Modrý samet (1986)

Mysteriózní neo-noir, vášnivá romance a mrazivé drama v jednom. To vše vám může nabídnout režisér David Lynch snímkem: Modrý samet, který zanedlouho bude slavit sametem zahalených a krásných 40 let. Zprvu tento snímek nebyl u kritiků a diváků nejlépe přijat. Jenže jak už to tak bývá, postupem let se z Modrého sametu stal doceněný a nebojím se zde zdůraznit, že i intelektuály velebený klenot té doby, kde měl Lynch původně v hlavě tři vize a z nich se rozhodl slepit dohromady poutavý mysteriózní příběh, kde se s hlavním protagonistou vydáte do podivného, zvráceného a nesmlouvavého světa, kde se překrásné momenty střídají s těmi nejděsivějšími a celou dobu budete v intenzivním napětí, jestli to dobře dopadne a dobro tak zvítězí nad zlem. Ve své podstatě je Modrý samet takovou pohádkou, silně okořeněnou vizí Davida Lynche. Snímek vás mimo fascinujícím příběhem, může ohromit i samotnou audiovizuální stránkou, která je čirou pastvou pro oči, nádherným soundtrackem Angela Badalamentiho, ale hlavně vás strhne vynikajícím hereckým ansámblem. Ať už zmíním Kylea MacLachlana, Isabellu Rossellini, Lauru Dern, nebo Dennise Hoppera, ze kterého šel po celou dobu mráz po zádech a až animálním způsobem se zde naprosto vyřádil.

„ To je ale divný svět, viď.“Vykopávat novoroční filmařskou zábavu lynchovkou si můžu odškrtnout. Rewatch Modrého sametu mě ujistil a zase potvrdil tu scénáristickou a režijní sametovost Davida Lynche. (není radno abych mluvil o obloucích příběhu a samotné mysterióze, farskosti, depresivitě a napětí) Tento rok budu lynčovat... - 85 % -

LynchovModrý Zamat (1986)patrí bezpochyby do zlatého fondu kinematografie. Tento film mi dlhšiu dobu unikal a priestor dostávali ďalšie jeho filmy akoSloní muž,Lost HighwayčiMulholland Drive. Nedovolím si tvrdiť, že Davidovým filmom plne rozumiem, avšak jeho rukopis je rozpoznateľný a rovnako aj jeho spôsob rozprávania príbehu. Keby som od Lyncha videl Modrý Zamat ako prvý, pravdepodobne by som bol nadmieru spokojný. Pravdou je, že jeho neskoršie snímky dokázali divákom priniesť väčší symbolizmus, viac surrealizmu, viac hlbších dialógov atď. Modrý Zamat síce disponuje dobrou technickou stránkou a zapamätateľnou hudbou, nie však príbehom. Film rozpráva pomerne jednoduchý príbeh o skazenej spoločnosti, dobre skrytej pod povrchom pekného a nevinného sveta. Film využíva symbolizmus (aj keď pre mňa osobne na Lyncha nedostatočne) a rovnako rozoberal aj filozofické otázky - "Why do people like Frank exist?", tu došlo k ich prepojeniu. Najzaujímavejšou postavou pre mňa bol práve Frank, sadistický psychopat trpiaci Oidipovým komplexom, ktorý stelesňuje všetko zlo a skazenosť sveta.Dennis Hopperhral túto postavu veľmi presvedčivo a svojím hereckým výkonom vyšachoval aj hlavnú postavu Jeffreyho, ktorú stvárnilKyle MacLachlan. Keď si budem chcieť pozrieť Lynchove vrcholové diela, pravdepodobne zostanem pri vyššie spomenutých filmoch Lost Highway či Mulholland Drive a Modrý Zamat si nechám v zásobe, ako ten jednoduchší a priamočiarejší film z jeho dielne65%

Blue Velvet.Tento film som plánovala vidieť už dlhší čas. Je to môj prvý Lynchov film, to sa musím priznať a tiež to, že ja v tom nijaký masterpiece nevidím. K filmu som prišla tak nejako náhodne, keď sa v jednej epizóde Priateľov snažil Ross zbaliť Isabellu Rossellinni a zároveň jej pochválilBlue Velvet.A na Oscaroch 2025 ma zaujalo, že tam bola Laura Dern spolu s Isabellou Rossellinni a tá mala na sebe oblečené šaty z modrého zamatu, aby si takto uctili pamiatku Davida Lyncha. A vtedy som si povedala, že už si tenBlue Velvetmusím konečne pozrieť. Film je to zvláštny, neviem čo viac k nemu dodať."And for the longest time, there was just this darkness. And all of a sudden, thousands of robins were set free, and they flew down and brought this blinding light of love. And it seemed like that love would be the only thing that would make any difference. And it did. So, I guess it means there is trouble 'til the robins come."(prime video, originálne znenie)

Modrý samet jsem měl zafixovaný jako nějakou artovou podivnost, někde ve 20ti jsem u něj usnul zhruba ve chvíli, kdy se hrdina schovává ve skříni a tak jsem ho viděl dnes poprvé. A půlku filmu jsem opravdu nechápal co je na něm geniálního. Naivní mladík (MacLachlan) najde ucho, začíná chodit se stejně naivní blondýnkou (Dernová) a hrát si na detektiva u o něco starší masochistické zpěvačky (Rossellini). Ještě je tu tradiční polda co nic nedělá, drogy, únos a naprosto pošahaný Frank (ďábelsky přehrávající Hopper). Docela jsem se nudil, ale druhá půlka mě nakonec dostala, protože sází jednu geniální scénu za druhou (nakládačka za zvuků In Dreams, nahá žena), vrcholí nervydrásajícím finále a naprosto překrásně poetickým epilogem (drozdi!). K tomu dokonalá hudba, kamera, atsmoféra, výběr songů, romantika... řekl bych stylová inspirace pro Tarantina. A úvodní scéna kdy hraje romantická retro písnička do zdánlivě idylického městečka, kde pod povrchem číhá hnus a smrt... no to jsou přece intra z herní série Fallout! I když jsem se u některých krimi bavil víc, tohle je filmařsky trošku dál a tak s mírným váháním krimi/thriller roku 1986.