Příběh jeptišky (1959)

Budu psát o tom, co se mi předkládá jako filmová skutečnost (tedy nikoli o válce v Evropě a poměrech v afrických koloniích). Ve své podstatě tu jde především o problém pýchy (hybris, superbia). Nebo jak to mezi řečí definuje matka představená:V první řadě je třeba se stát setrou, a teprve potom sestřičkou. Na rozdíl od dneška, který nás vyzývá, abychom byli na všechno, co z nás pochází, pyšní, byla hybris v antice (skutečně) smrtelným hříchem. Superbia je prvním z hlavních (dříve se nesprávně říkalo smrtelných) hříchů. Pýcha je nepřítel nejen všech náboženství, ale života vůbec. Způsob léčení (psychická porucha) je předmětem filmu (proto odpovídající obrazy převažují) a odstranit se jí vždy nepodaří.

První polovina filmu je s trochou nadsázky variace na Full Metal Jacket, ale mnohem poklidnější a s jeptiškama. Ta druhá se odehrává v Kongu, takže jsem tak trochu čekal přelom do Apocalypse Now. Tak daleko scénář naštěstí nešel, ale je pravda, že cestu do vnitřního já a svým způsobem duševní přerod jsem s vnitřně bojující Audrey Hepburn absolvoval. Pasáž v Africe je určitě zajímavější, i díky charismatickému a sarkastickému doktorovi z "té lepší" nemocnice. Jenže tou dobou už film překročil hodinu a ještě nebyl ani v polovině, takže jsem se stejně chvílemi nudil. Zase tak narvaný dějem a emocemi, aby si obhájil tak dlouhou stopáž totiž není. Nominace na cenu Akademie je ale zasloužená.

"Můžeš ošidit své sestry, ale nikdy neošidíš sebe a Boha". Povedený snímek, který se mi líbil více než třeba Rivettova "Jeptiška". Oceňuji takřka dokumentární pohled na život v klášteře, tato úvodní část se mi líbila možná vůbec nejvíce. Ale i zbytek filmu je velmi povedený, zkušený řemeslník Zinnemann odvedl dobrou práci. Vytkl bych snad jenom některé rušivě působící střihy. Oříškem je pro mě délka - na jednu stranu je film dlouhý (musel jsem si dát uprostřed krátkou pauzu), na druhou je zde ovšem plno věcí hodně zkrácených, chtěl bych se o nich dozvědět více (nemoc v Africe, odboj ve Druhé světové...). Tento námět bych si uměl představit i jako kratší seriál. Mým nejoblíbenějším filmem o jeptiškách tak dále zůstávají Bressonovi "Andělé hříchu".

Vůbec jsem tomuhle příběhu nevěřil, ale ukázalo se, že výborný režisér a herečka dokážou zázraky. Příběh jeptišky začíná nástupem mladé dívky do kláštera a téměř dokumentárně popisuje "vznik jeptišky". A přestože režisér nesoudí, ani neglorifikuje, bylo to pro mě docela psycho. Je to v podstatě vymývání mozku v trošku lepší sektě - mlčení, vzdání se všech osobních tužeb, slepá poslušnost bez otázek. Film poté nabere nečekaný směr hned 2 - hrdinka se vydává stát ošetřovatelkou do domorodého Konga, poznává domorodce, jejich víru, problémy i život v celé složitosti. A na konci po návratu zasahuje 2. světová válka. Je to opět neúprosně dlouhé, ale kupodivu jsem se příliš nenudil. A hodně tomu pomáhá opět fantastická Audrey Hepburn, v jejímž podání sledujeme celou dobu sílící konflikt mezi slepou oddaností církvi a vírou ve vyšší dobro, ve vlastní ideály, vlastní kodex cti. Z toho jak to dopadlo se mi celkem ulevilo. A myslím, že žádný jiný film neukazuje tolik do hloubky co znamená být jeptiškou. Silné 4 a drama roku 1959.

Ano, Audrey byla opravdu výborná, příběh jeptišky je zajímavý především díky ní. Jen ona jí vtiskla tu pravou tvář, pravé pochyby a tu obrovskou snahu zvítězit ve velké bitvě uvnitř její duše. Ale jinak mě film místy nudil, o jeptiškách toho moc nevím a není to zrovna téma, které bych ráda prozkoumala blíž... I tak jsou některé scény brilantví...kytice růží od pacientů, rozhovor při operaci, odchod z kláštera. Nemám však potřebu film vidět někdy znovu...