Vlak do stanice Nebe (1972)

Vlak do stanice detstvi! Nejen do hor k vlaku a dedovi, ale i do zim...ktere uz dnes nejsou. Skoro kazdy samotny zaber sebou neco nese....Vybombardovane mesto a utek k dedovi do male visky v pohranici, kde nad chalupou sedi slunce..., ktere kdyz fouka...tak pouli ocima a i jine roztodivne veci v chalu. Pokojik s jablky, kde v noci pri zari z kamen ozivaji vselijaka strasidla z rukou dedy, ktery pracuje na draze a pomaha partyzaum...Vse se nese v takovem krasnem detskem duchu pod parou mistni uzkokolejky, ktera deti vozi nejen do skoly...ale hlavne za dobrodruzstvim...kterych v kraji plnych partyzanu a podivnych strasidel ze dreva neni zrovna malo. Vsechno se to deje pod nacistickou nadvladou, ale sem prece nemci nikdy neprijdou...Neco v tom clovek podle me vidi jako dite a pak jako dospely, to vsechno krasne pan Kachyne umel. Porad mate pocit ze za stromem ciha partyzan, nebo nemec. Kdekoliv na svete je valka a tady je jen mozna bily kun a na nem rytir bez hlavy, ktery kolem chalupy se slunickem brazdi zaveje Beskyd. Moc se mi libil detsky duch filmu a cela atmosfera stracu z nepoznaneho...skola, a mutek s prekonavanim sebe sama. Detsky krasna atmofera plna prani odvahy a pratelstvi. Kde je takova zima? Skoda ji...

Pekný nostalgický návrat do detstva aleboPáni kluciv období 2. svetovej vojny niekde uprostred českých lesov, ďaleko od ruchu vojnovej vravy. Priateľstvá, lásky a prostý detský pohľad na svet zmietaný vojnou s pozadím života prostých ľudí a ich odboja. Produkcia je veľmi dobrá a cítiť tu silné črty kachyňovskej lyriky novej vlny. Herci hrajú výborne bez ohľadu na vek a dokážu presvedčivo stvárniť svoje postavy. 75%

Toto dílko mi připomíná velmi úžasný film Krakonoš a lyžníci. Ono točit něco v zimě ve sněhu je nákladná záležitost a těší mě, že tehdy se tak dělo. Společné oba filmy mají to, že se dívají na sněhobílý zasněžený svět z pozice dítěte. Zatímco v jednom mají děti respekt z Krakonoše - Rýbrcála, zde mají děti respekt z bezhlavého jezdce na bílém koni. Zatímco lyžníci ukazovali tvrdý svět v horách v nelehké době četníků a pašeráků, stanice Nebe ukazuje tvrdý svět v horách v nelehké době 2. světové války. Oba snímky jsou velmi citlivě natočeny, zachycují vnímání a pohled dětí na okolní svět. Dal bych pět hvězd, ale na rozdíl od lyžníků jsou je v tomto filmu upozaděn tvrdý život dospělých a myslím, že trošku mohly být zkráceny snivé scény proměn vlaku a místo toho dá trošku místa i dospělým - konkrétně dědovi Dáši a tátovi klukovi, oba zapojených do odboje. A závěr mohl být trošku laskavěji sestříhán... Ale jinak nádhera.

V tomto filmu podlehl Kachyňa možná až příliš snaze po poetickém vyjádření. Příběhu to ubližuje. Ozdobená lokomotiva stokrát jinak, jejíž jízdu brzdí dosti hrubý střih. Umění za každou cenu působí trochu jako kalkul; pršící peří, podlaha posetá jablky, partizánský doktor prohánějící se na bělouši... Nevyčítám nedostatek realističnosti, byť podobné reálieexistují-lépe-zpracované; chybí ale přirozenost a nejsilnější Kachyňova přednost - zobrazení hloubky a komplikovanosti lidských vztahů. Dospělým je věnováno málo prostoru, jenže, málo platné, jsou to právě oni, kdo určujíprostor dětského viděnísvěta.

Kachyňa sa rád pozeral na ťažké témy prostredníctvom detských očí a detského vnímania sveta a pokiaľ by sme vo filme nevideli občas z diaľky vojakov, tak by sme ani nevedeli, že sme sa s hrdinami ocitli v druhej svetovej vojne. Má to krásnu zimnú atmosféru, snové scény sú nakrútené veľmi vkusne a detských predstaviteľov si obľúbite. Len mi iné podobné Kachyňove filmy, ako napríklad Ať žije republika alebo Práče, pripadajú o niečo silnejšie. Názov taktiež nepovažujem za príliš šťastný, divák si rýchlo domyslí, čo v skutočnosti znamená. 70%