Leningradští kovbojové dobývají Ameriku (1989)

"I love you." "I love you too. But it's a pity, I'm married."Poriadne uletená, skoro až šialená čierna komédia. Kým vo filmeZločin a trest (1983)sa mi zdalo toho Kaurismäkiho typického absurdného humoru veľmi málo, v tomto prípade som si vravel, že je tej absurdity akosi priveľa, film ňou priam prekypuje. Spočiatku ma chytali záchvaty smiechu, lenže postupom času začína tá prehnaná groteskná štylizácia trochu zunovať, nápady sa začínajú opakovať, takže na niektoré tie humorné pokusy som už iba hľadel s rozpačitým úškrnom. Mám taký pocit, že v Rusku asi nebudú mať Kaurismäkiho príliš v láske, kvôli tomu jeho podvratne parodickému pohľadu na Rusov."Welcome. We've been waiting for you." "Yes. That's why we came."

A tohle mělo být co? Omlouvám se všem, kterým se to líbilo, ale jaksi vůbec nechápu, proč se zde Fínové chtějí za každou cenu přiblížit tupému americkému humoru. Napůl nepovedená parodie, napůl nestoudná vykrádačka skvělýchThe Blues Brothersa dohromady rádoby umělecká absurdní nuda mě asi tak dvakrát – třikrát dokázala krátce pobavit díky vtipným pohledům manažéra kapely, několikrát jsem mezi tím hlavou během pár vtípků pokyvl ve stylu „ale tak joo“ a zbytkem jsem se už jen s vypětím sil prodral s pocity málem nikdy nekončící trapnosti. Aki Kaurismäki mi svými filmy a stylem humoru nikdy neseděl, ale v některých filmech jakoCalamari Unionse mi líbila alespoň originální a zajímavá hudba. Ta zde byla pro jistotu nahrazena nevtipnými parodiemi na známé skladby na úrovni amatérských ochotníků. Je mi líto, ale v tomto filmu jsem jaksi nenašel nic, co by mě výrazněji oslovilo..[25%]

Tohoto finského režiséra jsem si poslední dobou celkem oblíbil. Jeho filmy jsou takové netradiční, a ne jinak je tomu i u Leningradských kovbojů. Zajímavostí je, že tato kapela skutečně vznikla a hraje po celém světě. Celá kapela je celkem bláznivá a dostává se do různých úsměvných situací v kontrastu s jinou západní kulturou. Stylem humoru mi to připomínalo asi nejvíc filmy Emira Kusturici. Vhodným příkladem mohou být scény, kdy dostanou od svého vůdce Vladimíra k obědu cibuli, a nebo vozí zmrzlého člena kapely na kapotě auta. První seznámení s postavami je v skutku zajímavé a netradiční (obdivujeme jejich vizáž, chování, mluvu atd.), ovšem po čase to poněkud opakuje a bez nějakého většího finále to končí. Je to jako když se na závodě parádně rozběhnete, předbíháte všechny závodníky, ale pak vám nějak dochází dech a s těží se dopotácíte do cíle. O humor ve filmu se asi nejvíc stará manažer kapely Vladimír, který ví vždycky nejlépe, co by kapele pomohlo k tomu, aby se proslavila v Americe. Jestli máte rádi trochu netradiční komedie, a máte cítění i pro jiný styl humoru, film se vám s největší pravděpodobností bude líbit. Pro mě ale Kaurismaki vyházel zbytečně brzo všechny karty na stůl a v závěru už toho neměl tolik co nabídnout. 7/10

Tohle je zřejmě nejhutnější a nejulítlejší bizarnost, co jsem kdy viděla, přesto musím přiznat, že jsem měla bez problémů naladěno.. Pravděpodobně je to tím, že celý týden koukám na Akiho filmy.. Tedy Kaurismäki a Pellonpää v životní formě.. Bravo, pánové, rozesmáli jste mě k slzám.. Černý humor, cynismus, skvělé hlášky..

O skandinávských filmech se říká, že bývají dosti podivné, a víte co? Ona je to absolutní pravda. Pokud by se někdo ve vašem okolí ptal, v jakém smyslu "podivné", posaďte ho na hodinu a čtvrt do křesla a pusťte mu Leningradské kovboje. Protože ty jsou přímo esencí té finské podivnosti - bizarní účesy, tváře bez výrazu, půlhodinové pauzy, než někdo něco řekne a humor, který rozdělí diváky do dvou kategorií. Jedna nechápe, co na tom má být vtipného a nudí se, a druhá nechápe, co na tom má být vtipného, ale od začátku do konce se nemůže přestat smát, byť sleduje třeba jen partu týpků na poli, co zasněně hledí na traktor. Já samozřejmě patřím do té druhé kategorie. Miluju, jak se s tím Kaurismäki nepáře. V americkém filmu by třeba jen celá expozice (představení kapely, nabídka hraní v Americe, přípravy na cestu) trvala aspoň tři čtvrtě hodiny, tady je to zfouknuté asi za tři minuty. Záběr na kapelu jak hraje, záběr na ruského papaláše bez emocí, co řekne "takové kraviny vám spolkou maximálně v Americe", titulek Amerika a už se v letadle učíme anglicky. Nádhera! Rozhodně jeden z mých nejoblíbenějších hudebních filmů.