Ztracená stopa (1955)

Kdybych nevěděl, že se jedná o Karla Kachyňu, tipl bych si to. Protože jsem si celou dobu říkal, že je to skoro neuvěřitelné, jak se i film o pohraniční stráži dá natočit vcelku poeticky a vizuálně pohledně. Samozřejmě k tomu si filmaři pomáhali kamerou a celkovým prostředím okolo nich. Museli. Ono totiž nebylo úplně o čem vyprávět. Po celý snímek se totiž nic extra neděje, pohraničníci vlastně hlavně cvičí psy a chodí do hospody. To už byl přesnější snímek popisující těžký život takovýchto mužů Král Šumavy, který také natočil K. K. V závěru pak následuje alespoň nějaké drama. Jenže když začínáte kariéru v 50. letech v socialistickém zřízení, tak nejspíš nemáte na vybranou.

Ve své době, s tímto obsazením, pod vedením Karla Kachyni film s atmosférou. Byly větší prostitutské počiny, než zrovna tohle. Sloužit na čáře nebylo nenávidět celý svět, ale po složené přísaze, nebylo žádné možná, nebo, já jsem si myslel. . . .  Kdo šel ven, ten také věděl, že bude proti němu stát pohraničník. Nesloužil jsem na čáře a jsem rád, že jsem nemusel řešit, co se komu nelíbí, a proto se chce dostat ven z republiky, a co já s tím. Kamera, hudba, bez chyby, některé herecké výkony a dialogy slabé, nepřesvědčivé, tam to kulhalo. 50%.

Žádná těžkotonážní propaganda se nekoná, příběh filmu se zaměřuje především na vojína Kříže a jeho služební i milostné trápení. Natočen je v podobném "pohádkovém" oparu jako ostatní pozitivně laděná díla z padesátých let, barva mu k tomu dodává další rozměr. Jako moudrý mentor je zde starý bača (starej kozák, dvě vojny přežil a tři roky u partyzánů), který umí vždy poradit, i ve chvíli milostného rozkolu: "...děvuch na svete ako dreva, do jeseňi zabudneš a na jár budeš oblátať druhů".

I ve svém druhém filmu dostal Karel Kachyňa nelehký úkol natočit film s propagandistickou námětem. Přesto však podle mě nevznikla jen obyčejná pohádka v barvách o našich hrdinných pohraničářích. Zásluhu na tom vedle samotného Kachyni má podle mě hlavně Eduard Cupák, jehož postava vojína Pavla Kříže není úplně černobílá. Je to hrdina, který to jako jediný umí s psem bouřlivákem Bujarem, ale v něčem je to i taková křehká a citlivá duše. Filmu nechybí "povinná" zápletka o zlém diverzantovi trávícím pohraničářům jejich psy. Díky té druhotné linii příběhu s E. Cupákem jsem se nakonec po velkém váhání rozhodl dát filmu 3 hvězdičky.

Hoci bola vojenská tematika režisérovi Kachyňovi vždy blízka, v Ztracené stopě sa tvorcovsky príliš nevytiahol a vlastne tu na to ani nedostal priestor. Išlo totiž o propagandistický dobový film s náborovým poslaním, ktorý bol natočený na želanie vtedajšej vládnej garnitúry a ako taký viac-menej splnil svoj účel. Tému boja pohraničnej stráže s narušiteľmi štátnych hraníc Kachyňa síce v podobne propagandistickej podobe, no predsa len o poznanie impozantnejšie a divácky atraktívnejšie rozvinul o štyri roky neskôr v Kráľovi Šumavy.