše krásné a ušlechtilé v 18. století stejně jako dnes. Vždy když opakovaně vidím tento film, zžírá mě silný pocit nespravedlnosti.

Od začátku Vás vcucnou nádherné záběry překrásné přírodyChrise Mengesea okouzlující hudbaEnnia Morriconeho. Až jsem si říkal, to by snad ani nemuselo mít žádný příběh a dalo by se na to koukat. Tak se mi to splnilo. Příběh byl hloupoučký, nerozvinutý a vystačil by tak na 10 minutový kraťas. V první půlce to ještě tak nějak fungovalo, ale v druhé už to bylo vcelku o hovně. Škoda, i když tam nasekáte samé kvalitní přísady, bez dobrého základu to nebude fungovat.

V kontextu 80.let je hodnocení asi zasloužené, do roku 2025 zůstala aktuální snad jen hudba. Vypravěčský styl je směs zbytečně nudných scén, kde se nic neděje a zkratkovitých vyústění situací. Vyjadřovací prostředky jsou vcelku zmatené, postavy jsou takové bezemoční. Celkově by se dalo z jakéhokoliv tématu, který film zpracovává - pokání a změna kapitána Mendozy, mise otce Gabriela, ohrožení způsobu života a života jako takového původních obyvatel, politické tahanice a nevyhnutelnost výsledku - vytáhnout víc. Hudba ovšem Ennio eňoňuňo :)

Roland Joffé je režisér, ktorý je pre priemerného diváka známy len dvoma filmami – Vražedné polia (1984) a tuná Misiou. No a práve druhá menovaná u mňa boduje na plnej čiare. Dej podčiarknutý neskonale ľudským posolstvom s duchovno-náboženskou čistotou. Navyše sa príbeh točí okolo Indiánov, ktorých dlhodobo milujem. Robert De Niro tu zanecháva priam majstrovský pocit zo svojho herectva, no za ním nezaostáva ani jeho „parťák“ Jeremy Irons. Prostredie juhoamerickej džungle a dôraz na obdobie pokresťančovania divochov jezuitskými misionármi, to všetko je divákovi veľmi sympatické. Najpodstatnejšia časť sa neodohráva v bojovných scénach či v dialógoch, ale v duši diváka. Práve divák si totiž uvedomuje náboženskú úctu k misionárom a ich nadpozemským posolstvám, ktoré presahujú hranice mysleného a pokračuje do prostredia duchovna. A práve to je najväčšou výhodou filmu, no zároveň aj jeho najväčšou slabosťou. Nie každý divák totiž toto chce vidieť či zažívať, pretože táto téma je pre mnohých proste nudná. A ja týchto divákov plne chápem, lenže nemôžem s nimi plne súhlasiť. Takáto téma nemá byť ani historicky presná, či brutálne násilná v scénach historických bitiek – nie, má byť spracovaná s väčším odstupom a akoby „z boku“, čo jej len dodáva rozmer niečoho nad, niečoho čo každého presahuje. Veď predsa len, je to film s náboženskou podstatou (aj keď isté náznaky „triedneho boja“ sa tu nájdu, čo koniec-koncov reflektuje marxistickú povahu samého režiséra). Takže aby som to zjednodušil, má to byť snímok o viere v Boha a kresťanstve, nie o historickom strete dvoch kultúr (aj keď aj o to z časti ide, no je to len podružná téma). Preto sa naňho musí divák pozerať ako na náboženský film s historickým podfarbením, nie ako na plnohodnotný historický film. Ale áno, súhlasím že téma a spracovanie nie je pre každého. Ja ale tento film môžem len vrelo odporúčať, pretože nielenže je to kúsok z rebríčka mojich najobľúbenejších filmov, no aj preto, lebo náboženská otázka je vo filmoch z tohto prostredia často opomínaná alebo slúži ako podružný faktor posúvania deja dopredu. No a Misia je vyslovene o náboženstve, preto si zaslúži pozornosť každého, aj toho čo sa v snímku nenájde alebo aj toho, čo je neveriaci či stojí proti viere. Veď tak-či-onak je to originálny námet, na viac podfarbený božskou hudbou od Ennia Morriconeho, pre mňa snáď najkrajšou hudbou filmového plátna. Za mňa je to teda pocit blaženosti sledovať tento film.