Závrať (1962)

Řemeslně naprosto nádherně vystavěný film. Ty skvěle snímané podhledy i nadhledy, jejich střídání se se záběry na klasy pole vlající ve větru, oblohu či jakoukoli jinou krajinu, do toho se různě pohybují postavy ať už místních vesničanů, tak i průzkumníků hledající ložisko cínu... Krušné hory ještě v době, než je komunisté naprosto zdevastovali, přírodní síla i krása, s hmatatelnou vzdáleností v každé scéně, kde se někdo někam pohybuje, přičemž zároveň žádná samoúčelná líbivost, ale spíš důraz na běžný život těch pár lidí v podobných oblastech... Živel vzduchu i země, střídání míst, kde dominuje divoká příroda a míst s lidskými stavbami, tyčícími se až "nekonečně" do nebe... A v takto stylisticky krásném filmů se odehrává tehdy tak populární příběh o mladé lásce, který je svým vedením spíše romanticky poetickým, zatímco psychologie jsem tam viděl minimum. Budiž, ale to, co mi z něj ve výsledku vylezlo, je vlastně dost mdlá a nijak nepřesvědčující romantika, protože mezi těmi dvěma jsem nějakou skutečnou chemii těžko hledal, jejich charaktery mi přišly poněkud ploché a jelikož na ničem jiném příběh nestojí, obtížně ho budu chválit. To si ta sama o sobě působivá forma nezasloužila, jelikož aby plně vynikla atmosféra půvabu jejích záběrů, potřebuje něco, co ji dostatečně propojí, ale tady si nemůžu pomoct, ale celá ta romance mi přišla jako to první a nejokamžitější, co by k tomu kohokoli napadlo. A tak nemůžu ve výsledku nic jiného, než se smířit s tím, že se to vývojově někde v půlce zaseklo a že z toho víc než průměrné dojmy mít nedokážu. Protože i přes všechny ty klady je výsledná síla celého filmu, no... prostě čistě poloviční, nevím, jak lépe to popsat. 3*

Hlavním hrdinou je patologický záletník. Přestal jsem mu fandit, když si na fušce v Chomutově jen tak mimochodem zašuká, když je ještě ve fázi balení Boženky. Výborně natočeno. V některých momentech by se erotické dusno dalo krájet. Skvělá Eva Šolcová. Sympatická krásná dívka. K „dobrovolnému" úmrtí Evy Šolcové. 21.3. - to je datum, jak ze zednářské učebnice (kód 33 - nejvyšší stupeň „skotského" zednářství). V životě jsem ve svém okolí neviděl, aby takto mladá pohledná dívka „odešla dobrovolně". A ještě k tomu oběšení jo??? Film 80 % + 20 % jen a jen talentované Evě, jako vzpomínku na ni.

Druhý film zKachyňovyvolné trilogieTrápení- Závrať -Naděje, snímky které spojuježenské okouzlení nespoutaným a osudovým. Závrať jsem viděl jako první a je mi asi nejbližší, možná je to půvabem toho děvčete, možná těmi stožáry, možná tou komorností umocněnou odlehlostí lokality. Doslovalahodnákamera, moc hezká hlavní hrdinka, konec jaký jsem si vlastně přál, roztomilí psi aVelenůvnezapomenutelnýtaneček. Až po shlédnutí snímku jsem se dočetl jak krátký osud mělaEva Šolcováa docela mne toporazilo. Takhle mladí lidé by neměli umírat, natož vlastní rukou...

Film v sobě má již neopakovatelnou neorealistickou atmosféru ranných 60. let, Procházka s Kachyňou pak byli zárukou filmové kvality. Kachyňova poetika se dobře snoubí i se syrovostí dělnického prostředí v zapomenutém pohraničí, avšak zápletka nestačí na dostatečný narativní oblouk a snímek tak zůstává poněkud na povrchu. I tak se vymyká z průměru tehdejší kinematografie a předznamenává slavnou čs. novou vlnu.

Tyhle vaše soukromý přesčasy miluju. (...) Tys nikdy neslyšel o poezii práce?Kachyňův krušnohorský neorealismus mi připomněl AntonionihoVýkřik. Nejenže oba tituly jakoby vypadly z generátoru existenciálních reakcí, ale ústřední vyprahlý chlívák Petr Skála nápadně připomíná Stevea Cochrana (pro současnost odepsaný typ proletářského seladona, páchnoucího manuální prací). Jistou roli v obou filmech hraje výšková stavba (větrník, silo) a oba filmy se točí okolo vztahu mladé ženy a zralého muže v podmínkách periferie, jejíž poetiku odhaluje divákovi zpovzdálí teprve imaginace tvůrců. V centru Antionioniho pozornosti se nachází muž, Kachyňa alespoň zpočátku straní mile telecí Božce, zakoukané do kurevníka Gabriela. Linie vývoje jejich vztahu působí trochu banálně, jak sleduje jeden naivní pokus o vábení za druhým (žehlení, trhání a přišívání knoflíků, jablečný závin, vyřizování telefonátů s milenkami) resp. povýšené přehlížení a začíná být zajímavá v okamžiku, kdy si závoznický dobytek začíná uvědomovat, jak mocně a proč na něho dívka zapůsobila. Film končí přesně v antonioniovském duchu - vrcholně esteticky a významově otevřeně obrazově nádherným zpracováním promeškání odjíždějícího vlaku. Závrať navozuje čistá krajina krušnohorské oázy, geometricky zkomprimované mezi step a oblohu, s několika vertikálními prvky vrtných sestav, stromů a vodojemů, jež poskytla Kachyňovi a kameramanovi Josefu Vanišovi materiál k působivým záběrům, podtrhujícím vývoj vztahové situace. Zaujala podprsenková minirole Míly Myslíkové coby příležitostné závozníkovy napichovačky. Psal se rok 1962. Kameraman Josef Vaniš stejně jako Myslíková spolupracoval s Dušanem Kleinem na básnické sérii, která odstartovala v roce 1982. Odhalení identity otce nenapravitelného poety...? :-)Gábo, jestli tý holce pokazíš život, tak jsi pro mě vyřízenej případ.