Traja svedkovia (1968)

Tento film má už 57 rokov a onedlho dosiahne 60-tku. Celkom podarený film o období tvrdej maďarizácie, odpore Slovákov a snahe presadiť si svoj jazyk a kultúru aj na pôde štátnych a verejných inštitúcií. Väčšina hercov už nežije a vo filme si zahralo množstvo legiend + réžie sa ujala ďalšia legenda Paľo Bielik. Jedine koniec ma moc nezaujal a mohol byť lepší.

Zajímavé nahlédnutí do slovenské historie, příběh tří mužů je odvyprávěn poutavě, herecký ansámbl báječný.. Pánové Leopold Haverl, Slávo Záhradník, Jozef Adamovič to rozehráli skvěle, ovšem nejvíc ze všech se mi líbil Vlado Müller a pochvalu zaslouží nepochybně i Viera Strnisková, v tomto snímku je výborná a ráda bych na závěr zmínila krásnou výpravu, nádherné exteriéry, interiéry a celkově ta dobová atmosféra úchvatná..Poděkování Willymuza VRK i za tento film..

„Monarchiu rozvracali, duše svoje postrácali.“VRKuživatele Willy Kufalt. Čekal jsem nahlédnutí do roku 1848 s praktickou ukázkou, jak a čím revolucionář Ľudovít Štúr šťoural do uherské vlády. Dostal jsem vztahové drama o zrazené přísaze a kamarádství. Spojeném ideály a rozděleném... čím jiným než láskou, pohříchu ke stejné ženě. Což je zajímavější téma než panslavismus (mrtvíprominou). REVOLUČNÍ OKÉNKO:[][]Charakteristika spiklenců. ## Marek Blaho, učitel. Permanentně zpruzený revolucionář, „děti učí nenávisti“. ## Kamil Ziaranský, jurátus (čili soudce). Jeho intriky vede touha pomstít smrt otce. Sžírán nenaplněnou láskou, politická příslušnost nejasná. Kovaný panslavista nebo proradný špicl ve službách uherské vrchnosti? Tyto dvě polohy celý film střídá jak ponožky. ## Ervin Ostrica, adjunkt. Citovou rozervanost a převlékání (husarských) kabátů doplňuje lhaní, plané sliby a střílení kamarádů do zad. Hm. Takhle vést revoluci Che Guevarra, tak se na trička v životě nedostane. [][] Naději přináší postava Jánošíkova pravnuka Blažeje (Vlado Müller na Hrad!), jinak je to samá zrada, vražda či sebevražda. Národní obrození v kelu, ale nešť, mně se ta Bielikova člověčina líbila.

Poslední Bielikův film, s fiktivním příběhem na pozadí revolučních bojů roku 1848 proti národnostnímu útlaku, mě velice bavil i s opakovaným zhlédnutím a nejvíc mě dostal závěrečným vyústěním, jež jsem si už překvapivě nepamatoval.Traja svedkoviaoplývají romanticky dobrodružným nádechem, v některých scénách na mě budili až dojem typického zástupce kostýmního historického filmu své doby, v jakém jednoznačně musí pro diváka vše dobře dopadnout a hrdinství s láskou nade všemi nešváry politickými i lidskými zvítězit, ale zároveň vedle toho se jim slušně daří rozehrávat postoje několika lidí z více stran k pohnuté situaci a... ejhle, s jakým nečekaným obratem tohle vyprávění o třech mužích, již se zaručili přísaze, přijde k závěru a vypálí rovnou dvě nemilosrdné kulky bolavé zrady. Leopold Haverl mě tu z ústřední herecké trojice zaujal nejvíc, i tím, s jakou charismatickou galancí vystupuje v rámci své postavy, s níž velmi pozvolna prochází skrytou proměnou, plně pak odhalenou až ve vrcholném souboji se dvěma zbraněmi proti sobě. Atmosféru nejen po stránce barevné historické výpravy má film výbornou, skrze takřka permanentní útěky, schovávání se, dvojitou hru tří nežádoucích svědků i konflikty ve vztahu k dalším postavám tu skvěle po většinu času funguje i napětí, jaké se na mě přeneslo rovněž z poměrně zdařilých akčních scén v exteriérech.[85%]

"Komu vierit, s kým držia, čo vlastne chcu?"Tuhle otázku jsem si v průběhu tohoto pozoruhodného (česko)slovenského historického snímku klad hned několikrát. Obsah na csfd totiž (tentokrát asi i vcelku logicky) moc neodpovídá ději a zejména pak skvělé závěrečné pointě. Kromě obstojné výpravy a kostýmů určitě oceňuji romanticko-dobrodružný nádech tohoto Bielikova filmu (viz třeba některé bojové scény v exteriérech). Ten přitom v některých chvílích (včetně pistolnického "souboje" v samotném závěrečném vyústění) doslova připomíná western. Za mě tak poměrně velká spokojenost.