Le Havre (2011)

„Tak dlho sa chodí s džbánom pre vodu, až sa ucho odtrhne,” a to určite platí aj pre fínskeho filmára s iniciálami AK!•Africký utečenec menomSaleh- síce vyskočil i rovno z kontajnera vo francúzskom prístavnom mesteLe Havre, ale to ešte hneď automaticky zase neznamená ani to, že odteraz bude mať vari len na ružiach ustlané - totižto je po ňom ihneď vyhlásené štátne pátranie, a ak si povedzme v tejto konkrétnej chvíli myslíte, že na tento nadchádzajúci problém, budeme nazerať iba z jeho priameho Uhla pohľadu, tak ste teda rozhodne i na nesprávnej adrese, škaredo sa mýlite, keďže väčšinová pozornosť sa vskutku upriamila / sústredila najmä na tohto Pouličného čističa topánok v podaníMarxa, ktorému nielenže žena na rakovinu ochorela, ale zároveň sa jeho pozornosť o 180° dynamicky obrátila smerom k úsiliu pomôcť tomuto Nešťastníkovi, pričom určitým spôsobom, predstavoval Nešťastníka aj on sám; o utečenca sa okrem samotného komisáraMoneta/ polície, začínala zaujímať i ďalšia osoba, bývajúca v tesnej blízkosti, a práve preto by sa azda mohlo zdať, že línia udalostí & vzťahov, následne naberie ten úplne najsprávnejší spád, no opak sa postupne napokon stal pravdou; Dielo akosi čoraz viac začalo obsahovať „Scenáristické diery”, na ktoré dokonca ani nijako extra zvlášť, zasa nepomáhali „Režisérske záplaty” zo stranyKaurismäkiho; nemôžem si pomôcť, ale v tomto prostredí, mi pripadal obzvlášť strateným, resp. neprirodzeným; najprirodzenejšiuPostavu, predstavovala len sučkaLaïka- skutočný režisérov havino.

Marcel Marx obědvá tři olivy a sklenici vody. Nebo omeletu z jednoho vajíčka, ale bez nápoje. Jeho žena vypadá jako Ruska, ale může být i z Finska. A má zdravotní potíže. Přesto je to spokojený chlap, který si může dovolit investovat spoustu času a energie do zachraňování způsobilých afrických běženců.
Stejně jako Helsinky v jiných jeho filmech je francouzský přístav a třeba i uprchlické ležení v Calais krásné místo. Jeden by skoro začal litovat, že nemá starší ženu, horší práci a méně peněz.
Jinými, údernějšími slovy: Kaurismakiho by zkrátka mohl někdo snadno obvinit z estetizace bídy a mizérie. A asi by nebyl úplně mimo mísu. Jenže Kaurismaki, který natáčí přístavní slum či třeba kontejnerovou vesničku tak hezky a barevně jako Hitchcock Monako, si je své afinity vůči prostotě vědom. Stejně jako naivity, z níž by mohl být nařknut. 
Takže vyhrotí idylu (kterou bezpochyby miluje a částečně jí i věří) do absurdna a podtrhne to pointou, jejíž dojemnosti odolá málokterý cynik. Ani ten, kdo chápe, že pozorujeme víceméně OPAK světa, jakousi přislazenou říši idejí. 
Nejzákeřnější způsob, jak říci, že se brodíme v hovnech.

Na prvé videnie to bol zásah, kedy som dokonca zvažoval plné hodnotenie. Teraz po rokoch - keď som si dal repete a napozeral režisérove rané veci - ma to ťahá skôr k nižšiemu hodnoteniu. Pamätáte si na poeta Marcela Marxa z Bohémskeho života (1992)? Kaurismäki sa k tejto postave na „dôchodku“ vracia: dnes je z neho síce stále povaľač, ale tento raz i pouličný čistič topánok. Vedomá si je i samotná postava, keď vraví: „Prežil som bohémsky život v Paríži.“ Je to typický Aki, aj keď akosi málo úderný. Máme tu outsiderov, humanistický prístup, (francúzsky) prístav, krčmičky, retro štylizáciu interiérov (ak by sa neobjavili eurové bankovky, ste v tom, že sa dej odohráva na prelome 80s/90s), live vystúpenie starej kapely, psíka aj absurdné dialógy (a práve tu mi chýbali viac vypointované výmeny s preňho typickým lakonickým humorom). *3,5

Tady poprvé můžu říct, že jsem z filmu Akiho Kaurismäkiho nadšen! Po více zkušenostech s Akiho starší tvorbou jsem si poprvé vybral od něj mnohem novější film a vida, už to dávno není žádná undergroundová šílenost typu Calamari Union. Ba co víc,Le Havremá i silný příběh, příběh s velkým srdcem i zajímavým, pořád aktuálním tématem střetu obyčejného člověka s imigrantským uprchlíkem a také se zákonem při dobrém, ale zákonně nežádoucím úmyslu. Je vidět, že Aki má nakoukaného J-P. Melvilla a francouzské kriminálky, takže ani v jeho osobité stylové variaci na spřízněnou tvorbu nechybí zajímavá, svým zevnějším pojetím stylová a charakterově nejednoznačná postava policejního komisaře (výborný Jean-Pierre Darroussin), který budí respekt i strach, ale v rámci svého zásadového jednání umí alespoň v jedné chvíli překvapit nečekaným postojem k problému. I další postavy včetně hlavního hrdiny jsou poutavě napsáné, skvěle zahrané a ani tempo se mi na Akiho výjimečně nezdálo pomalé, zůstal jsem po celý čas sedět jako přikován, přičemž s blížícím se vyústěním graduje nejen napětí, ale i přítomný kouzelný nadhled. Nebýt zde více podivně vyřešených drobností (SPOILERY: jako např. závěr v nemocnici a nepochopitelnou větou sestřičky, která nejdřív připraví návštěvníka na nejhorší, aby záhy Marcel zažil překvapivý šok / drobná příhoda se žehličkou, kterou Marcel tak neobratně pokladá zpátky a komisař na tak podezřelý úkon půl metra od sebe ani nezareaguje? / kde ten kluk vzal 10 € i to vajíčko, když to Marcelovi vrátil coby dluh? KONEC), tak možná jdu i do plného počtu. Jen mě nejdřív udivil pohled na žánrové zařazení, podle něhož to má být romantická komedie, a kde např. žánr krimi není uveden. Ale ten film lze vnímat různě... on to vlastně byl takový obyčejný příběh o chlápkovi a jeho neobvyklých zážitcích, zatímco jeho žena trávila čas v nemocnici.[85%]

"Don't call me Sir." "We haven't been introduced." "My, my. A civilized family." "Father was a teacher." "MarcelMarx.CallmeMarcel." "Oui,monGénéral."Veľmi pozitívny, rozprávkovo naivný príbeh z prostredia prístavného mesta plného svojráznych postavičiek (vrátane roztomilej štvornohej Laiky). Príbeh plný láskavosti, ľudskej spolupatričnosti a láskavého humoru okoreneného správnou dávkou sarkazmu. Filmu výrazne pomáha všadeprítomná výborná hudba, či už ide o príjemne melancholickú francúzsku hudbu s akordeónom, o blues, alebo o rock. Napriek všetkým kladom som sa nevedel zbaviť pocitu akejsi studenosti (žeby závan chladného fínskeho vánku do francúzskeho teplého podnebia?). Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.