Zkouška pokračuje (1959)

Těch témat, které by jinak mohly dostat svůj vlastní film tu bylo hodně. Například na počátku je zmíněna nevraživost mezi dvěma herci - mladším a starším. Po válce byl profesor vyhozen z univerzity a to nemohl svému mladšímu kolegovi zapomenout. My nezjistíme, zda právem nebo neprávem, ale v tomto snímku Martin Růžek zastupuje zápornou postavu. A to přesto, že v průběhu apeluje na dodržování hodin zkoušek apod. a naopak mladíkovi stoupla sláva do hlavy a nevyvaruje se řady eskapád. Jedním z dalších je i pohled do světa umění, hlavně toho hereckého. Mohli bychom se samozřejmě domnívat, že vše je trochu přehnáno hlavně proto, že se nacházíme v 50. letech, ale věřím, že dnes by mohla být sonda obdobná, když herci mají mnohem víc příležitostí být hvězdami, jelikož krom filmu je tu i televize a různorodé pořady. Dalším z téma je vlastně to nejhlavnější, které spustí celou řadu následných událostí. Herec totiž dostane úlohu Julia Fučíka a příliš neví, jak si s ní poradit. Do toho nově narozené dítě. Konec je opět čistě socialistický, ale své drama, které je přenositelné i do dnešních dnů si tam každý může najít.

Vzestup a pád mladého nadějného herce. Psychologicky motivovaný příběh, v němž titulní hrdina prochází složitým bilancováním minulosti a přítomnosti, zosobňuje univerzální lidský problém a pokouší se o jeho realistické znázornění, včetně zásadních dramatických okamžiků. Volně přeloženo, nevadí tu tolik samotný Fučík, jako spíš politicky tendenční proklamace, objevivší se vždy tam, dochází-li k hrdinovu morálnímu selhání. K mezigeneračním hereckým plejádám není nutno připojovat jakékoli komentáře, snad s výjimkou skvělého Ivana Palce a fantastického Martina Růžka, kteří svůj souboj nesmiřitelných sehráli se strhujícím zaujetím. V každém ohledu se ovšem jedná o film, který stojí za pozornost, už pro zakotvení jisté, dnes spíše úsměvné, atmosféry oněch let.

Zajímavý český psychologický film z konce 50. let. Jde o klasický spor dvou mužů. Zde se v obecné rovině jedná o spor dobra a zla. Dobro je představováno mládím, zatímco zlo je staré a odsouzené k postupnému zániku. Přeneseně jde o antagonistický vztah mezi novým nastupujícím komunistickým pořádkem a kapitalismem, který je na ústupu. To vše samozřejmě v pojetí tehdejších tvůrců. Film „Zkouška pokračuje“ nám přímo říká, kdo je kladný a perspektivní hrdina, komu máme fandit. Píše se rok 1959 a už se (skoro) netočí ty poněkud primitivní budovatelské agitky a dobrodružné filmy, kde cizí zlý agent vždy prohraje a mladý strážce hranice zvítězí. Ale také je ještě daleko doba československé nové vlny, kdy se točily úplně jiné filmy. Snímek je po technické stránce velmi zdařilý a nebýt toho ideologického nánosu, mohl by být přijatelný i pro současného nezaujatého diváka. Hraje v něm plejáda nejlepších herců všech generací. Kamera Rudolfa Stahla je vynikající. V rámci tvorby režiséra Jaroslava Balíka jde určitě o jeho nadprůměrné dílo.

Slusne psychologicko politicke drama z hereckeho prostredi.

Byl by to výborný film nebýt závěru, který to celé postavil na hlavu a „ideologicky to vylepšil“. Celou dobu sledujeme mladého blbečka, ze kterého se stává čím dál větší blbec. A najednou je všechno jinak.