Atomová katedrála (1984)

Viděl jsem tento film až teď (2024). A úplně mne ohromil. Totální socialisticko budovatelská propaganda, plná neuvěřitelných dialogů, kdy Dukovany jsou přirovnávány ke katedrále. Byl jsem paf. Asi jeden z mála filmů, kde hraje Krampol hlavní roli, inženýra a ředitele výstavby jaderné elektrárny. Film je celkově plný tehdejších a i současných hereckých hvězd. Motivem filmu je práce, práce a zase práce, která má přednost před vším. Ať je to rodina, milenka nebo svatba syna. Je zda jasně dané, kdo je správný soudruh a kdo lempl. Rozdávají se zde domy, byty a prémie. Prostě "ráj". Některé záběry tak velké stavby jsou ale opravdu zajímavé. Jediná překvapivá věc je závěr, který je na tehdejší dobu a pojetí snímku opravdu nečekaný. Tím, že už mám odstup od tehdejší komunistické hrůzovlady, mohl jsem si film opravdu vychutnat a věřím, že už takový nebo podobný nikdy nevznikne.

Je to opravdu sračka. Byl jsem tam v době natáčení jako 22 kluk, co se chce stát technikem radiační bezpečnosti. Skutečný Krampol se jmenoval ing. František Hezučký a je zázrak, že to nějak dokončil a v r. 1985 jsme najeli 1. blok-jede dodnes. Pořád tam jezdili nějací papaláši jako zde Ota Sklenčka, co kouřili i v prostředí plném vodíku. Nikdo toho blba nenapomenul.  Nic tehdy netěsnilo, to jsme vybojovali až v r. 1988. Byl tam šílený bordel, samej vietnamec, maďar a ožralí poláci, co srali zejména kolem reaktoru a my v tom potom šlapali. Chcali nám i na hlavu!!! Byli furt v lihu. Mohl bych psát knihu, tedy já ji už mám napsanou, to ale nikdo nevydá.  Na téma Dukovan by se dal natočit velmi realistický film, třeba podobný Menzelově Kdo hledá zlaté dno.  Tato přehrada  jménem Dalešická nám dodává vodu.  Nakonec se to povedlo a já i moji kolegové jsme přežili bez nějakého extra ozáření. Nyní jsme v důchodu a snažíme se na ten mrdník zapomenout....

Nejspíš úlitba bohům, protože jinak má za sebou Jaroslav Balík dost kvalitní filmy. Oproti jiným budovatelským a jasně socialisticky motivovaný filmům jsem však čekal určitě větší průšvih. Já ale spíše viděl nezáživný film o stavbě elektrárny. Jaké problémy ji provází a kolik času to řediteli bere, takže nemá čas ani na vlastní život. A když skončí jedna stavba, jede se na jinou. Pravda je, že komunistické pnutí za mě snížily ty problémy, které ředitelé museli řešit i s ohledem na požadavky vedoucích funkcionářů a jak bylo viděno a řečeno, přitom nebyli schopni navýšit zaměstnancům mzdy a dodat materiál či techniku. A že nevděk světem vládne, nebo že ruka ruku myje, když je třeba? A dneska to snad nefunguje? Úředníci za úplatky nevidí, že se nedodržuje bezpečnost, úřadům nevadí, že firmy mají zpoždění a o kvalitě silnic, dálnic nebo některých staveb netřeba mluvit. Neuvěřitelné mi spíš přišlo, že postava Jiřího Krampola spatřovala všechnu krásu světa právě v budující se stavbě. Pravda taky je, že jde o docela nezáživný film, který spíše popisuje úskalí podobné stavby a jako třešničku na dortu přidává jakés takés rodinné trable, ale to moc nefunguje.

Komunista Krampol s kapitalistickými problémy. Ten, kdo o komunismu nic neví se aspoň dozví, že na žádné schůzi soudruhů nesmí chybět chlast a občerstvení. Budovatelský-propagandistický film nutno podotknout že ve velmi únosné míře se zajímavým obsazením, není to žádnáparta hic, ale beton a kořalka smíchané s rodinnými starostmi. Film si nezaslouží zatracovat ani špinit jen kvůli osobním prioritám a nesnášenlivosti režimu. P.S. Ten konec je vážně divnej…

Není to špatný film, disponuje celkem dobrou kamerou a krásnou klasickou hudbou (Mahler, Čajkovskij). Pro mě je docela zajímavé vidět, jak se stavěla třeba jaderná elektrárna. Ti pitomečkové, co všemu komunistickému házejí odpad, by si měli uvědomit, že dělník, horník nebo zemědělec má pro náš život větší význam než mafián, prodejce drog nebo příslušníci sexuálních menšin... O lidstvu jsem už dávno ztratil iluze, ale číst ty zdejší výblitky, to je teda síla.