Žena na rozcestí (1937)

Takový zvláštní film. Potkají se dva kamarádi. Jeden je nyní úspěšný, druhý tře bídu. Ten úspěšný pozve kamaráda do nóbl společnosti, kde si chudák najde penězchtivou milenku a opustí věrnou manželku... aby vzápětí bohatý nabídl nyní už exmanželce chudáka společnou budoucnost. Najednu stránku příjemný film, který ale nese tuto depresivní linku.

Když se řekne „Červená knihovna", obvykle se sarkasticky usmívám. Ale v tomhle případě jsem s hlavní hrdinkou dost souzněla. Opuštěná Zita Kabátová, náhle hozená manželem kvůli milence na druhou kolej, bez zkušeností se zaměstnáním, protože doteď byla manželkou v domácnosti, bojuje o svoje vlastní štěstí... Zpočátku neúspěšně, ale nakonec se zadaří. Byť jde o film z roku 1937, tak jde o v tomto směru nadčasovou záležitost. Jasně, že vše směřuje k nové lásce, novému sňatku a tudíž k novému zabezpečení, ale já to ausgerechnet Zitě přála a hlavně věřila...

Zas až tak špatné to nebylo, i když to ovšem byla pohádka, zčásti vypůjčená z Mrštíkovy Maryši. Herci zachraňovali naivní děj seč mohli, jen se mi chvílemi zdálo, že mají z Kmínkových scénáře trochu legrace a občas z toho dělali svým přehráváním frašku (především Václav Vydra). Mezi Kohoutem a Kabátovou byl ve skutečnosti věkový rozdíl bezmála čtvrt století, proto se maskéři snažili Zitu udělat poněkud starší. Mimochodem, u mnoha starých filmů s manželskými páry mám pocit, že si autoři příliš nelámali hlavu, že většinou byli bezdětné.

Vím, že je červená knihovna obecně považována za brak, nicméně mě tento snímek ničím a nijak neuráží. Sledovat Zitu Kabátovou, jak zdolává manželskou krizi s nevěrným manželem a staví se na vlastní nohy, mě prostě a jednoduše bavilo. Když si k tomu připočtu účast Zdeňka Štěpánka a Eduarda Kohouta, oba výborní, vychází mi pěkné tři hvězdičky.

Vždycky mě potěší, když narazím na pamětnický prvorepublikový film, který jsem ještě neviděla. Toto drama má stále aktuální i když trochu kýčovitý příběh, zajímavé obsazení, ale jak už to u starých filmů bývá, prkenné herecké výkony a to včetně Dity Kabátové v roli klamané manželky. Dodnes platí životní filozofie třídního suveréna v podání Eduarda Kohouta, kterou se řídil jeho přítel školní dříč a pozdější zbohatlík Bedřich Veverka, že se člověk musí umět narodit nebo dobře oženit. Velmi současný je i názor otrlého advokáta Zdeňka Štěpánka, že dnes na světě platí jenom sobectví, protekce a lokte. Jak nadčasové.