Jak se krade milión (1967)

Rudolf Hrušínský v roli člověka co chce změnit svůj život od základu, stane se tak vlastně dílem náhody a tak se dostane k penězům, které nejdřív schraňuje a pak rozhazuje. Tím jak celý život škudlí a žije skromně si však brzy uvědomí, že vlastně neví jak s bohatstvím naložit a tak ho peníze paradoxně přivedou spíš do nepohody. Hrušínský, Budívnová nebo Řanda tu mají takové vděčné role obyčejného dne a života, kdy se člověk ráno vydá do práce aby se věčer vrátil a čas mu na nějaké velké skopičny moc nezbude. Nenápadný účetní prožije příběh peněz a defraudace a vlastně si to ani moc (až na jeden večer a nějaké krámy doma) neužije. Takový klidný zábavný film o malém českém člověku co mu ráno zazvoní budík a tak ještě 3 653 dnů do penze a jedna náhoda to trošku změní.

V celku zajimava sonda do zivota maleho obycejneho cloveka, ktery se nahodou dostane k par stovkam a pak se to s nim veze...Vlastne v tom docela pochopite, obycejny lidsky zivot nekoho kdo toho moc nema a nic nedokazal...Jen kazde rano leti do prace, aby makal do vecera a mel volnou jednu nedeli a pak zase hura vstavat a makat...Oni penize mejdany a drahe veci nejsou vsechno...ale kdo by si nechtel obcas uzivat ...treba v praze v baru kde zpiva Kubisova...a penize jen litaj...Taky na rodinu se nesmi zapominat, sice se pri habadure malem vyleti z okna ale i tak...Sef nas sleduje a hloubkova kontrola odhali pixlu hrebiku a kde nic tu ni a ikdyz jste pracovnik roku tak ty ty ty ..sup na dovcu! Asi bych pak udelal to stejne a cumte svete! Soda ze film si nedrzi uroven po celou dobu a ke konci mu dochazi dech....Namet je rozhodne super a clovek se v necem zrovna vidi...Ale bohuzel to ma par hluchych mist.

Jeden ze stravitelnějších režijních počinů Jaroslava Balíka (od něhož jsem jako dítě měl velice rád jeho debut Bomba), současně jeden z mála jeho počinů komediálních, i když se zde jedná spíše o jakousi moralitu než o satiru či heist komedii. Zachycuje ale poměrně dobře typicky "české" myšlení, které se ani po 60 letech příliš nezměnilo...

"Konečně, co je to devět stovek, v rámci celostátní ekonomiky?"Názov je trochu zavádzajúci, kradnutiu spomínaného obnosu sa venuje len prvá tretina filmu, v druhej sa rieši ako ho pokiaľ možno nenápadne minúť v socialistickom systéme a v tej poslednej to hrdinovi všetko prerastie cez hlavu. Hrdinom je skromný účtovník Hrušínský, ktorý so zaužívaným stereotypom denne v pote tváre ťukajúc do kalkulačky živí svoju rodinu z tabuľkového platu. Zmena nastane, keď najprv omylom a neskôr cielene presúva štátne obeživo do vlastného súkromného vrecka. Všetko to sprevádzajúce vnútorné monológy mi spočiatku pripomenuli iného neprávom sa obohacujúceho pána, a to Sováka z o rok mladšieho filmuNejlepší ženská mého života. Náhla solventnosť zamáva aj silnejšími povahami a milý cifršpión to roztočí v pelechoch hriechu v hlavnom meste, k tomu mu v chvíli pre pesničku zanôtia populári Kubišová a Laufer, no a k vrcholným orgiám to naplno spustí Olympic. V závere z toho vychádza tak trochu moralitka o nepoctivcoch ujedajúcich zo spoločného a tak trochu satira na systém, kde všetko patrí všetkým, ale to všetko si akosi nevie poriadne ustrážiť. K tomu slušná kamera, hudba a ešte je to skvele zahrané. Pobavil som sa náramne za štyri ku stolu pozvané kamarátky študentky."Páni, za to je tejden vobědů v závodce a tady to pijou jako kefír! No copak kradu?!"

Veľmi dobre natočená sonda do duše malého usilovného účtovníčka, ktorého poctivosť nahlodáva pokušenie až nakoniec podľahne. Od počiatku je jasné, že to nemôže dopadnúť dobre. Je však zábavné pozorovať ako sa pán Šafránek vo výbornom podaní Rudolfa Hrušínskeho postupne prepracováva k ospravedlňovaniu svojho podvodu a následne si tajne užíva svoje nakradnuté tisíce, keď ležiac na peniazoch uvažuje "Výhľad na Hradčany ma nikdy neomrzí" alebo premýšľa ako ich legalizovať. To vyústi až do fingovaného pohrebu so snahou vydávať peniaze za dedičstvo, ktorý sa však skončí veľkým flámom. Tu už začínajú hlavného hrdinu dobiehať následky jeho pochybenia. Komickým kontrapunktom však je, že následná kontrola, ktorú sám na seba anonymne zavolá, zistí len drobnosti a jeho nadriadený sa nakoniec snaží celý problém ututlať. Rok vzniku 1967 vysvetľuje celkový nadhľad a jemný kritický podtón voči fungovaniu socialistickému systému namiesto očakávaného mravokárneho konca. 75%