Najal jsem si vraha (1990)

Tento film je velice jednoduchý až minimalimastický, strohý, jsou v něm dvě hlavní postavy, které se pokoušejí bojovat se svým těžkým osudem s jistou dávkou odvahy a humoru.DĚJ:Francouzský přistěhovalecHenri Boulangerje po patnácti letech propuštěn z práce v londýnské vodárně a rozhodne se najmout si vraha na sebe samotného. Vrah jej neustále sleduje a Henri se mezitím zamiluje do prodavačky růžíMargareta rozhodne se žít. Vrah ale musí dokončit svůj úkol. Trpí rakovinou a začíná váhat. Henri se snaží žít dál, ale nájemný vrah ho stále pronásleduje.ZHODNOCENÍ:Hlavním poselstvím filmu je to, že láska a další radosti života dokáží člověka zbavit touhy zemřít a že pokud bezcitný vrah onemocní rakovinou a jeho život se chýlí ke konci, tak se v něm probudí jistá dávka lidskosti. Samozřejmě nechybí trocha násilí, střílení a umírání, ale to k životu také patří.

Děkuji Biu Oko za to, že tohohle finského velikána, nemluvného muže se vždy zapálenou cigaretou, pustili do svého kina. Najal jsem si vraha není klasický Kaurismäkiho film (anelbrž pokud se podíváte na Dívku ze sirkárny a Karaoke Blues, neuvidíte zase tak velký rozdíl), nicméně jeho rukopis nese. Je to absurdní komedie s přesahem do vážných témat - chuti do života a chuti skoncovat s ním, uvědoměním si, že je pro co žít. A teď přijde asi nejslavnější česká spojka - za zhlédnutí film stojí, ale... Znovu bych se na něj nepodíval.

Why did you leave France, Henri? (...)  Because they don't like me there.Bezedná propast mezi bezútěšností existence a hudbou sfér překlenutá úzkou lávkou Kaurismäkiho ironického úsměvu. Novovlnná hvězda Jean-Pierre Léaud, která z elegantních filmů Françoise Truffauta vždy trochu trčela, náhle jako doma v Kaurismäkiho okatých, inscenacích krásné prostoty na hraně parodie.Gas strike. Gas strike!

[2,5*]"Why don't you do it yourself and save your money?"Absurdná čierna komédia s bezvýchodiskovou atmosférou a minimom slov. Kaurismäkiho rukopis je tu jasne čitateľný, ale musím povedať, že jeho fínske filmy (najmä výbornéTiene v raji (1986)) ma bavia podstatne viac. Je to hlavne tým menej záživným prostredím (pochmúrne štvrte Londýna) a málo zaujímavými postavami. Francúz Henri je strašný suchar a úplný trkvas k tomu ("You are crazy, Henri." "I can't help myself."), navyše jeho predstaviteľ Jean-Pierre Léaud tú štylizovanú suchopárnosť dosť preháňa. Femme fatale Margi Clarke (Margaret) je taká nemastná-neslaná. No a tá romanca medzi nimi je totálne nevierohodná, a to aj na pomery žánru čierna komédia. Jedine postava zabijáka (Kenneth Colley) nemá chybu, tá ma bavila zo všetkých najviac. Režisérove filmy bývajú zvyčajne silné svojou hudobnou zložkou, ale ani tá ma tentokrát veľmi nechytila."Do you want to leave your home?" "The working class has no fatherland."

Oceňuji pěkně vykreslený začátek filmu až po vyhazov. Nádherně popsaný přístup kapitalismu k zaměstnancům. Pak jsem ale začal trpět. Hlavní hrdina se neustále tvářil jakoby mu zrovna praskl hemeroid, chová se jako idiot, k lidem mluví tak, že se divím, že nemá pod okem monokl, naprosto nesympatický člověk. Blondýna tam jenom ochotnicky recituje krátké věty a člověk si říká, na jakých drogách ty hlavní postavy vlastně jedou. Absolutně absurdní dialogy, absurdně pitové chování postav a celkově na mě film působil, že řemeslně by jej snad lépe natočil i středoškolák. Chápu, že někomu se takový styl může líbit, já ale asi nikdy nebudu cílovka těchhle festivalových artů. Nejsympatičtější postava byl nakonec stejně ten vrah.