Zločin a trest (1983)

„Zločin a trest“ prenesený do Helsiniek 80tych rokov predstavuje voľnejšiu adaptáciu Dostojevského: hlavná postava nie je chudobný študent, ale mäsiar a nezabije úžerníčku, ale z veľmi osobných dôvodov vysokopostaveného muža. Cítiť tu nástup Akiho rukopisu: fixácia na robotnícku/manuálne pracujúcu vrstvu, prostredie krčmičiek, absurdné dialógové výmeny, americké songy. Za mňa však po viacerých stránkach málo výrazné, i keď pozerateľné a neraz príjemne ozvláštňujúce. „Zabil som lúzu a sám som sa lúzou stal“.

[3,5*]"Čo je mu?" "Nič. Je mŕtvy."Nezvyčajná kriminálna dráma s ešte nezvyčajnejšou romancou. Má v sebe výborné napätie a aj dávku typickej Kaurismäkiho absurdity, hoci toho čierneho humoru je menej ako v iných režisérových filmoch (prípadne je nenápadnejší). Páčila sa mi tá atmosféra Helsínk, snímaných výbornou kamerou (Timo Salminen), bavili ma v podstate všetky tie zaujímavé postavy, či postavičky (napr. parádne štýlový Matti Pellonpää v malej roličke Nikandera). A že ich je teda celkom dosť a prekvapivo dobre herecky stvárnených. Presvedčivý Markku Toikka ako nerozhodný hlavný hrdina Rahikainen, ktorý sa stále snaží udať sa, ale nenachádza v tom pochopenie ("Čo chcete?" "Nič. Vôbec nič."), pôvabná Aino Seppo ako Eeva, či fínsky Gabin Esko Nikkari ako inšpektor Pennanen, to aby som spomenul aspoň pár z nich. Celkom pútavo je podané vyšetrovanie prípadu, ktorý sa na začiatku zdal byť úplne jasný, ale postupne sa čoraz viac zamotáva a medzi inšpektorom a páchateľom (hlavným podozrivým) to pekne iskrí (výborné rozhovory medzi nimi). No a napokon nemôžem nespomenúť výborný a veľmi príhodný soundtrack. Hudba Pedra Hietanena a jeho bandy Pedro's Heavy Gentlemen je teda poriadny úlet."Nechajte ma, lebo..." "Zavoláte políciu?"

Ale áno áno, ono to má osobitú atmosféru, no nie preto, že by sa s ňou režijne pracovalo, ale preto, že herci budia dojem, akoby šlo o osoby s duševnou poruchou. Že sú všetci extrémne nesympatickí, budiš, no tá forma, akou sa prezentujú, te je proste umelecký skvost. Kým nejaká vydala hláska, najprv je 30 sekúnd ticho, čudný ksicht, pohľad, pričom keď aj niečo povie, recitácia každého slovo trvá toľko sekúnd, koľko by sa malo prežúvať. Neskutočne ma to znervózňovalo, a to som pomerne citlivý človek. Síce cynik, ale citlivý cynik. Tento film je fakt ZLOČIN, pričom TRESTOM pre diváka je sledovať ho. Samotné, jebnuté, doslova jebnuté správanie hlavných postáv radšej ani nebudem komentovať. Dej detto, lebo tu skrátka niet čo komentovať.

Před časem jsem tuším napsal, že s tvorbou Akiho Kaurismäkiho končím, protože jsem viděl bez jakéhokoliv úspěchu již 3 dle zdejších ohlasů geniální filmy tohoto finského režiséra a vůbec mě ničím kromě občas zajímavé hudby nebo kamery neoslovily, spíše mě dokonale otrávily. Ale zdá se, že tak jako mnoho jiných undergroundových tvůrců, tak i finský svéráz Aki má ve své tvorbě chvillku, kdy natočil zcela „normální“ film. Aniž by úplně upustil od experimentu i některých typických prvků své další tvorby, nabídl Kaurismäki ve svém debutu velmi sympatickou psychologickou kriminálku s variací na Dostojevského Zločin a trest. Samotný děj z románu jen volně vychází, původní téma modernizuje, ale zároveň tam, kde se od předlohy značně odchýlí, tam hezky na původní román odkazuje v dialozích (např.„spousta času na to opatřit si sekeru a zabít třeba dva obchnodníky...“) a díky těmto změnám se nový příběh o zločinu a trestu z Helsinek 80. let stává i napínavým. Jednotlivé postavy jsou dobře propracované, vzájemně hrají mezi sebou zvláštní psychologickou hru, nejednou překvapí svým jednáním, aby se nám pak v jejich dialozích postupně odtajovala jejich motivace a myšlení. Víc než v hlavním antihrdinovi jsem si coby divák našel sympatický bod v povahově silné ženské hrdince a rovněž neotřele jednajícím policejním komisaři. Škoda, že film postrádal alespoň jeden skutečně výrazný herecký výkon, který by celý film povýšil o třídu ještě výš, ale jinak byl jsem na Akiho film až nebývale velmi spokojen. Navíc si to zachovalo z původního románu i tu silnou myšlenku.75%(viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií)

Celovečerní debut Akiho Kaurismäkiho ještě není tak vyhraněný jako jeho pozdější tvorba, ale náznaky dalšího směřování jsou zde už jasně patrné a minimálně srovnatelná kvalita se mu také nedá upřít. Pokud ještě přihlédnu k tomu, že Markku Toikka ztvárnil titulní roli rozervaného vraha naprosto přesvědčivě a hudebně to zapasovalo na první dobrou, tak nemám filmu v podstatě co vytknout. (80%)