Juha (1999)

Floutci, ti dovedou nejedné zamotat hlavu.Filmová adaptace románu z roku 1911 (i když s věkově staršímí postavami a v tónu 20. ale i 50. či 70. let minulého století).Tomu odpovídá i forma němého filmu v klasickém ponímání a černobílém provedení s dramatickou, v určitých sekvencích až temnou hudbou a doprovodným textem. /Pan režisér se vyjádřil v jednom rozhovoru v tom slova smyslu, že snadnost vysvětlit vše slovy zneuctila vyprávění původní kinematografie./
Gesta a pohledy tichého melodramatu o životním omylu (standardní příběh On-Ona-On) s typicky severskou ponurostí a vynikající kamerou. Umění světla a stínu původné němé filmařiny. Věnováno památce tvůrceJaakko Talaskivi.

Z jednoduchého a poměrně předvídatelného příběhu udělal Kaurismäki docela silný zážitek, ve kterém je prostor k zamyšlení a funguje i ten nápad natočit to jako němý film. Zpočátku mi to připadalo strašně chladné, ale s každou další minutou jsem se do toho víc a víc dostával a nakonec jsem spokojený. Hodně se mi líbil výběr hudby, vyprávění obrazem a vlastně i vedení příběhu, protože z námětu vhodného spíš pro romantickou komedii nakonec vypadne poměrně slušná depka. Jen ten úplně poslední záběr mi přišel úplně hloupý... A Kaurismäki má i lepší filmy, i co se týče vyprávění obrazem (Děvče ze sirkárny), tudíž zůstanu u 4*

Nemý film o nástrahách moderného veľkomesta, ktoré nielen číhajú, ale aj prídu za nevinnou ženou žijúcou v krásnom farmárskom manželstve. Ako jednoducho to znie, tak jednoduchý je aj film, a v tom je jeho krása. Zaobíde sa aj bez nejakých odbočiek alebo prekvapení. Prekvapením je hudba, ktorá nahradzuje dialógy takmer plnohodnotne a slová naozaj netreba.

Na samém konci dvacátého století se Aki Kaurismäki, po stránce filmové, vrací na jeho počátek. Němá, naivně romantická groteska i drsné drama o boji skutečné lásky s tou vyumělkovanou, zabalenou do lákavého obalu, pod kterým se nakonec skrývají jen zoufale prázdné pohledy, mimochodem excelentně nasnímané. Originálně a skvěle odvyprávěný milostný příběh.

Dodnes som nevidel žiaden film od Akiho Kaurismäkiho, ale videl som hodne veľmi dobrých nemých filmov. Pobavilo ma označenie filmu Juha za "poctu nemému filmu". Vizuálom Juha naozaj pripomína množstvo nemých filmov, unikol mi však zmysel nakrútenia filmu v roku 1999. Koho má osloviť, akej cieľovej skupine je určený? Myslím, že v určitých prípadoch je vhodné aj v súčasnosti zvoliť čiernobiely materiál, dokonca ojedinele aj vynechať dialógy, ale týmto prípadom Juha nie je. Dve hviezdičky v tomto prípade, okrem obvyklého zmyslu, vyjadrujú aj nádej, že sa v budúcnosti stretnem aj s výrazne lepšími dielami vychýreného fínskeho režiséra.