Muž bez minulosti (2002)

Akiho postavy väčšinou hľadajú útek zo spoločenského okraja. Tu je príbeh ozvláštnený o (thrillerový) aspekt amnézie, vplyvom ktorého sa hl. postava dostáva priamo a doslova na perifériu spoločnosti, medzi bezdomovcov a Armádu spásy. (Westernové) Klišé o príchode cudzinca vlakom je ironizované: ani on sám nevie, kto je. Tak, ako mám rád Akiho postavy, tejto konkrétnej láske som však akosi neveril. Nekazilo mi to našťastie celkový dojem z filmu. Za režisérove trademarky tu kopú: dvorní herci (v Cannes ocenená Kati Outinen, zosnulý Matti Pellonpää na fotke zavesenej v bare), mlčanlivosť, absurdnosť, jukebox, psík, vystúpenia kapely.

Už nápad mi zněl dobře a dobré to bylo. Čekal jsem však, že ze snímku bude čišet větší drama a úvaha nad tím, že pokud bychom ztratili paměť a začali nový život, později k paměti přišli zpátky, ale už měli vybudovaný nový život, jestli se do něj budeme chtít vrátit zpět a nebo ne. Byl náš předchozí život lepší? Jak moc by se lišil náš druhý život? Podle jakých priorit se budeme řídit. To mi přišlo, že ve filmu moc cítit nešlo. Ale jako nápad na úvahu to je pěkný. Každopádně má film příjemné herce, obyčejný pěkný postup příběhu (sleduje se to hezky) a lze nahlédnout i do života bezdomovce.Vyhodnocení:Líbí se mi, jak scéna v nemocnici působí napůl skutečně a napůl neskutečně

4* Po repríze musím mou původní známku o trošku snížit, protože přece jen od první projekce mám za sebou více Kaurismäkiho filmů a mám i větší rozhled ve skandinávské kinematografii. Ale i přesto mě režisérův typický toporný minimalismus bavil až do jeho netypického happyendu. Divák tu dostane dostatečnou dávku absurdního a suchého humoru, takže kdo nemá tyto ingredience rád, tak si ho asi tak neužije. Snad můj komentář zbytečně nespoileruje a naláká jen ty artové fajnšmekry, pro které je určen. [PŘÍBĚH:1///SMYSL:1///ATMOSFÉRA:2///TEMPO:1///ORIGINALITA:2///NÁLADA:1+///ART:1///STYL:1///CASTING:1(3*MAX) ] ... A zase nutné BLÁBOLENÍ u kratších komentářů nakonec, kvůli zdejšímu novému a omezujícímu pravidlu pro recenze (vysvětlení najdete v mém deníčku) ...BLA BLA

Další mistrovský kousek z dílny Akiho Kaurismäkiho. Muž bez minulosti svým způsobem představuje v režisérově dosavadní tvorbě jistý posun - stopáž je delší, postavy jsou výmluvnější - přesto však stále pevně dodržuje svá "pravidla" narace a podává nám komorně laděný, přesto neuvěřitelně silný příběh muže bez paměti (perfektní Markku Peltola), jenž se v komunitě bezdomovců a ve společnosti pracovnice Armády spásy (jedinečné sólo Kati Outinen) snaží vrátit zpátky do života, který si ovšem nepamatuje. Musí tedy začít znovu! I v tomto díle můžeme nalézt Kaurismäkiho tradiční témata - periferie společnosti, chladný obraz své domoviny Finska, i ukázku lidské pospolitosti a solidarity, stejně jako zrůdnosti. Z mého pohledu se jedná o mimořádně krásný film. Normálně by to bylo za krásné čtyři hvězdy. Ale za mile nenápadnou vzpomínku na Kaurismäkiho dvorního herce Matti Pellonpää si Muž bez minulosti zaslouží o půl bodu navíc.

Po pravdě řečeno neumím si představit, jaké to je, ztratit paměť, přijít o identitu, o celý dosavadní život.. Pan Aki Kaurismäki mi nabídl velice zajímavý příběh muže, který na jednu stranu sice přišel o vše, no na druhou stranu se potvrdilo ono známé „všechno zlé je k něčemu dobré“.. Snímek, k němuž se určitě ještě vrátím a tvůrce, jenž se mi tímto dostal do hledáčku..