Štyridsaťštyri (1957)

"Bože dobrotivý, už sme v zajatí! Kto by si bol pomyslel, že to takto krásne skončí?"Výpravný príbeh o vzbure slovenských vojakov počas prvej svetovej na Balkáne od majstra Bielika. Silný protivojnový podtón a ak bol zámerom filmu vzbudiť odpor k rakúsko-uhorskému militarizmu, tak sa to prostredníctvom kapitánskej svine v podaní Filčíka podarilo dokonale. Okrem neho je tu vynikajúci Blaškovič, Sarvaš, Mistrík, Vašek a ďalší v úlohách vzdorovitých vojakov. Trochu navyše mi prídu dobe poplatné zmienky o boľševikoch, povedomie o nich majú dôstojníci aj radoví vojaci, ale myslím, že v reále sa informácie o revolúcii rozšírili až po konci vojny a návrate vojakov z Ruska. Každopádne solídny filmový zážitok za štyri hvizdy počas nástupu.

Silný protiválečný film, současně přímočarý (soustředěný na rozmanité vztahy mezi postavami, jejichž bohatství a pestrost jako by zpřítomňovala celý svět) i citlivě komponovaný z přítomných chvil i ze vzpomínek, jimiž na bojiště vstupují životní osudy těch – neméně ohrožených – v zázemí, předjímá ještě komplexnější a soudržnější výpověď o málo mladšího Fričova snímku Hvězda zvaná Pelyněk. Ústřední hrdina, člověk věrně zamilovaný do života, neochotný přizpůsobit se ani militaristické mentalitě licoměrného rakouského důstojnictva, krutých to zrůd, ani těch, kteří z války profitují, se plně vydává ve víře v svobodu svou i svých bližních. Méně odhodlaní, jinošští jsou jeho druhové, ale ani oni nezaostávají, když je třeba nastavit hruď či tvář nebo se chopit zbraně. Jejich společná cesta – to jsou jiné dějiny první světové války, než jaké by psali oficíři, dějiny odhalující zlo v samé podstatě války. V dnešní době, která se se slepým nadšením násilí otevírá, by se měl každý s podobnými kapitolami historie dvacátého století seznámit.

[3,5*]"No,akobysomtito...Vieš,dvarokysomneboldoma,terazsaminarodilsyn."Pri doháňaní svojich restov na poli špičkových slovenských filmov som narazil aj na toto výborné dielo významného slovenského režiséra Paľa Bielika, špecialistu na historické drámy. Táto historická dráma vychádza z reálnych historických udalostí (kruté potlačenie vzbury 71. trenčianskeho pešieho pluku v Kragujevaci) a okrem toho, že má svoju informačnú hodnotu, je i výborne spracovaná z dramatickej stránky (napomáhajú tomu i vo všeobecnosti výborné herecké výkony). Snímka veľmi účinne sprostredkuje divákovi hrôzy vojny (slušnú úroveň majú i scény priamo z vojnového frontu) a jej dosah na utrpenie bežných ľudí. Podčiarkuje pritom nezmyselnosť celého toho vojnového besnenia a vzájomného vraždenia sa, najmä keď sa to všetko deje v mene akéhosi cisára, ktorý môže byť tým ľuďom totálne ukradnutý. Tu ako 45. komentár (nuž, škoda, bola to tesnotka)."Potejtovojnenebudeviacvojny.Ľudiazmúdrejú."

"Prvý, druhý, tretí vystúpiť..." - toto si z filmu pamätá asi každý, kto ho videl, aj mne sa táto "hláška" vryla do hlbín mozgu ešte v ranej mladosti. Ale v tomto filme  (natočenom podľa skutočnej udalosti) sa toho deje oveľa viac. V prvom dejstve je najprv za zrnko romantiky a hneď potom dostane hlavný hrdina povolávací  rozkaz. Následujú vydarené bojové scény z fronty a zo zákopov, potom drsná cesta späť domov a napokon tretie, hlavné dejstvo o samotnej historickej vzbure našej menšiny proti rakúskemu veleniu. Začalo to tým, že vojaci dostávali málo jedla, ale hlavne, Rakúšania s našimi vojakmi jednali ako so psami a pritom očakávali, že budú poslušne brániť monarchiu. Vo filme je síce dosť pátosu, ale málokedy sa stáva, že je pátos tak zdravý, ako tu. Veľmi vydarený, poctivý vojnový (protivojnový) film. Tu je naozaj dôvod, na čo byť hrdý. Takmer päť. 83,5%.

Tento film jsem kdysi dávno viděl v televizi jako kluk, pak ještě párkrát, ale dodnes si pamatuji, jakým dojmem na mne zapůsobil. Kragujevacká vzpoura trenčínského pěšího pluku v Kragujevaci byla jedním ze tří významných protirakouských vystoupení našich vojáků vedle Rumburku a boky Kotorské. Těžko hodnotit autentičnost děje, ale filmové zpracování P. Bielika bylo jedním z největších počinů slovenské kinematografie. Snad jen dvě maličkosti mi nedovolily dát plný počet hvězdiček. Nebylo zřejmé, jak se Viktor dostal z ruského lazaretu přes frontu domů, a to, jak jej pak našla jeho manželka v lazaretu rakouském.