Místo nahoře (1959)

Joe je ambiciózní, lehce přidrzlý a sebevědomí mladíček, který při cestě za svými cíli nebere ohled ani na nejbližší. Vzhlíží k bohatým a úspěšným, jeho motivace tak dávají smysl. A smysl dává i nadšení Susan pro něj, skrze kterou je navíc možnost dosáhnout těch cílů rychleji. Tenhle vztah je velmi dobře vykreslen, ten zásadnější však pouze v náznacích. Alice je rozumná žena, co má život srovnaný, nebojí se říct pravdu, Joe je s ní vlastně někým jiným (snad sám sebou), z jeho pohledu tomu vztahu rozumím. Co v něm však hledá ona? Snad pocit zpomalení stárnutí, které očividně řeší. Těžko přeci věřit citům někoho takového. Tady ta nejednoznačnost je vlastně velmi pozitivní, jednoduššímu ději přidá na zajímavosti. Famózní Simone Signoret to nakonec táhne celé, i proto bylo fajn v její postavě neustále hledat. Závěr sice spíše očekávaný, ale emočně funkční.

[2,5*]"I do love you, Joe. I do! I'd do anything for you, Joe. Anything!"Laurence Harvey sa mi dokonale znechutil už vo filmeThe Good Die Young (1954)a v tejto romantickej dráme to iba potvrdil - znovu hrá akýmsi protivne strojeným spôsobom, jeho rečový prejav je priam neznesiteľný (a keď hrá rozzúreného, je to ešte horšie). Jeho hlavný hrdina Joe je nechutne slizká a arogantná postava, ktorej nejde o nič iné ako o postavenie a prachy. A ja sa priznám, že ma nebaví sledovať príbeh, ktorý je takmer výhradne o tom, ako sa nejaká odpudivá zlatokopka v mužskom vydaní snaží vyškriabať nahor, takže som drvivú väčšinu času pri jeho sledovaní trpel. Jediná znesiteľná bola pre mňa dejová línia s Alice, predovšetkým vďaka skvelej Simone Signoret. O ostatných hereckých výkonoch škoda hovoriť, poväčšine samá limonáda. Okrem už spomínaného som musel bojovať aj s celkovou naivitou snímky, preafektovanosťou dramatických momentov a nevierohodnosťou správania postáv. Keď si napr. vezmeme to, že hlavný hrdina Joe je vykreslený ako prvoplánový hajzlík (ani sa tú svoju povahu nesnaží zakrývať), tak mi nie je jasné, ako sa mohli do neho zúfalo zaľúbiť hneď dve atraktívne ženy (naivka je iba jedna z nich), ako si okamžite získal oddaných priateľov a z akého dôvodu jemu, v podstate nule, dávajú mocní ľudia neodolateľné ponuky. Nejaké jeho kvality, či kladné povahové črty som totiž nepostrehol, aspoň film ich veľmi neprezentoval. A tomu jeho "polepšeniu" v závere som akosi nedokázal uveriť. Film výrazne ťahá nahor aspoň ten krásne rozporuplný záver v tragických tónoch, ktorý výborným spôsobom popiera predchádzajúce dianie a zmysel snaženia hlavného hrdinu."You're such a honest person. Why the hell do you have to be so honest?"

V hollywoodskych snímkoch sa takmer nestáva, aby bol hlavný hrdina tak arogantný, tak horkokrvný a prchký. Briti si to "môžu" dovoliť, čo pridáva na autenticite charakterov. Dalo by sa povedať, že je to jeden z tých filmov, v ktorých to, čo si hl. hrdina želá, sa nakoniec ukáže ako nechcené až neprijateľné. Lenže sú tu aj ďalšie vrstvy, ktoré vhodne dopĺňajú celkový pohľad a príjemne komplikujú nastavené veci. Či už ide o sociálnu vrstvu alebo romantiku, ktorá má ďaleko od sladkej - ide o utrápenú lásku, ktorej osud nežičí. Menej známy Harvey, ktorý mi pripomínal mladého Eastwooda, bol výborný. O Signoretovej, ktorá bola už dávno po zenite a od atraktivity mala hrozne ďaleko, sa to už povedať nedá, typologicky mi nesedela a nevedel som si na to celý čas zvyknúť. Napriek tomu ma príbeh bavil stále viac a viac. Záverečná tragédia to len korunovala a podtrhla celkový silný dojem.

Co se týče společenského rozdělení trochu zastaralý, leč tematicky nadčasový snímek, který by si nepochybně zasloužil být známější. Jacka Claytona viditelně limituje černobílá kamera, která mu nedává moc možností vytvořit opojnou atmosféru většího města, kam se hlavní hrdina stěhuje, tudíž tam všechno vypadá stejně, jen domy a kancelářské budovy jsou o něco větší. Příběhově ale nemá problém, protože zápletka je rozehrána jasně a jednoduše a od začátku je jasné, kam vše dospěje, přesto je hrdinovo dilema hodně tíživé a nepříjemné. Vytknout by se dalo snad jen to, že vztah mezi ním a mladičkou Susan vznikne dost rychle bez nějakého hlubšího vysvětlení a její okouzlení jím není úplně důvěryhodné. Ocenit se musí na svou dobu odvážný sexuální podtext, který je hodně znát, nikdy se o něm ale nemluví a milostná scéna jako taková tu není ani jediná. Možná i proto je výsledek tak působivý. Celý film si pro sebe krade Simone Signoret, která je báječná, charismatická a plná nenápadného sexappealu, Laurence Harvey je zpočátku trochu toporný, postupem času ale i on nabírá jistotu, nejméně výrazná tak je Heather Sears, která sice je pohledná a sympatická, ale s energií a živočišností Signoret prohrává. Ale i to je důvod, proč je hlavní hrdina tak tragickou postavou a jeho rozhodnutí z něj dělá většího sobce, než by asi mělo. Z dnešního pohledu je Room at the Top možná staromilské drama, pořád ale má co říct, má velkou sílu a stále platné morální poučení. 70 %

Zo začiatku ma to moc neoslovilo, no ako sa začali rozplietať jednotlivé nitky pozliepané do milostného trojuholníka, tak to postupne nadobudlo dlho očakávané dramatické grády. Hlavne je tu hodených do pléna veľa myšlienok, nad ktorými sa oplatí pouvažovať. Na druhú stranu sa mi niečo zo strany Simone Signoret zdalo mierne prehnané. Minimálne ku koncu. Ale aj tak mám výborný pocit z pozerania. Nadpriemer.75/100